Láska z podsvětí

Část 31

Nemohla se vynadívat na tu krásu, co kolem sebe viděla. Celá ta místnost, byla velká, jak její byt. Ne-li větší. Na jedné straně byl biliardový stůl, kousek od něj byli šipky a kus dál, byla bowlingová dráha. I pokerový stůl tam měl a to nemluví o starých videohrách.

Ani nevěděla, kam by se měla dřív podívat. S úžasem pohlédla na Luciuse, který se na ni jen usmíval. To nebyla herna, jak jí opisoval cestou sem. To bylo doupě. „Tak, co by si chtěla má paní zahrát první?" Zeptal se jí pobaveně její přítel a hodil rukou do prostoru na znak, že si může vybrat cokoliv chce.

Nakonec se rozhodla pro biliard, ale s tím, že na ostatní přijde řada příště. S čím Lucius milerád souhlasil, rád si totižto zahraje na učitele. Už jen z toho důvodu, že se jí může při tom učení, neustále dotýkat. Byl nanejvýš rád, že i po prvotním šoku z vrzajících dveří, nadšením nešetřila. Byla, jak neřízená balistická střela, když si všechno kolem sebe prohlížela. Chvíli neobstála na místě a to se mu moc líbilo. Nebyla, jako jiné ženy, které by nad tou místností, jen pokroutily hlavou a vzápětí by odešli.

Zpovzdálí pozoroval svého syna a byl překvapený z toho, co viděl. Lucifer byl jeho dítě, znal ho, jako své boty. Věděl o něm vše, co jen rodič o svém dítěti, vědět může. I když si Lucifer, tedy Lucius, jak si teď říká, myslí, že oněm neví zhola nic, mýlí se. Musí uznat, že v určitých věcech, jako by mu z oka vypadl. A proto si byl zcela jistý, že jeho výhrůžkou, se nebude dlouho zaobírat. 

A tak byl i chvíli zaskočen, když na vlastní oči spatřil to, o čem mu povídal Shaks, když se s ním naposled viděl. „Můj pán, se bezesporu zamiloval." Pronesl k němu démon, kterého si jeho syn, cení nejvíce. „Již je to nějaká doba, co byl tady a snažil se přijít na to, jestli není náhodou dotyčná žena čarodějka. Zprvu jsem si myslel, že si ze mě utahuje. No, když jsem ho poslouchal pozorněji, zjistil jsem, že té dívce propadl dříve, než si vůbec stihl uvědomit, co se s ním vlastně děje." Když mu Shaks postupně vylíčil, co jak bylo a jak ji chrání, nevěřil vlastním uším. Sám se šel podívat do světa lidí, který navštěvuje zřídka, aby se přesvědčil na vlastní oči. A taky, že se přesvědčil.

Řekl si, že osud to zařídil moc dobře. Bez toho, aby se o to Lucifer přičinil, našel to, co ani nehledal a po čem tak dlouho jeho duše prahla, i když on o tom neměl ani tušení. Když viděl, že Luciovo srdce se konečně probralo k životu, jen díky ženě, která je momentálně v jeho přítomnosti, byl nesmírně šťastný.

Už celá tisíciletí pozoroval, jak se jeho syn ubíjí. Střídal jednu ženu za druhou a zapomněl i na to, že má srdce a duši, které taky potřebují svůj díl. Netušil, proč tak činil a možno si to, ani on sám neuvědomoval, ale byl rád, že se konečně, jakž takž našel. Věděl, že má před sebou ještě dlouhou cestu, co se poznávání se týče, ale věřil mu. Byl to přece jeho syn.

S dobrým pocitem, že jeho dítě konečně, po tak dlouhé době našlo štěstí, v podobě lásky k ženě, se odebral zase zpět k sobě. Lucifer byl odjakživa, jedno z těch citlivějších dětí. Vždy si všechno bral k srdci a na truc se každému snažil dokázat opak. Už když byl malé dítě, si toho všiml.

Byl jeho otec. A ať to bere jeho syn, jako chce, pořád jim je a pořád jim bude. Znal ho lépe, než se znal on sám. No to, že na něj neměl dostatek času, když vyrůstal způsobilo, že začal cítit zášť k Bohu samotnému. Bůh si to sice uvědomil, ale napravit to už nestihl.

No, co říct. Měl toho na hlavě víc, než jen svého syna. Co ho sice neomlouvá, no hold bylo to tak. Věděl, že Lucifer se cítil zraněný, jeho nedostatečným zájmem o jeho osobu a tak si v podsvětí, začal sám budovat impérium, které pozůstávalo převážně z démonů. Vybudoval pravý opak toho, co vybudoval on sám.

A i když tam našel svůj smysl života a stal se právoplatným vládcem podsvětí, i tak mu chybělo to, po čem prahne, každá lidská bytost, ať je smrtelná, či nikoliv. Chyběla mu láska. Láska, která by mu naplnila srdce i duši. Láska, kterou by mohl dát milované osobě a taky láska, kterou by mohl přijímat. A proto je rád, že i bez jeho přičinění, našel to, co mu celá ta léta scházelo.

Byla skoro půlnoc, když opouštěli Luciovu hernu, tedy jeho doupě, jak to Alessie sama nazvala a Lucius s tím, se smíchem souhlasil. Už dlouho, se tak dobře nepobavila. I když se jí zdálo, lépe řečeno podezřívala ho z toho, že její přítel využívá jejich blízkosti, aby se jí mohl dotýkat i na místech, o kterých se jí zatím ani nesnilo.

Ano, už nejednou si představovala, jak se miluje s mužem. Ale zatím se neodvážila, si to představit, přímo s Luciem. Věděla, že to, co by si představovala, by se ani z poloviny nevyrovnalo skutečnosti. Tak se rozhodla, že si počká, až se do toho bodu dostanou a až pak, prožije své poprvé s mužem, do kterého se tak bezhlavě zamilovala.

Alespoň v to doufala, protože ještě stále, měl muž jejich snů možnost, od jejich vztahu upustit. A popravdě, by se mu ani nedivila. Po světě běhá mnoho žen, které jsou hezčí a taky víc žádoucí, nežli je ona. Pravdou bylo, že ještě teď nechápe a hlavně neví, co ho vedlo k tomu, že si za oficiální přítelkyni vybral právě ji. Obyčejnou, nevýraznou a ne moc hezkou dívku.

Už od začátku, co ho poznala, si byla vědoma toho, s jakými ženami se Lucius dosud stýkal. A ona věděla jistě, že se jim v mnoha ohledech, nedokáže vyrovnat, i kdyby chtěla. A proto ji taky překvapilo, že si vybral ji.  Nechápala to, protože si byla zcela jistá tím, že se ani z poloviny nepodobá ženám, se kterými byl zvyklý, trávit svůj čas.