Láska z podsvětí

Část 50

„Shaksy!" Zvolal na svého démoního přítele, ve chvíli, kdy dorazil domů. A jakmile k němu z obýváku, kde se dosud nacházel i s Nicolasem doběhl, hned na něj začal mluvit. „Už vím, kde se nachází Alessie! Tomu neuvěříš!" Oznámil mu, na onu situaci dost vesele. A vzápětí, když se chystal přenést, ze svého místa, kde právě stál, což byla předsíň jeho domu, do svého kralovství, zastavil ho Nicolas.

„Luciusy, bude v pořádku, viď?" Zeptal se s obavami. Alessii měl rád, byla to nejlepší přítelkyně jeho ďáblice a opravdu netušil, jak by reagovala, kdyby se jí něco stalo. „Neměj strach a počkej tady na nás. Jakmile to s Aríou vyřídím, přijdeme všichni sem a vše ti vysvětlím. Dobře?" Po slovech svého přítele, se značně uklidnil. Znal ho už od svých dvaceti let a až teď si vlastně uvědomil, že za ten čas, se vůbec vzhledově nezměnil. Přešel zpět do obýváku, kde si sedl na pohovku a přemýšlel, jak tohle sdělí Erice, ale pravdou bylo, že ho vskutku nic nenapadlo.

Stále seděl u Luciuse v obýváku, koukal se z okna na noční oblohu, v ruce držel skleničku s pitím, které si nalil, ještě než přišel jeho přítel s tím, že ví, kde má hledat svou ženu a přemýšlel nad tím, co všechno s Luciem společně zažili i nad tím, co všechno si spolu užili. A že málo toho rozhodně nebylo. Musel uznat, že i když se dozvěděl o něm jeho tajemství a že byl chvíli opravdu v šoku,... Lépe řečeno, byl vyděšený k smrti. Ne, každý den se totiž dozvíte, že váš nejlepší kámoš je samotný Lucifer, pocházející ze samotného pekla,.... Jeho postoj k němu se tím vůbec nemění, pořád je to ten samý Lucius, se kterým naháněl holky, se kterým do samého rána pařil a se kterým si vždy užil hromadu zábavy. Vždy to byl, je i bude jeho nejlepší přítel a na tom, ani skutečnost, že je král podsvětí, nic nezmění.

Alessie tiše seděla a čekala, zda a hlavně kdy se objeví Lucius. Netuší, jak dlouho tam je a ani, jak dlouho tam ještě pobude, ale doufá, že se to čekání už brzo skončí. Pomalu se začala zvedat, aby si protáhla nohy, když slyšela znovu ten zvuk otevírajících se dveří. Když se podívala, kdo to přišel na návštěvu, ironicky řečeno, spatřila tam Aríu a ještě nějakou ženu, která ji připomínala, čarodějnici?

„Tak, to je ona." Pronesla Aría k osobě, která s ní přišla a názorně rukou ukázala na dívku stojící v rohu místnosti. „Nemůžu ji zabít, něco jí chrání a já netuším, co to je." Řekla už přímo zoufale. Potřebuje se jí zbavit, co nejdříve. Protože jakmile bude pryč, tak Lucifer znovu přijde za ní a ona bude mít znovu výsady, které ji ta lidská žena ukradla.

Čarodějka si pečlivě prohlédla dívku stojící v rohu místnosti a zastavila se u náhrdelníku, který okamžitě poznala. „Neřekla si mi, že ji chrání samotný Lucifer!!!" Zařvala na Aríu, až se lekla. „A to je problém? Vždyť si říkala, že tvá kouzla, ani samotný Lucifer neprokoukne, ne?" Pronesla opovržlivě, co čarodějku dopálilo. „To se jen tak říká! Si ty vůbec démon?!" Pronesla zhrozeně. „Arío, narovinu ti říkám, zdrhej! Protože až sem Lucifer dorazí a on tu bude, co nevidět, vzhledem k tomu, že mu na té ženě očividně záleží, ty budeš mrtvá!" Když viděla nechápající výraz démona, co stál před ní, cítila se, jako učitelka ve školce, co musí dítěti vysvětlit do očí bijící věci. „Vidíš ten náhrdelník, co má ta dívka na krku?" Ukázala směrem, kde se onen předmět nacházel a Aría tam okamžitě stočila svůj pohled. „Tak to je hlídač. Lucifer si ho dal zhotovit, před několika tisíci lety a na ten, ani já nestačím. Je stvořen z jeho vlastní síly a s tím, ani já nic nesvedu! Poslouchá jen jeho a nikoho jiného, rozumíš?! Tím neříkám, že bych někdy byla tak hloupá a šla bych proti Luciferovi!" Dodala rozhořčeně. Kdyby věděla, že se jedná o samotného Lucifera, poslala by ji okamžitě, takříkajíc do prdele.

Už před časem, se k ní donesly nějaké zvěsti, že Lucifer konečně našel svou královnu. A pokud je to opravdu ta dívka, co se na ni, se slzami v očích právě dívá, tak je i ona v průšvihu. Už celá tisíciletí všichni démoni, i čarodějky, prostě všichni tvorové, co pobývají v pekle čekají, až nadejde ten správný čas i chvíle a Lucifer si konečně najde královnu, sobě rovnou.

Vždy předpokládali, že to bude nějaká osoba z podsvětí,... No, jak to tak vypadá, spletly se. I když na tom vůbec nezáleží, zda je člověk, démon, nebo cokoliv jiného. Důležité je, že je to jejich příští královna a ta husa ji tu drží, jako vězně?! A to ještě nemluví o tom, že se jí nejednou pokusila zabít.

Už teď je ráda, že Lucifer předvídal, co se může stát a dal jí na ochranu svého hlídače, protože kdyby se to té,..... Ani neví, jakým titulem by ji měla nazvat, protože tak blbého démona, snad ve svém životě ještě nepoznala. No, kdyby se jí to povedlo, jejich král by šílel a díky ní, by si to odnesli všichni, co se nacházejí v pekle.

„Jak se jmenuješ dítě?" Zeptala se čarodějka neohlížejíc se na démona, který stál u ní. Nemohla odtamtud jen tak odejít a nechat ji napospas Aríi. Ne, pokud je to opravdu jejich příští královna. „Ze mě nemusíš mít strach. Neublížím ti." Jen, co to dopověděla, Aría ji chytila za ruku a silou ji otočila k sobě. „Co to děláš?!" Vykřikla nepříčetně. „Máš oslabit tu bariéru, co jí chrání a ne se s ní přátelit!" Dokončila svůj uřvaný proslov a víc nestihla, protože ji čarodějka vzápětí, svou mocí uspala, aby se jí nepletla do cesty. Pohlédla na démona ležícího u svých nohou a sama uznala, že ji dala dost času na to, aby mohla zmizet, než přijde Lucifer. Její chyba, že tu možnost nevyužila, řekla si ve chvíli, kdy svůj pohled stočila zpět k vyděšené dívce. Nebude přece riskovat svůj život a osud celého podsvětí, kvůli jednému hloupému démonovi.

Alessie sledovala, co se odehrává mezi nově příchozí a démonem, co se jí, už několikrát pokoušel zabít. Snažila se být silná. Opravdu se snažila, ale i tak se jí slzy rozkutáleli po tvářích. Netušila, co se to tam děje, ale z toho, co pochopila, tak čarodějka měla na situaci, zcela jiný názor, než rozčilující se démon, co před malou chvílí padl k zemi. Pravdou bylo, že ji to dost vyděsilo. „Neměj strach, jen spí." Uklidnila ji čarodějka. „Za chvíli tady bude Lucifer. On se o ní určitě s radostí postará." Dopověděla a pomalu se k ní přibližovala. Alessie byla z náhlého zájmu osoby, co přišla v doprovodu jejího věznitele, nervózní. Vůbec netušila, co od ní může očekávat a už vůbec nevěděla, co s ní má v úmyslu.