Láska z podsvětí

Část 49

Alessie se chvíli vzpamatovávala z toho, co slyšela. Ale pak ji hlavou prolétla myšlenka, že je čas se postavit a bojovat. Hlavně se nevzdávat. Chce být přece s Luciusem, Luciferem, nebo jak se vlastně jmenuje, prostě s mužem, kterého neskutečně miluje. Uvědomila si, že pokud ji ta žena nemůže zabít, nemůže jí ublížit. A tak ji nemůže vlastně, ani zastavit. Netušila, jaký důvod má ten tvor, co jí obklopoval k tomu, aby ji chránil, ale byla mu zato neskutečně vděčná.

Jediné, co v tu chvíli chtěla, bylo, být znovu v Luciově náručí. Pravdou je, že po tom, co právě viděla a ještě když ji žena, co momentálně stojí před ní řekla, kdo je Lucius, ji do sebe určité věci, co kdysi řekl a jak to řekl, i to, s jakou úctou se k němu choval Apollion, začali do sebe zapadat.

Teď už ví, že to, s jakým zapálením mluvil o umění, když byli spolu v té galerii, nebylo proto, že by ho tak zbožňoval, ale proto, že u toho sám v té době byl. Byli to maličkosti, které potvrzovali to, co jí ona žena prozradila. To, jak žil, jaký názor měl na nebe i peklo. Chápala to, poněvadž teď už věděla, že peklo je jeho skutečným domovem. I ty jeho výroky, jak namísto toho, kdy lidi řeknou třeba proboha, on řekl u pekelné brány.

Všechno ji to začalo dávat smysl. A jediné, co jí na tom udivovalo bylo, že se ho ani v nejmenším nebála. Neměla strach, ani odpor z onoho zjištění, že muž, kterého miluje, je samotný Lucifer, král pekla. Srdce ji v hrudi mocně bilo, ale ne ze strachu, nebo obav z něj, ale z touhy ho vidět a schovat se v jeho náručí. Vždyť i sama kdysi řekla, že i kdyby byl tento muž, ze samotného pekla i tak by ho milovala. A i když ještě v té době neměla ani ponětí, že on osobně z toho pekla pochází, stála si pevně za svým výrokem.

Přitom, jak se žena před ní neustále rozčilovala a máchala rukama, ze kterých ji šlehali koule něčeho, co nevěděla identifikovat, se Alessie pomalu postavila na nohy, které ji sotva drželi. Běsnící démon, usoudila z toho, co od ní zaslechla mezitím, co si dávala dokupy skutečnosti ohledně Luciuse, se jí všemožně snažil vylíčit, jak obávaný, zlý a nemilosrdný je jeho král. A že jediný důvod, proč by svedl lidskou ženu je ten, že si s ní chce jen užít a pak ji zničit. Prý ji potřebuje zničit duši i srdce zároveň. Ve skutečnosti ji skoro vůbec neposlouchala. Protože i když byla sice démon, i tak v jejím hlase zaslechla zoufalství z toho, že ji samotný Lucifer, vládce podsvětí vyměnil za lidskou ženu. Z toho, co si Alessie vyslechla, usoudila, že démon stojící před ní nedokáže přijmout odmítnutí. Neměla důvod nevěřit Luciovi a po jeho vyznání, které slyšela přímo z jeho úst, kdy ji vlastními slovy, prakticky řekl, že ji miluje, už vůbec ne.

Netušila, jak dlouho už byla zavřená v té místnosti, ale zjistila, že ji jen tak jednoduše neotevře. Po tom, co žena, co se jí ani nepředstavila odešla, se snažila ty železné dveře otevřít, ale bez úspěchu. Nakonec ji nezůstalo nic jiného, nežli čekat na to, jestli si Lucius vůbec všimne, že je pryč.

Když svou ruku přiložila k náhrdelníku od něj, zjistila, že ta mlha, nebo, co to je, prostě to, co jí chrání, vychází přímo z něj. V tu chvíli si vzpomněla, co jí říkal, když ji ho zapínal v restauraci, kde se byli najíst. Něco o tom, že je to hlídač, kterého kdysi stvořil pro sebe, aby ho hlídal a teď ji ho předává, aby byla v bezpečí.

Zahřálo ji u srdce, že už tehdy myslel na její bezpečí. Stále držela svou ruku na onom předmětu, co jí očividně chrání, když na něj promluvila. „Ty si hlídač, viď?" Zeptala se nejistě, ačkoliv netušila, zda ji to vůbec odpoví. Chvíli si už připadala, jako blázen, co mluví sám se sebou, když najednou uslyšela hlas, co jí uklidnil. „Ano, ale nemusíš mít strach. Dokud se neobjeví můj pán, budu tě chránit já." Pronesl s jistou dávkou hrdosti, hlas, který se linul z onoho náhrdelníku, co jí zdobí už nějakou dobu její krk. Pravdou je, že za tu dobu, se ho ani nepokoušela si ho sundat. A podle toho, co jí tehdy řekl Lucius, by ji to ani nešlo, protože dle jeho slov, ji ho může sundat jenom on a nikdo jiný.

„A jsi si jistý, že přijde?" Řekla s obavou v hlase. Ne, že by mu nevěřila, to rozhodně ne! Ale pokud se s Nicolasem dobře baví, tak je možné, že tak brzo nezjistí, že zmizela. A ještě než zjistí, kdo ji vlastně unesl,... Má strach, i když ví, že ji hlídač chrání, i tak je vyděšená k smrti. „Nevěříš mu snad?" Zeptal se jí tajemný hlas a ona okamžitě zareagovala. „Věřím, určitě ano. Jen mám strach, nic víc." Vypadlo z ní spontánně, až se zastyděla nad tím, že je tak slabá. „Už ví, kde jsi. Jakmile mu Shaks přišel říct, že ztratil Aríu a tobě se nemohl dovolat, ani tě nenašel, okamžitě se se mnou spojil. Ví, jak mě najít, nemusíš se bát. Co chvíli tady bude a Aría, bude již minulostí." Jakmile hlídač dopověděl svou myšlenku, ulevilo se jí. To uvědomění si, že je Lucius na cestě za ní, ji značně uklidnilo.

Po tom, co Alessii nikde nenašel a že se opravdu snažil ji najít a ani se jí nedovolal, usoudil, že ji má Aría. To zjištění mu zabralo asi hodinu a půl. Okamžitě se svou myslí spojil s hlídačem, kterého ji před pár týdny připnul na krk, bez toho, aby věděla, co nebo kdo to je a od něj se hned dozvěděl, co se děje.

Zjistil, že Aría se už několikrát pokusila zabít Alessii, naštěstí bez úspěchu. Následně přikázal hlídači, aby uvolnil do prostoru svůj specifický odér, který se rychlostí blesku rozšíří na míle a míle daleko, aby ho mohl podle něj vystopovat. Co vzápětí i udělal. Během pár minut zjistil, kde přesně se nacházejí a musel uznat, že Aría, na to, že je démon, je úplně blbá. Zatáhla Alessii totiž do svého brlohu, který se nenachází, nikde jinde, než v samotném pekle. Netušil, zda tím chtěla jeho ženu vyděsit, ale doufal, že po tom, co si prožila, na něj nezanevře a nepustí ho k vodě. Už jen ta představa, že by o ní přišel, ho zcela ochromuje.