Láska z podsvětí

Část 3

Po slovech recepční se sebevědomí, které Alessie měla, rázem vytratilo. Podívala se na sebe a vůbec ji nechápala. Vždyť byla hezky oblečená. Měla na sobě hezké letní šaty a bílé sandály. Vlasy měla taky hezky udělané.

Jediné, co jí mohlo vadit, byla její postava. Ano. Nebyla, jako jiné děvčata v jejím věku. Hold nebyla vychrtlá, ale ani tlustá. Měla větší prsa i zadeček a mohla s jistotou říct, že doteď se za to nestyděla.

Když si uvědomila, na co konkrétně recepční narážela, měla co dělat, aby udržela své slzy pod kontrolou. Tak strašně se ještě asi necítila. Vždy byla se svou postavou spokojená a říkala si, že až najde muže, který ji bude milovat, bude ji milovat proto, jaká je a ne proto, jak vypadá.

Zase bylo pondělí a on už stál před svou firmou. Zničehonic se mu do uší dostal rozhovor, co se vedl v recepci. Ty emoce, které sálaly z jeho recepční, se mu ani za mák nelíbily. A ta druhá dívka, která tam stála, měla co dělat, aby se nerozbrečela.

Podíval se na ni a musel uznat, že byla moc hezká. Postavu měla sice drobnější, ale za to její prsa a zadeček, byli výstavní. Vlasy měla světle hnědé, po krajích trochu vlnité. Zdála se mu být roztomilá. Na nic nečekal a okamžitě ostře zasáhl do konverzace, která se mu tolik příčila.

„Renato, jakým právem mluvíte takhle s potenciálním zaměstnancem této firmy!" Zařval ode dveří. A kdyby mohl, tak za tu její namyšlenost a troufalost, by ji hned vzal do podsvětí, aby se vzpamatovala. Nechápal, jak může být v jednom člověku, tolik zášti. „Vaším přístupem, poškozujete dobré jméno mé firmy a to já trpět rozhodně nebudu! O dvě hodiny vás čekám u sebe v kanceláři!" Hned, jak dořval na svoji recepční, obrazně řečeno, stočil svůj pohled na osobu dívající se na něj. Její zelené oči ho přímo uchvátily. Cítil, že v jeho hrudi se dějí zvláštní věci a věděl, že nemoc to určitě není. Byl nesmrtelný, tím pádem nemoc nepřipadala v úvahu.

Lekla se, když uslyšela tak rozzlobený hlas. Vzápětí se otočila a naživo spatřila majitele firmy Luciuse Darkmoona. Vidět ho osobně, ji málem vyrazilo dech. Byl to urostlý muž, s mohutnou postavou, černými vlasy a modrýma očima. I když se jí zdálo, že v nich zahlédla oranžové paprsky, ale nakonec si řekla, že se jí to asi opravdu, jen zdálo.

„Tak slečno. Pokud jsem to správně pochopil, chtěla by jste místo mé asistentky, které bude zanedlouho volné. Ano?" Pověděl a po tom, co nesměle přikývla, pokračoval. „Jmenuji se Lucius Darkmoon, ale to už jistě víte. Mám teď chvíli volno, tak si spolu můžeme popovídat, než budu muset jít na schůzku." Nabídl jí a čekal, že se mu taky představí. Viděl na ni, že je značně nervózní a po tom, co si vyslechla od Renaty, se jí ani nedivil. Když k němu natáhla ruku on ji přijal. V tu chvíli měl pocit, jako by jeho tělem prošlo snad tisíc voltů, ale jako správný muž a vládce podsvětí, to ustál.

„Dobrý den, jsem Alessie Darwin, je mi dvacet tři let a moc stojím o to, být vaší asistentkou." Pronesla místností tak rychle, že si nebyla jistá tím, jestli něco z toho vůbec pochytil. No jakmile ji pak řekl, že tedy půjdou do jeho kanceláře a ukázal směrem k výtahu, ulevilo se jí.

Stál ve výtahu a čekal, až dojde do svého patra. Po cestě přemýšlel, co udělá s Renatou. Rozhodl se, že ji dá ještě šanci, ale zadarmo to nebude. Musí ji nějako do té její odbarvené hlavy vtlouct, jak má jednat s lidmi, co k nim přicházejí.

Výtah zacinkal a za jeho dveřmi, ho už čekala stávající asistentka, se zavalitým bříškem. Musel uznat, že to těhotenství ji moc slušelo. Dal jí hned instrukce, co všechno mu má připravit na schůzku, která se má konat o hodinu a následně se začal věnovat Alessii.

Společně přešli do jeho kanceláře, kde se on usadil do svého křesla za svůj stůl a ji řekl, ať si sedne naproti. Následně si od ní převzal životopis a začal studovat materiály k tomu přiložené. Samozřejmě se to týkalo, jejího dosaženého vzdělání.

Byl nadmíru spokojený s tím, co jsi přečetl. Praxi, jako asistentka sice neměla, ale to nebylo nic, co by ho nějak zvlášť trápilo. Pokud bude tak zapálená do té práce, jak byla zapálená do učení, tak se zanedlouho ve všem zabydlí a bude mu v pohodě stíhat.

Neměl sebemenší důvod ji odmítat a hlavně, ušetřila mu starosti z hledáním nové asistentky, hlavně kompetentní asistentky. Protože si byl jistý tím, že kdyby udělal výběrové řízení na pozici asistentky u něj osobně, zabralo by mu to mnoho času. Trvalo by, než by prošel všechny materiály a oddělil ty, které by mu byli zbytečné, od těch potenciálně vhodných.