Láska z podsvětí

Část 28

Cítil, jak kdyby jeho tělo, jednalo samo za sebe. Vzrušení a chtíč, ovládli na malou chvíli, celé jeho bití a to byl okamžik, kdy se k ní přiblížil natolik, že je od sebe dělilo, sotva pár centimetrů. Když se vzpamatoval stál už přímo před ní a hluboce se jí díval do očí. Byl si jistý, že v tu chvíli, kdy si navzájem hleděli do očí, v těch jejich zahlédl přesně tu samou touhu z daného okamžiku, jakou měl on sám v těch svých.

Zničehonic, ani nevěděla, jak se to stalo, ale Lucius stál najednou u ní a pod jeho přímo spalujícím pohledem, se jí rozechvělo celé tělo. Cítila, jakoby jí každá buňka, kterou v těle měla přímo tančila. Nedokázala odtrhnout svůj pohled od toho jeho. Cítila se jim přímo spoutaná, ale ne ve špatném smyslu toho slova.

Netušila, jak dlouho se na sebe dívali. V tu chvíli ztratila úplně pojem o čase. Vzpamatovala se až tehdy, když ucítila, jeho dlaň na své tváři. Jeho jemný dotek, ji rozbušil srdíčko natolik, že měla pocit, že ho snad bude hledat, až na druhé straně zeměkoule.

Cítila, jak jí svým palcem přechází po spodním rtu a až tehdy si uvědomila, že možná konečně dostane svůj první polibek. A dokonce od muže, ze kterého se jí od prvního okamžiku, kdy ho spatřila, podlamují kolena.

Neustále pohledem přeskakovala na jeho rty a nedočkavě čekala, co se bude dít dál. Pod tíhou toho okamžiku, měla pocit, že ji nohy přestávají poslouchat. Když se nic nedělo, znovu se mu zahleděla do jeho touhou naplněných očí a pochopila, že svým způsobem ji žádá o svolení, ji políbit.

Neváhala a na znamení, že s polibkem souhlasí, svou dlaň přesunula na jeho tvář a stejně, jako on ji, mu taky svým palcem něžně přejela, po jeho spodním rtu. V tu chvíli, si všimla, jakoby mu od vzrušení žhnuly oči.

Dlouho nad tím, ale nestihla uvažovat, protože vzápětí, když se k ní Lucius začal sklánět a svými rty, se něžně dotkl těch jejich, to úplně vypustila z hlavy. Nejdříve ji jen zlehka několikrát políbil a pak ji přešel svým jazykem po mezi její rty a tím ji žádal o vstup.

Alessie lehce pootevřela svá ústa a Lucius neváhal a okamžitě ji je začal něžně zkoumat. Jakmile se dotkl svým jazykem toho jejího, zdálo se jí, jakoby ji v puse vybouchl ohňostroj. V tu chvíli se cítila přímo úžasně, měla pocit, jakoby snad mohla i létat.

V okamžiku, kdy dostal povolení od Alessie, neváhal a hned se se svým jazykem vydal na průzkumnou misi. Ten pocit, co v tu chvíli měl, nedokázal ani popsat. Zaručeně, ale věděl, že to, co se právě v tu chvíli odehrávalo mezi ním a ženou, kterou pevně držel ve svém náručí, doposud, ještě nikdy se žádnou jinou nezažil.

Tolik emocí, co přes něj v ten okamžik projelo, ani je všechny najednou nevěděl pojmenovat. Jedno si, ale uvědomit dokázal a to bylo to, že žena, kterou právě líbal, má nad ním neuvěřitelnou moc. Stačil jen jeden polibek od ní, na to, aby zjistil, že už po žádném jiném, ve svém životě toužit nebude.

To uvědomění, že už teď je ztracený z jednoho polibku, s ním doslova otřáslo. Děsí se toho a zároveň se nemůže dočkat, co nastane, až se spolu jednou pomilují. Nerad, ale musel ukončit svůj průzkum, jinak by se nemusel ovládnout a slib, který ji dal, že počká, až bude připravená, by s největší pravděpodobností porušil. A zradit její důvěru, by bylo to poslední, co by chtěl. Zadýchaně se odtáhl od Alessie a následně si, těžce oddychujíc opřel své čelo o to její.

Po celý čas si připadala, jako v jiném vesmíru. Cítila se, jakoby na světě byli jen oni dva a nikdo jiný. Vše kolem najednou přestalo existovat, zůstali jen pocity, které si užívala plnými doušky. Teď se dívá do roztoužených očí svého přítele a snaží se uklidnit své srdíčko, které se chová, jako by uběhlo několik maratonů najednou. A taky zjistila, že potřebuje dostat pod kontrolu svůj dech, jinak se může stát, že u svého prvního polibku omdlí.

Chvíli se ještě dívali jeden druhému do očí. Tedy, dokud se neuklidnili jejich rozbouřené emoce, které je oba zastihli nepřipravené. „Máš všechno? Můžeme jít?" Zeptal se roztouženě a zároveň i s obavou v hlase. Poněvadž ji, v průběhu jejich prvního polibku, musel pevně sevřít ve svém náručí, jinak by se mu následkem emocí, co v tu chvíli přes ni vesele procházely, sesunula přímo k jeho nohám.

Všiml si, že to s ní zamávalo stejně, jako s ním. Nechápal to. Za těch deset tisíc let, co je na světě, obrazně řečeno, mu přes postel prošlo nespočet žen, i démonek, ale s žádnou z nich nikdy necítil to, co právě zažil s Alessii, jen u toho jednoho obyčejného polibku.

„Ano,....ale nevím jestli mě vlastní nohy unesou." Šeptla tak tiše, že si nebyla jistá, zda to vůbec slyšel. Pravdou bylo, že se styděla za to, že ji jejich první polibek, natolik rozhodil, že se jí ještě teď z něj chvějí nohy. „Podívej se na mě." Ty slova ji přímo rezonovaly v hlavě, ale i tak svůj zrak k němu nezvedla. Byla rudá, až ve vlasech a byla si toho plně vědoma. Nechtěla, aby ji takhle viděl. Cítila se trapně, že na svůj věk, co se týče intimních věcí, je pořád nezkušená. Netrvalo dlouho, když ucítila, jak jí Lucius svým prstem zvedá bradu tak, aby její zrak směřoval přímo do toho jeho. K její smůle, neměla pohledem kam uhnout, tak ji nezbývalo nic jiného, nežli se mu zpříma podívat do očí. „Tak je to správně." Zašeptal ji u rtů. „Není se za co stydět, ano?" Řekl jí s úsměvem, který mu viděla, až v očích. Pokývala hlavou na souhlas, že mu rozuměla a v tu chvíli se k ní začal znovu přibližovat. Myslela si, že ji chce znovu políbit, ale mýlila se. Stihla jen překvapením vypísknout, když si ji v rychlosti, se smíchem vyhoupl do náručí, jako princeznu, se slovy, že ji klidně celou cestu k němu domů ponese.