Láska z podsvětí

Část 16

Alessii málem vypadli oči z důlků, když slyšela, že její šéf, jí chce všechny ty šaty koupit. Zhrozila se, už kvůli tomu, že by to Renatu stálo, něco kolem tří jejich platů a to jí nemohla udělat, i když jí provedla to, co jí provedla.

„Pane Darkmoone, tohle nejde. Nemůžu vzít Renatě dva nebo tři platy, i když se mi ty šaty moc líbí." Ohradila se a doufala, že její důvod k tomu, je nekupovat všechny, pochopí. Ještě nikdy neměla tak luxusní šaty na sobě. Moc se jí líbila představa, jak je na sobě nosí. No i tak, ona osobně tolik peněz neměla a recepční zase nechtěla dostat do chudobince tím, že by si je všechny koupila na její náklady.

„Nemějte strach, Alessie. Renatě strhnu z platu jen jedny, ty nejdražší a zbytek vám koupím já. Moc jste se mi v nich líbila, byla by velká škoda, kdyby jste je na sebe, už nikdy neoblékla." Pronesl upřímně. Nečekal, že by jí to řekl přímo do očí, no lhát neměl v povaze. Opravdu ji to v nich nesmírně slušelo. A to nemluvil o tom, že mu z toho, co viděl, přitom, jak se mu předváděla, samozřejmě na jeho přání, jeho penis po celý ten čas stál, jako svíce.

„Ale to nemůžete. Jste můj šéf, ne můj přítel, aby jste mi kupoval, tak drahé věci." Napomenula ho, ale k ničemu to nevedlo. I tak si udělal, jak on chtěl. Popravdě nebyla by proti, být jeho přítelkyní, i když věděla, že se to nikdy nestane. Ale ta představa se ji moc zamlouvala. Byl to nádherný muž a dosud se k ní vždy choval s úctou. Takového muže, by nejedna žena chtěla. Nakonec ji nezůstalo nic jiného, než jen němě zírat na něj, jak platí nehoráznou sumu za šaty, které ji osobně vybral a které se jí nesmírně líbily. Jen si nebyla zcela jistá, jestli jsou není k její postavě nemodelky, moc odvážné.

„U pekelné brány Alessie!" Zahromžil a svůj pronikavý pohled stočil směrem k ní. „Prostě je přijměte a hotovo! Berte to, jako dárek na uvítanou, třeba." Dal jí adekvátní odůvodnění a doufal, že už se k tomu nebude vracet. Koutkem oka zahlédl červeň, jak jí stoupá do tváře a byl moc rád, že je za to odpovědný právě on. V její přítomnosti se cítí moc příjemně a kdyby mohl položil by ji k nohám celý svět. Aspoň tak to cítil uvnitř sebe, právě v té chvíli. Jen prozatím nevěděl, jak s těmi všemi emocemi, co se jí týče, nakládat.

Jakmile Lucius zaplatil, navrhl Alessii společný oběd, který ona neodmítla, protože už opravdu umírala hlady. Společně pak přešli do luxusní restaurace, která se nacházela, naproti butiku, ve kterém si zkoušela všechny ty šaty, co jí její šéf vybral.

Když vstoupili dovnitř restaurace, personál na ni nehleděl zrovna moc přívětivě, pravděpodobně kvůli politým šatům, které měla stále na sobě. No naštěstí nikdo nic ohledně jejího zevnějšku nenamítal. Usadili je k V.I.P. stolu a následně jim podali jídelní lístky, na kterých nebyly ani uvedené ceny jídel. Co jí utvrdilo v tom, že je to nesmírně drahá restaurace, do které se normální smrtelník neodváží ani vkročit.

Lucius si užíval společnosti své nové asistentky. Přišlo mu to přirozené s ní takhle trávit čas. Nikdy nebral ženy na oběd, pokud to nebyla náhodou záležitost obchodního ražení. No při ní má potřebu chovat se jinak, dokonce ani nepřemýšlí, jak ji dostat do postele, co už vůbec nechápe.

Za celý jeho předlouhým život, neuplynul totižto, ani jeden den, kde by neměl v posteli, alespoň jednu ženu, či démonku. No teď, při pohledu na tu ďáblíci, která sedí naproti němu, nemá chuť ani na jednu z těch žen.

„Alessie, co kdybychom si tykali? Už mě unavuje poslouchat stále dokola z vašich úst, pane Darkmoone." Navrhl ji a čekal zda mu odpoví kladně, či nikoliv. Pravdou bylo, že ani se stávající asistentkou, která se pomalu chystala na mateřskou, si nikdy netykal. No u Alessie to cítí z nějakého důvodu jinak a bránit se tomu nemá v úmyslu. Už se rozhodl, že všemu, co se ji týče, nechá volný průběh a taky to udělá.

Alessie na něj překvapeně pohlédla a nechápala, kde se to v něm bere. Tykat si se svým šéfem, neměla v úmyslu. No taky neměla v úmyslu se do něj pomalu zamilovávat a i to se děje, tak proč tedy ne? Snad s tím tykáním nic nezkazí, pomyslela si.

Když Alessie souhlasila s jeho nabídkou, byl spokojený. Jejich oběd se nesl v tichosti, co ani jednomu z nich nepřekáželo. Oba dva byli pohrouženi do svých myšlenek. A zatím, co Alessie věděla přesně, co začíná cítit k Luciovi, tak Lucius byl ten, který byl ze svých citů ohledně ní dost zmatený.

Popravdě ani netušil, jak by se měl k ní chovat a tak se choval tak, jak mu to jeho srdce radilo. Vždy měl jen ženy na jednu noc, nemohl říct, že by některé u něj v posteli neskončili vícekrát, no i tak nikdy neměl vztah se ženou, na úrovni přítel, přítelkyně.

Netušil, co znamená dvořit se žene, jak mu to předestřel Nicolas, protože to nikdy nezažil, ale pomalu zjišťuje, že jeho tělo i duše jednají za něj. V její přítomnosti je jeho rozum odsunut do pozadí a nad jeho tělem, přebírají za něj vládu, jeho pudy, srdce a duše, o kterých ani netušil, že je vůbec má.

City jsou pro něj prozatím Španělská vesnice, ale nezbývá mu nic jiného, než se s nimi naučit žít a hlavně se je naučit ovládat. Už, jak pro dobro své, tak i pro dobro všech, co se vyskytují kolem něj.

Alessie se neustále dívala na Luciuse, který vypadal, že usilovně nad něčím přemýšlí. Nechtěla být dotěrná, tak se ho na to, co ho trápí nezeptala. Přece byla jen jeho asistentka a sotva by se svěřoval zrovna ji, se svými starostmi.