Láska z podsvětí

Část 56

Po jejich rozhovoru, nabrali věci rychlý spád. Lucius a ani Alessie už nechtěli čekat a poněvadž byl ten ceremoniál nutný k tomu, aby spolu mohli být navěky, začali jednat. Lucius obeznámil Shakse s tím, co má všechno zařídit i připravit a on se své role, s nadšením ujal. Tedy na démona.

Mezitím, jak se přípravy blížili k závěru, co bylo přesně o tři dny později, se vládce podsvětí rozhodl, že je čas, postarat se o Aríu, která byla ještě stále zavřená v kobce, do které ji uvrhl na jeho příkaz Shaks. Pravdou bylo, že měl sto chutí, ji sprovodit ze světa, co měl taky v úmyslu, než se jí Alessie zastala s tím, že větší trest pro ni bude, když bude mít neustálou stráž, nad dušemi hříšníků v očistci.

Pravdou bylo, že Alessie nechtěla být odpovědná za něčí smrt. I přestože si byla plně vědoma toho, že se jí dotyčný démon, několikrát pokusil, i když díky hlídači neúspěšně zabít, tak nechtěla mít na rukou její krev. A to taky sdělila svému příštímu muži, který neměl to srdce ji říci ne.

„Arío!" Pronesl hromovým hlasem k démonu, který se krčil pod jeho trůnem, přímo uprostřed pekla v trůnním sálu. Řekl si, že danou situaci vyřídí dřív, než započne ona ceremonie, které se on sám, jako hlavní aktér, bude účastnit. Už se nemůže dočkat, až se svým andělem, splyne v jedno. Asi před půl hodinou, se i s Alessii přenesl do svého království. Ve firmě Lucius informoval vedoucích oddělení společnosti, že jde na služební cestu i se svou asistentkou a tím pádem s ním nikdo z nich nebude počítat. Jakmile dorazili do svého království, okamžitě si nechal Shaksem přivést Aríu, která už od pohledu nebyla nadšená, že ho vidí ve společnosti oné lidské ženy, co dle jejího názoru, ji obrala o vysoké postavení v hierarchii démonů. Ano. Jako jeho milenka si užívala nemalé výsady, které ne každý démon měl. Ale to neznamenalo, že má na něj, nějaký přednostní nárok, či co. Což ona pochopit nedokázala. „Moje příští žena a tvoje příští královna, si nepřeje mít na svých rukou tvou krev!" Pohlédl na ženu stojící na levo od něj, hned vedle svého trůnu, na kterém seděl. Oči mu plály zlostí, která se upírala k Aríi a láskou k ženě, co se na něj s touhou v očích dívala. Byla tak úchvatná. Nikdy by si nepomyslel, že bude mít to štěstí a přijme ho, takového, jaký je. Pravdou je, že nikdy o takovém životě nepřemýšlel, ale pravdou je i to, že by to nechtěl jinak. Po tom, co se na něj Alessie usmála, stočil svůj pohled zpět na démona, klečícího před ním, kterého držel na řetězu Shaks. „A tak jsme se rozhodli, že od teď, až do odvolání, budeš hlídat duše hříšníků v samém srdci pekla. Tamní stráž, na tebe bude dohlížet. Máš poslední šanci, za kterou můžeš poděkovat své královně. Tak ti radím ji využít. Já bych totižto neváhal a okamžitě se tě zbavil, poněvadž nic jiného, si dle mého názoru, ani nezasloužíš!" Oči mu plály zlobou, když se díval na démona, co se pod jeho pohledem třásl. Už z jejich myšlenek, které si nenechal ujít, se dozvěděl, že sama nečekala nic jiného, nežli smrt, z jeho rukou. „Shaks tě okamžitě předá do rukou Rox, která tě odvede do míst, kde nikdo dobrovolně nezavítá. A pamatuj! Bude na tebe uvalena kletba, která bude hlídat tvé činy, tak opatrně s tím, co si myslíš a děláš!" To bylo poslední, co jí řekl předtím, než ji Shaks šel předat Rox, která se nabídla, jako omluvu za to, že ji nevědomky pomáhala, že se postará o to, aby Aría dorazila tam, kam má.

„Tak? Spokojená?" Pronesl k Alessii a vzápětí si ji stáhl na svůj klín. V lidském světě bylo úterý dopoledne, co v pekle není vůbec znát. Tam čas plyne úplně jinak. No dnes večer, se má odehrát ona ceremonie, na kterou netrpělivě čeká celé podsvětí, už řadu staletí, ne-li tisíciletí. Dnes večer totiž, bude mít peklo prvně, za celý ten čas svou královnu. A to je velká událost, která se už nebude nikdy opakovat.

„Ano, děkuji Luciusy." S láskou se mu dívala do žhnoucích očí a nemohla uvěřit, jak se její život změnil. Vždy doufala, že se zamiluje, ale že onen muž, který ji ukradne srdce, bude samotný Lucifer vládce podsvětí, to by ji ani ve snu nenapadlo. A teď sedí i s ním na trůně, co se nachází v samotném pekle a musí uznat, že šťastnější už snad ani nemůže být. Jen je jí líto, že na té ceremonii, nemohla být Erika s Nicolasem. Ale když ji Lucius pověděl, že o lidskou svatbu ji nepřipraví, poněvadž se na ni i sám těší, byla spokojená. „Tak, jak to bude teď probíhat?" Zeptala se, stále se dívajíc do jeho touhou planoucích očí, jelikož vůbec netušila, jak taková ceremonie, nebo co to vlastně je, probíhá.

„Za chvíli si pro tebe přijdou démoní kněžky, které tě vykoupou v lázni z pekelné vody, která protéká, dá se říct, samotným srdcem podsvětí." Jakmile dopověděl onu skutečnost, zahlédl v jejich očích nejistotu. „Nemusíš mít strach, je to jen obyčejná voda, nic víc." Ujistil ji, načež bylo znát, že se uklidnila. „Pak tě potřou vonnými oleji, obléknou tě do vhodného šatu a následně tě upraví." Dodal a když ji chtěl ještě říct, že se do obřadu neuvidí, přerušil ho příchod, v kápi zahalených kněžek, co si přišli pro jeho vyvolenou. „Můj králi. Přišli jsme, pro naši příští královnu." Pronesla k němu nejvýš postavena kněžka z těch, co se tam právě nacházeli, co chvíli předtím poklekla, před jeho osobou. Lucifer se podíval na Alessii a zahlédl v nich nejistotu, strach i vzrušení z nadcházejících událostí. „Všechno bude v pořádku. Věř mi." Pošeptal ji do ouška a následně ji naposled políbil, než se i s ní v náručí, postavil ze svého trůnu.