Láska z podsvětí

Část 34

A už vůbec by si nepomyslela, že ji bude jen pohled, na jeho polo odhalený hrudník vzrušovat natolik, že bude sotva popadat dech. No i když si nemyslela, že se to někdy stane, stalo se to. Byl první muž, kterého viděla takhle zblízka, skoro nahého. A přísahala by, že v tu chvíli, se pod ní pohnula země.

Vzápětí, jak se k ní Lucius uložil do postele, si ji přitáhl do objetí. Chvíli se bála i pohnout, ale jen dokud nepromluvil. „Uvolni se." Pošeptal jí něžným hlasem do ouška a vzápětí cítila, jak jí dal polibek do vlasů. „Nekousnu tě. Slibuji." Pověděl se smíchem. Po jeho slovech, se mu odhodlala uložit na hrudi a následně se zcela uvolnila.

Zaposlouchala se, do rytmu jeho rychle bijícího srdíčka a pomalu v jeho náručí usínala. Byla uvolněná, klidná a cítila se v bezpečí. V průběhu toho, jak usínala, slyšela, že jeho srdce asi bije stejnou rychlostí, jako to její, co jí přivedlo na myšlenku, že možná, ale jen možná k sobě navzájem, cítí oba dva to stejné.

Poslouchal, jak se její srdíčko uklidňuje a dech se jí zároveň zpomaluje. Z toho usoudil, že už usíná. Popravdě se vůbec nedivil. Bylo už něco kolem druhé ráno a on sám byl už taky znavený. Musel uznat, že se po celý čas, co byl s ní, moc dobře bavil. „Dobrou noc, krásko." Pošeptal jí, když ji dával polibek do vlasů. Byl rád, že si žena spící vedle něj, nevšimla jeho vzrušení. Poněvadž by se mohla cítit nepříjemně. Nebo možná jen taktně mlčela. Cítil na sobě, že Alessie nebyla jediná, kdo byl v tu chvíli únavou zmožen. Ještě naposled, si s úsměvem ve tváři, prohlédl svou přítelkyni, než se k ní sám ve spánku připojil.

Probudila se zavčas rána a jelikož nechtěla vzbudit Luciuse, zůstala ležet v jeho náručí. Moc se jí líbilo, že svůj slib ohledně toho, že na ní nebude spěchat i dodržel. Tedy aspoň doteď. Ležela na jeho odhaleném hrudníku a sama se divila, že takhle vydrželi spát celou noc. Bez toho, aby jeden z nich, v průběhu spánku, změnil polohu.

Oči měla stále zavřené a užívala si blízkost muže, ke kterému už od počátku, co ho poznala, cítila značnou náklonnost. Pokaždé, když se nadechla, cítila jeho osobitou vůni, která ji po každém jejím nádechu, rozechvěla celé tělo.

A to, jak se jeho hrudník, následkem dýchání, zvedal a ona cítila jeho svaly, na kterých ležela..... Musela si přiznat, že už jen z jeho dokonalého těla, byla vzrušená víc, než dost. A když k tomu přidá ještě to, jak se k ní ohleduplně a láskyplně chová,..... No, co říct? Zčásti už chápe, proč mu tolik žen v jeho okolí podlehlo.

Pomalu otevíral oči, protože byl otočený k oknu, přes které prosvítali ranní paprsky, co ho v první chvíli, značně oslepily. Když se konečně rozkoukal, všiml si, že jeho společnost, která si hezky hověla v jeho náručí, což se mu neskutečně líbilo, je už asi nějakou dobu vzhůru. Slyšel totiž její rozdováděné srdíčko, jak si vesele buší. Až z toho měl chvilkama dojem, že ji zanedlouho opustí hrudník.

„Můj králi." Oslovil ho Apollion a přitom se i uctivě uklonil. Lucifer ho po jeho oslovení, obdařil dost naštvaný pohledem, načež si Apollion všiml, že má jeho pán v posteli společnost. Démon, který stál před svým králem, se nedal odradit jeho rozzlobeným pohledem a rozhodl se pokračovat v tom, co mu přišel oznámit. „Omlouvám se, že vás vyrušuji, ale pan Nicolas, už několikrát volal a žádá si vás k domovnímu telefonu, jelikož se na ten váš, prý nemůže dovolat." Dopověděl to, proč navštívil jeho ložnici a znovu v uctivé pokloně sklonil svou hlavu. Jen doufal, že z toho, co právě nedopatřením udělal, nebude chtít jeho pán, vyvodit pro něj, nějaké vážné důsledky. Vzhledem k tomu, že nepřišel normálně dveřmi, ale přenesl se do jeho pokoje. Nepočítal s tím, že by krom svého krále, v jeho ložnici našel i někoho dalšího, protože se to dosud, ještě nikdy nestalo. Jeho pán, si vždy dával záležet na tom, že do své osobní ložnice, smí vstoupit jen on sám a lidi k tomu pověření. Nikdy si tam nevodil, své jednodenní známosti. Tedy až do této chvíle. Což ho přivádí k tomu, že už je dost hodin na to, aby tu ještě nějaká z žen, na jednu noc, byla. S překvapením pohlédl na svého krále a přemýšlel, co se změnilo, že si do své ložnice přivedl ženu a ještě k tomu, že je s ním v posteli, v tak pozdní dobu.

Lucius se natáhl na noční stolek, pro svůj mobil a zjistil, že Nicolas mu opravdu volal snad stokrát. V noci, ještě než šel do sprchy, ztišil vyzvánění, kdyby náhodou, někoho ráno napadlo, mu volat. A zdálo se, že udělal dobře, jelikož je díky tomu, jeho lidský přítel nevzbudil, už v osm hodin ráno. „Vzkaž Nicolasi, že mu o chvíli zavolám. A ať nám připraví snídani. Za chvíli přijdeme." Rozkázal démonovi, který stál před ním a s překvapením vepsaným v jeho lidské tváři, na něj vyloženě civěl. Následně, po tom, co domluvil, se Apollion otočil a odešel. Díky pekelné bráně, že ho napadlo jít už dveřmi, zahromžil si pro sebe.

Vzápětí, když stočil svůj pohled na Alessii, setkal se s tím jejím. Vůbec netuší, jak jí bude zrovna tohle vysvětlovat, pokud se bude ptát, jak se do jeho ložnice dostal bez toho, aby slyšela zvuk otevírajících se dveří. Chvíli si hleděli do očí, než se odhodlal a promluvil na ni. „Už si vzhůru, jak vidím." Usmál se na ni a vzápětí, ji něžně políbil na nos. „Už nějakou chvíli. Dobré ráno, nebo poledne?" Pronesla se smíchem a přitom se mu neustále dívala do očí. Chvíli čekal, zda se ještě na něco zeptá, ale když byla zticha, rozhodl se to nechat být. Aspoň prozatím. Věděl, že jednou ji bude muset povědět pravdu, jen si nebyl jistý, jestli by tohle, byla zrovna ta správná chvíle.

„Princezno,... myslím, že je to něco mezi." Pronesl pobaveně. „Ale snídani nám přichystají, tak bychom se měli zvedat." Ještě jednou, ji v rychlosti něžně políbil, ale teď na rty a pak se už zvedal z postele. „Musím, ještě zavolat Nicolasovi. Netuším, co mu tak spěchá, ale snad se to dozvím." Obeznámil ji, se svým úmyslem, když bral do rukou svůj mobil. I za tu krátkou chvíli, co byl vzhůru si ji stihl prohlédnout a musel uznat, že je moc kouzelná i po ránu.