mých 7 vteřin

46

Jony

Nakonec jsem podlehl Vláďovo, Davidovo,  Kubovo a dalším častým překecávacím větám a odkýval můj celoživotní sen. Zatím jsem měl chodit jen občasně, když se na to budu cítit a od dubna mám normálně nastoupit jako zemědělec traktorista. No není to paráda? Na svoje dvacátiny už budu traktorista ve Fendu. Boží.

Těším se jako malý dítě, ale na druhou stranu mám z toho trošku strach. Přece jenom ty nohy nejsou úplně top stav, ale tak co, v řízení jsem za tu dobu trochu pokročil tak snad, stejnak budu jezdit po loukách, při nejhorším ho zahrabu do bahna. Nevadí, se vytáhne a budu mít čárku. To přežiju.

Odcházím z autobusáku a pomalu si to mířím před Tommyho školu, dneska jsem se rozhodl ho překvapit tím, že na něho počkám před školou.
Snad bude mít radost, poslední dobou to má těžké.
Chci mu zlepšit den i život, dokud budu mít ten svůj.

*
Došourám se před budovu vysoké školy, opřu se o zábradlí u schodů a berle opřu vedle sebe. Rozhlédnu se kolem sebe, je tu docela hezky...kromě toho provozu, kterej tu je jako neskutečnej.
Zavibruje mi mobil, sáhnu pro něho do kapsy a kouknu se kdo mi volá.
Volá mi Jakub.

,,Ja tatar?" Řeknu, když už mám mobil u ucha.
,,Čus, hele prosimtě, stav se dneska u mě a u Pavla." Ozve se ze sluchátka Kubův hlas. Mrknu se na hodinky a ihned odpovím.
,,Dneska nemůžu. Možná pozítří, zítra jedu za Zdeňkem." Odpovím pravdivě. Dneska fakt nemůžu, protože chci být s Tommym a zítra musím za Zdeňkem dořešit ten traktor. Prý má v plánu ohledně traktoru, ale chce to řešit osobně.
,,Vole, ale já potřebuju, abys přišel dneska, musím s tebou mluvit ohledně Tomáše. A ohledně práce." Naléhá na mě.
,,Co chceš řešit? Tys mě s klukama ukecáš a teď se ti něco nezdá?" Zeptám se trošku podrážděně.

,,Nezdá se mi to, že si to fakt odkejval, celou dobu jsem si myslel, že z toho vycouváš, ale ty ne. Hlavně, co ti na to řekne ta cíťa." Řekne, zamračím se.
,,Pozítří zajdu do práce za tebou. Už musim čau." Jsem hodně naštvanej, típnu hovor, Kuba nestihne ani odpovědět. Mobil schovám do kapsy a naštvaně kopnu do kamínku co byl přede mnou. Upřímně v tu chvíli jsem se sám divil, že jsem to s těma nohama dokázal. Asi chvilkovej záškub, za chvíli budu zase chodit jako kripl. Takže klid.

Dohajzlu, co mu zase vadí? A co má jako proti Tommymu, nadávám snad já na Pavla? Ne, tak ať on nenadává na toho mýho.

Nějak rozdýchám svoje naštvání, povzdychnu si a otočím se zase směrem ke škole.

Konečně spatřím toho človíčka, pro kterého bych vraždil, jak výjde z budovy se sklopeným zrakem a s nějakou holkou. To musí být ta jeho spolužačka, ale teď si za boha nevybavím, jak se jmenuje.

Popadnu berle a popojdu, aby si mě všimnul. Jenže to by nemohl být Tommy, kdyby ten pohled nezvedl a nenarazil do mě. V mžiku zvedne pohled a jeho oči se potkají s těmi mými.
,,Jony.." Dostane ze sebe a s úsměvem mě obejme.
,,Ahoooj." Obejmu ho jednou rukou a schovám si obličej do jeho ramene.
,,Tohle je ten tvůj miláček?" Ozve se vedle mě, pomalu se odtáhneme od sebe a Tommy zčervená.
,,Jooo to je on." Řekne stydlivě a představí nás.

***
*

,,Jsem rád, že jsi přišel." Řekne Tommy, když jdeme pomalu k němu do bytu.
,,Chtěl jsem tě překvapit." Odpovím a starší dodá.
,,Je toho na mě teď nějak moc, pohádal jsem se s Pavlem, ve škole je to na pytel i mi dneska psala máma, jsem z toho hotovej." Vysvětlí.
,,To jsme na tom podobně, mě dneska nasral Kuba. Ale teďka tě asi naseru já." Sklopím zrak a bojím se toho, co se stane, než to řeknu.
,,Čím bys mě chtěl prosímtě naštvat? Ty? A jestli jo, tak si to vyřešíme po svém a ty budeš trpět." Uchechtne se a naráží na naše postelový hrátky.
,,Nooo víš, od dubna nastupuju do práce." Řeknu, zastavím se a zavřu oči, je mi jasné, že teďka dostanu pohlavek a seřváno.