Láska z podsvětí

Část 44

Jakmile Lucius zapadl do své kanceláře, doslova se zhroutila, na svou židli u svého pracovního stolu. Vůbec, ani v nejmenším nechápala, co se to tady, právě teď děje. To poslední, co by čekala bylo, že by právě tady, v Luciově společnosti, spatřila svého otce a ještě neohlášeného.

Netušila, co ho přivedlo, ale jedno věděla určitě a to, že kvůli ní osobně, by se určitě na neohlášenou návštěvu neobtěžoval. Od doby, co se odstěhovala z domu rodičů, co si pravděpodobně všimly, až po určité době, neviděla ani jednoho z nich. A pravdou bylo, že byla za to ráda, poněvadž je ani sama nevyhledávala. Vždyť i když bydlela s nimi, pod jednou střechou, tak se o ní nijak zvlášť nestarali, ani se o ní nezajímali.

Vždy pro ně převážně existovala, jen jejich prvorozená dcera, do které vkládali všechny své naděje. Tamara byla vždy ta, kterou upřednostňovali. Ne, že by se o ní nestarali, to ne. Vždy měla vše, co potřebovala. Tedy, co se materiálních věcí týče. Ale pravdou bylo, že ji vždy chyběl jejich zájem o její osobu.

To, pro někoho obyčejné láskyplné objetí, či pohlazení, povídání si, co si užívala většina dětí v jejím věku od svých rodičů, ji neuvěřitelně scházelo. Ač dělala, co mohla, aby si ji všimly, nikdy to nebylo dost na to, aby o ní projevily zájem po citové stránce.

Málokdy, nebo spíše nikdy se nezeptali, jak bylo ve škole. Jak se má a jestli ji něco netrápí. Nikdy ji neobjali, když jí bylo smutno, nebo ji nepochválili, když se jí něco, na čem ji opravdu záleželo povedlo. Prostě se nezajímali. Co jí bylo vždy líto, jelikož je všechny měla a pořád má ráda. Pravdou bylo, že hospodyně jménem Henrieta, ji byla víc rodičem, než oni dva, kdy byli.

Seděl naproti muži, který zplodil to nejkrásnější stvoření, co kdy viděl a jediné, co si všiml, že mají společné, byli jejich oči, co jim oběma zářili stejnou zelenou barvou. „Tak pane Darwine, přejdeme k věci." Podíval se přísně na muže sedícího před ním a čekal s čím začne. Chvíli se nic nedělo. Připadalo mu, že se rozhoduje, co říct. Už ho chtěl popohnat, poněvadž chtěl jít, co nejdříve s Alessii aspoň na to jídlo, když se už zabavit pravděpodobně asi nestihnou. Neboť film, na který ji chtěl vzít do kina, začne asi do hodiny a to nemají sebemenší šanci to stihnout. Pravdou bylo, že ji chtěl překvapit a teď byl rád, že ji to neřekl, aspoň nebyla zklamaná.

„Pro vás jen Martin." Promluvil po chvíli k muži, který chodí s jeho mladší dcerou. Když od Tamary slyšel s kým chodí Alessie, málem se zadusil u večeře jídlem. Pravdou bylo, že své mladší dceři, se moc nevěnoval. Jelikož všechny své naděje upíral k tomu, že Tamara bude ta, co je dokáže, tím, že se dobře vdá, dostat z několik let táhnoucích se dluhů, ve kterých se, jako rodina ocitly.

Dle slov jeho ženy Ester, Alessie neměla potenciál na to, aby si jí všiml, nějaký významný a hlavně bohatý muž, který by o ní mohl mít evidentní zájem. Ale, jak se zdálo pletla se. Ačkoliv Tamara s Derekem chodila už řadu let, tak v ten den, co se dozvěděl, s kým chodí jeho mladší dcera, se taky dozvěděl, že Derek nemá zájem řešit jejich finanční situaci, do které se svou vinou sami dostali. Podle všeho, co pochopil, Tamara chtěla Alessii ponížit a nějak se to zvrtlo. Díky tomu se Derek dozvěděl o jejich finančním skoro krachu a začal si zjišťovat podrobnosti, které ho vůbec nepotěšili.

„Děkuji, ale prozatím zůstanu u pana Darwina. Budeme řešit obchodní záležitosti a do obchodu já emoce netahám." Pronesl rázně k muži, který se výrazně, pod jeho tónem hlasu, na židli ošil. Nikdy nemíchá soukromí a obchod, vyjma Alessie. Ona je pro něj jediná výjimka, co takříkajíc potvrzuje pravidlo. „Tak, co vás sem přivedlo? Protože, co jsem si stihl všimnout, kvůli své dceři jste sem určitě nepřišel." Podotkl trochu uštěpačně. Nelíbilo se mu, jak se choval. Netušil, co má za lubem, ale doufal, že se vymáčkne dřív, než mu dojde trpělivost.

„Tak narovinu. Přišel jsem vás požádat o pomoc, ohledně mé firmy. Jak i sám víte, je před krachem a potřebovala by výraznou investici, která by ji znovu postavila na nohy. A protože jste ve vztahu s mou dcerou, tak doufám, že nebudete proti tomu, nám pomoct." Dopověděl to, proč vlastně přišel a čekal, zda se dočká kladné odpovědi. Věděl, že je to troufalé, ale jinou možnost opravdu neviděl. Po tom, co se Derek nechal slyšet, že co se týče peněz pro firmu, s tím počítat rozhodně nemají, neboť se nechce zapojit do krachujícího podniku, neměl na výběr. Bylo to, jako znamení z nebes, když se dozvěděl, že Alessie je ve vztahu se samotným Luciusem Darkmoonem. S mužem, kterého jméno je známo po celém světě, hlavně v obchodování. S mužem, kterého firma prosperuje, ve všech oblastech a tím vydělává nemalé peníze.

„Pravdou je, že jsem si zjišťoval o vaší společnosti určité věci, jelikož mě to už jen kvůli Alessii zajímalo. A jediné, co vám můžu nabídnout je, že ji od vás odkoupím, pokud se tedy dohodneme. A jen kvůli tomu, že jste otec mé přítelkyně, vám, jako její rodině, nechám pět procent společnosti, jako akcionáři, které vám zabezpečí měsíční rentu, aby jste nezůstali bez prostředků, na které jste dosud byli zvyklí." Přednesl svůj protinávrh, na kterém bylo už od pohledu vidět, že se muži žádajícímu o pomoc nelíbí. Pravděpodobně proto, že by ztratil veškerou moc, nad svou firmou. A protože se Alessiin otec neměl ke slovu, pokračoval se svým výkladem Lucius.

„Nebo klidně můžu počkat, až bude celá vaše společnost v insolvenci a vy nedostanete po zaplacení všech vašich dluhů, absolutně nic. Rozhodnutí je jen a jen na vás." Jakmile to Lucius dopověděl, zabodl svůj pronikavý pohled do Alessiina otce a čekal, zda mu dá konečně odpověď. No, člověk před ním, byl asi zaskočený víc, než se na první pohled zdálo. Poněvadž jen koukal nepřítomně do dáli, přičemž Lucius netušil, zda tolik přemýšlí, nebo má nějaké zdravotní potíže, o kterých nemá ponětí, ani jeho vlastní rodina.