Láska z podsvětí

Část 1

Byl rozvalený na posteli, jak ho pánbůh stvořil. V ruce držel doutník a užíval si ten pocit, po žhavé a divoké noci, co zažil s krásnou ženou, které jméno ani neznal. Byl nadmíru spokojený se svým životem. Ve světě byl znám, jako vysoce postavený a vážený obchodník, který se ničeho nezalekne.

Jméno Lucius Darkmoon, které bylo mezi lidmi dobře známo, vzbuzovalo respekt, už jen tím, že ho někdo vyslovil. Nikdy neměl potřebu dělat nelegální obchody, neměl to zapotřebí. Jeho podnikání mu šlo víc, než dobře.

No v pekle, kterému vládl snad už přes deset tisíc let, měl mnoho jmen a každé z nich, k němu nějakým způsobem patřilo. Vždy měl přehled o tom, co se v jeho království děje. Nic se před ním neutajilo. A taky měl přehled o tom, co se děje na zemi mezi lidmi, tedy pokud o to stál.

Za těch deset tisíc let, co se stará o duše hříšníků zjistil, že se lidstvo pomalu, ale jistě vyvíjí. No zločinecké organizace jsou pořád na tom samém principu. Což v neposlední řadě znamená, že jeho království se bude do budoucna rozrůstat, stále dál a dál. S čím neměl sebemenší problém.

Právě si v klidu bafkal svůj doutník, ale jen do té doby, dokud se před ním nezjevil nikdo jiný, než samotný vládce nebe i země a zároveň taky jeho otec. Přemýšlel, co tak důležitého ho přivedlo zrovna za ním.

„Otče, copak se stalo tak významného, že jsi byl nucen sestoupit ze svého trůnu v nebesích, až sem mezi hříšníky?" Zeptal se ho s ironií v hlase. Bylo mu absolutně u prdele, kvůli čemu za ním přišel. Před více, jako deseti tisíci lety, byl za své názory z nebe vypovězen. A od té doby se stará čistě, jen o své království pekelné. Nic jiného ho nezajímá.

„Synu, přišel jsem tě po dlouhé době zkontrolovat a jak vidím vůbec jsi se nezměnil." Otec na něj pohlédl se smutkem v očích. „Pořád vedeš ten zhýralý život bez lásky a to se mi vůbec nelíbí. Chtěl bych pro tebe víc, než jen každodenní povyražení, které ti nikdy nenaplní duši." Dopověděl a stále se díval na svého syna. Miloval ho a proto už dlouhá tisíciletí nástojí na tom, aby si našel ženu, svému srdci blízkou. Ženu, která mu uzdraví duši a probudí, jeho časem otupělé srdce.

„Nevím, co po mě chceš, otče. Já jsem se svým životem spokojený a nic víc mě nezajímá." Bouřil se vládce pekel. Věděl přesně, na co otec naráží, ale nemínil mu to splnit. On nepotřebuje k sobě žádnou ženu. Má každou, na kterou si ukáže. Proč by se měl vázat jen na jedinou, když má na výběr nespočet krásných, vzrušujících žen v dosahu několika metrů.

„Tak jinak synku." Začal přísným hlasem. „Máš tři lidské roky na to, aby jsi si mezi lidmi našel ženu, kterou přijmeš za svoji choť." Viděl na svém synovi, že chce namítat, no on ještě neskončil, tak ho zastavil. „Podmínka je, že ta žena tě bude milovat stejně, jako ty, budeš milovat ji. Žádné dohody neberu. A pokud to nesplníš, zbavím tě tvé funkce vládce podsvětí. Pak už víc nebudeš králem pekel." Jen co to dořekl zmizel. Viděl, na svém synovi, jak mu z očí šlehají blesky, no neměl na výběr. Už celá tisíciletí čeká, že se v jeho životě něco změní a stále nic. Miluje svého syna a proto chce, aby se jeho srdce probudilo. Nechce, aby vedl stále ten bezduchý život, jako doteď.

To, co mu řekl, že mu vezme jeho zasloužený titul vládce pekel, nemyslel vážně. Ani by to nemohl udělat, nebylo to totiž v jeho moci. No to jeho syn neví. Teď jen doufá, že jeho slova na něj zapůsobila dostatečně na to, aby se po ty tři roky snažil a hledal si ženu, která mu náplní srdce i duši láskou.

Za celý svůj dosavadní život, nebyl na otce tak nasranej, jako byl právě teď. Ani tehdy, když ho vykázal z nebe. Kdyby nezmizel, vzápětí co mu dořekl tu úžasnou novinu, asi by ho tam roztrhl, jako žábu.

Potřeboval se uklidnit, protože by jinak zbořil celý svůj dům i se všemi jeho sloužícími. Proto se rozhodl, že půjde do svého království a přitom, jak si ho obhlédne, jestli všechno jde tak, jak má, navštíví svého nejlepšího přítele a zástupce v jeho nepřítomnosti v jednom.

Během chvilky se ocitl ve svém království, kde si hned nechal zavolat Shakse. Byl to jeho přítel už celá tisíciletí. Byl to jeden z nejsilnějších démonů a tím pádem byl i hoden toho, zastupovat samotného vládce pekel v jeho nepřítomnosti.

Věřil mu a mohl i s jistotou říct, že mu někdy věřil víc, než sám sobě. Za celá tisíciletí, mu nespočetněkrát dokázal svou věrnost a oddanost. Shaks byl přítel, který mu vždy řekl, co si myslel, ať to bylo cokoliv a nikdy se nenechal zastrašit jeho výbuchy hněvu.

************************

Tak lidičky snad se vám první kapitolka nového příběhu líbila. Nevím, jak často budou vycházet nové části, ale budu se snažit psát, co to půjde. Zatím pa pa

Vaše Shiori :-)