Láska z podsvětí

Část 35

Všechno se událo tak rychle, že nad tím nestihla ani přemýšlet. Ale jedno ji přece jen v hlavě utkvělo. To oslovení, které pronesl muž, co přišel Luciovi oznámit, že ho shání přítel. Můj králi, tohle oslovení, jakživ neslyšela u normálních lidí, jedině tak v telce, když se dívala, jako malá na pohádky s princeznami. Pokroutila nad tím hlavou, poněvadž nevěděla, odkud muž pochází a nemohla vědět, zda to není jen nějaký slovní zvrat, který se u nich běžně používá v jeho rodné řeči, při výkonu jeho povolání.

Lucius právě vstával z postele a ten pohled na něj, ji málem vyrazil dech. Teď ho viděla zezadu a musela uznat, že je dokonalý. Ta jeho široká vypracovaná ramena i s tím jeho neskutečně sexy zadkem, ji přímo rozhycovaly. Když se nad tím tak zamyslela, tak vůbec nechápala, jak muž, co právě stojí před ní, který je dokonalý, jak vzhledově, tak i chováním k ní, může mít zájem, zrovna o její osobu. O osobu, která není, ani zdaleka na jeho úrovni. Podle jejího názoru, snad každý, kdo je spolu, kdy spatří, už od pohledu pozná, že on, je úplně jiný level, nežli je ona. A to vůbec nemluví o finanční stránce.

Pomalu se přetočila na záda a měla, co dělat, aby uklidnila své srdíčko, které se jí zběsile rozbušilo, už u první pusy, kterou dostala hned po ránu na nos. A to nemluví o tom, jaké přemety ji dělalo, když ji Lucius políbil na rty. Zjišťuje, že pokud bude takové chvíle v jeho přítomnosti zažívat častěji, bude asi časem potřebovat lékařskou pomoc. Pomalu se zvedala z postele, když ji zakručelo v bříšku, načež se jí rozzářily oči, když si vzpomněla, že ji někde v tomhle domě, čeká snídaně.

Bylo něco málo po desáté hodině a ona se vskutku divila, jak výtečně se vyspala v cizí posteli. Většinou s přespáním někde jinde, než ve své posteli, měla potíže. Stála naproti dveřím, přes které odešel muž, co byl oznámit Luciovi, že ho shání Nicolas. A až teď si uvědomila, že ty dveře neslyšela se otevírat, když ten muž vešel dovnitř pokoje. Zato, když vycházel, je slyšela zřetelně.

Nakonec usoudila, že se možná jen přeslechla. Jelikož, jak jinak by vešel do místnosti, nežli dveřmi, prolétlo ji hlavou. Z jejího přemýšlení, které nikam nevedlo, ji vytrhl Lucius, když na ni promluvil. „Nicolas s Erikou, nás pozvali na oběd." Oznámil ji vesele, když si ji přivinul do náručí. V tu chvíli, jí z hlavy vyletělo snad všechno. I to, jak se jmenuje. „Prý nás chtěli pozvat na snídani. Ale dovolat se nám, je prý těžší, než dovolat se do Pentagonu." Šeptal ji u ouška, když ji malými polibky obsypával krk. Z toho vzrušení, co zapříčinilo jeho počínání, se jí rozechvělo celé tělo. V jedné chvíli, měla opravdu pocit, že kdyby jí Lucius pevně nedržel, ve svém náručí, sesunula by se, jako hadrová panenka, rovnou k jeho nohám, jak v nich byla slabá.

Chvíli si užívala jeho blízkosti i polibků, které ji hned po ránu věnoval, ale pak se už museli začat oblékat. V tu chvíli doufala, že nepůjdou do nějaké luxusní restaurace, protože s tím vůbec nepočítala, když se k Luciovi balila. A samozřejmě, že nijaké vhodné šaty si sebou nevzala.

Sáhla do batůžku, odkud si vytáhla mobil, který si předešlí den úplně vypla, pro případ, že by ji někdo chtěl v neděli rušit. No, v okamžiku, kdy se probral k životu, ji na něj přišli asi tři zprávy, o zmeškaných hovorech, od Eriky. Musela se pousmát, když ji za těmi oznámeními, přišla i dost zajímavá zpráva, od kamarádky, která zněla..... „Přestaň si užívat sexu a zapni si mobil, když s tebou chci někam vyrazit!" Celá ona, zhodnotila. Jakmile ji někdo nezvedne hovor, automaticky v tom vidí sexuální hrátky. Jak se říká,.... Podle sebe soudím tebe. Což by znamenalo, že kdyby soudila Eriku podle sebe, musela by být ještě panna. Už jen ta představa, ji rozesmála, jelikož její nejlepší kamarádka, je po sexu bažící žena, která si potřeby svého těla, nikdy neodpírá.

„Copak tě tak pobavilo?" Zeptal se jí Lucius, když byli, ruku v ruce, na cestě do kuchyně. Už v pokoji si všiml, že od doby, co si přečetla zprávy, které ji přišli, nad něčím usilovně přemýšlí a taky, jak se následkem toho i záhadně usmívá. Musel uznat, že když jí držel v náručí a motýlími polibky ji pokrýval krk, měl co dělat, aby se udržel a nestrhal z ní i to málo oblečení, co v tu chvíli na sobě měla. Zjišťuje, že slib, který ji dal, ohledně toho, že na ní nebude spěchat, bude pro něj hodně náročné ho dodržet.

„Nic, jen má nejlepší kámoška, si asi myslí, že se budu v určitých věcech chovat tak, jako ona." Usmála se na něj a když viděla tu otázku v jeho očích, zarazila se. V tu chvíli jí napadlo, jak mu asi vysvětlí, co tím myslela. „Víš, ona to bere tím způsobem, že podle sebe soudím tebe." Upřeně se mu dívala do očí i se zdviženým obočím a doufala, že pochopil, co tím myslela. Poněvadž vysvětlovat mu to dopodrobna, by jaksi nezvládla bez toho, aby nebyla rudá, jako rajče.

Lucius chvíli nechápavě pozoroval svou přítelkyni a až pak, když si uvědomil, co za život dosud vedla její nejlepší kamarádka, které do té doby, než poznala Nicolase, prošlo postelí stejně tolik mužů, kolik jeho příteli žen, ne-li víc, pochopil, co tím vlastně myslela. Musel se pousmát nad tím ruměncem, co se jí tak nestydatě tlačil do tváří, přitom, jak ji propaloval svým pohledem.

Společně vešli do jídelny, která se nacházela hned vedle kuchyně. Na stole je už čekala snídaně, která ji vykouzlila úsměv na rtech. Byla hladová, jako vlk a to, co viděla přichystáno na stole, bylo snad pro deset lidí a ne pro dva. Normálně uvažovala nad tím, zda je fyzicky možné, tolik jídla sníst ve dvou osobách.