Láska z podsvětí

Část 27

Dosud, když se někdo na něco podobné zeptal, on mu vždy odpověděl pravdivě. No v převážné většině, si ta dotyčná osoba myslela, že si z ní dělá legraci. No, jaké překvapení, některých z nich čeká, až přijde jejich čas a on bude tím, kdo je bude soudit ve svém království. Ve své pravé podobě, kterou žádný smrtelník, doposud neměl tu možnost spatřit.

Byl nadšený z toho, že se mu povedlo získat Alessii, jako svou přítelkyni, i když ne podle zažitých lidských konvencí. Popravdě, vždy si vzal to, co chtěl a nikoho se nikdy neptal. Pokud chtěl ženu, svedl ji způsobem svým vlastním. Nikdy se mu žádná neubránila. No nikdy si nebral žádnou násilím, každá z nich věděla do čeho jde, když s ním odcházela.

Ale s Alessii to je zcela jiné. Ona jediná, jakoby se mu dostala do srdce, které dokud ji nespatřil, ani nevěděl, že nějaké má. Jen k ní se chová tak ohleduplně a s úctou, která ji náleží. Netušil, čím to bylo, ale příčilo se mu ji jen svést. Z nějakého důvodu měl potřebu ji dobývat, starat se o její blaho a chránit ji.

Tyhle pocity, nebo emoce, ještě při nikom, nikdy nezažil a možná proto ho to tak fascinovalo. Za těch deset tisíc let, je to prvně, co se o nějakou ženu opravdu snaží. A hlavně, není to z donucení. Je to, jako jeho přirozenost, která se nechce nechat, jen tak odbít.

Bylo pozdní odpoledne, když ji Lucius přesvědčil, aby tu noc strávila u něj doma. Zpočátku s tím nesouhlasila, ale když jí slíbil, že na ní nic zkoušet nebude, svolila. „Nemusíš se bát, nikdy bych ti neublížil a co se týče intimního života nás dvou, klidně počkám i věky. Až dokud jsi nebudeš jistá tím, že si na to připravena." Když pronesl tyhle slova, málem se v tu chvíli rozpustila, ale měl pravdu. Měla strach, že na ní bude tlačit, co se jejich milování týče a tím, že ji řekl to, co jí řekl, jí poměrně dost uklidnil.

Pravdou bylo, že ji dost znervózňovalo, že Lucius vejde do jejího domova. Ne, že by se styděla, už jednou byl před jejími dveřmi, přesně včera večer, když ji vyzvedával, ale to ho dovnitř nepozvala. No teď je to jiné. Teď je její přítel a i když ji slíbil, že na ní nebude tlačit, i tak je z toho nervózní.

Netuší proč. Možná proto, že ještě nikdy u ní v bytě, žádný muž nebyl. Možná proto, že je do něj bezhlavě zamilovaná. A možná proto, že má strach, mu podlehnout, už jen z toho důvodu, že jako malá měla špatnou zkušenost, která se s ní neustále vleče. Již dlouho doufá v to, že ten strach z odmítnutí a zároveň nedůvěra v mužské pokolení, co v sobě pořád nosí, jednou pomine. Když nad tím přemýšlela napadlo ji, že je to možná osud, že se poznala s Luciem. Možná je on ten správný muž pro ni.

Bylo něco po šesté hodině, než se dostali do jejího bytečku, kde si byla sbalit pár věcí, aby se měla u něj do čeho převléct a hlavně v čem spát. Nemohla uvěřit, že v jeden den se jí zeptal, jestli bude jeho přítelkyní a vzápětí ji přesvědčil, aby u něj i přestala.

Takhle se ještě nikdy nechovala, vždy si držela odstup od mužů, ale u Luciuse je to něco zcela jiného. V jeho přítomnosti se cítí v bezpečí, co se jí ještě při nikom nestalo. Doposud v přítomnosti každého muže, cítila obavy, ale u něj ne. Jakoby zázrakem zmizeli.

Byl nadšený, když jeho teď, už přítelkyně svolila, že u něj přespí. To, co jí řekl, že počká na jejich intimní život, byla pravda. Nechtěl ji do ničeho nutit, zatím mu stačila jen její přítomnost, kterou mu dopřávala. I když má dojem, že v následující době, si studenou sprchu bude dopřávat častěji. Už jen z toho důvodu, že se mu příčí, už jen myšlenka na to, že by byl s jinou ženou, nežli s Alessii.

A co se jejich milování týče, s tím ji bude muset nejdříve obeznámit, protože pokud se oni dva spolu pomilují a pokud to bude z oboustranné lásky, tak se jejich osud zpečetí a již navždy spolu zůstanou, jako muž a žena. A to se ona bude muset dozvědět předem, aby měla představu o tom, s čím vlastně souhlasí.

Nemá v úmyslu ji postavit před hotovou věc, jako například, že by se s ní pomiloval a až pak by ji řekl... Hej děvče, odteď si královna všech známých i neznámých pekel. A ještě k tomu si nesmrtelná. Asi by se pak moc nadšeně netvářila, kdyby se dozvěděla, po jejich prvním milováním, takovou zprávu.

Pravdou je, že na sobě začíná pozorovat, že se, co se týče Alessie, dost často chová, jako obyčejný člověk. Ano zčásti jim sice je, ale nikdy nebral ohledy na lidi, až v takovém rozsahu, jako to dělá teď u ní. V první řadě je vládce pekel a to je jeho přirozenost. To je jeho podstata.

Když vstoupil do jejího bytu, cítil se tam moc dobře. Měla ho vcelku útulný, i když dost malý. Oproti jeho sídlu, ve kterém bydlí, je její byt strašně mrňavý. Než si Alessie balila pár věcí, které si sebou chtěla vzít, tak on si mezitím prošel její byteček, který byl o poznání menší, než si zprvu myslel.

Právě se otáčel, když spatřil svou přítelkyni, jak vchází do dveří obývacího pokoje. Netušil, že měla v úmyslu se převléct, ale stalo se. Letní šaty, které dosud měla na sobě, vyměnila za riflové kraťasy, které ji sahali do půli stehen a nádherně ji obepínaly, ten její hříšně krásný zadeček, u kterého má pokaždé přímo nutkavou potřebu, ho neustále hladit.

Popravdě občas má co dělat, aby se ovládl. Pak, když přesunul svůj pohled výš, málem mu vypadli oči z důlků, když viděl, že má na sobě i uplé tričko, které ji zvýrazňovalo její bujné poprsí a zároveň ji odhalovalo bříško, které měl tu čest už jednou vidět, ba dokonce se ho i dotknout. To bříško, které bylo nedávno zraněné a které je naštěstí, nyní již v pořádku.

Výrazně si oddechl, když si všiml, že si na sebe bere, ještě černobílou flanelovou košili. Musel uznat, že i když byla oblečená vcelku prostě, i tak se mu zdála být sakra žádoucí. Sám sebe přistihl, jak si ji zaujatě prohlíží a vzrušení, z onoho pohledu na ni, ho plně ovládlo.