Láska z podsvětí

Část 45

„Klidně si to rozmyslete a když budete znát odpověď, na můj návrh, ozvěte se mi. Pravdou je, že nemám v úmyslu investovat do společnosti, pokud bude pod vaším vedením. Co vím, tak už přes deset let, se pokoušíte ji udržet nad vodou, ale ze dna, ji vytáhnout neumíte. Zjistil jsem, že od doby, co váš otec zemřel a tím pádem jste ji zdědil, jde pomalu a jistě, vašimi neuváženými rozhodnutími ke dnu." Jakmile domluvil, okamžitě na znak toho, že už prozatím nemají spolu o čem diskutovat, se začal zvedat a tím dal najevo i muži sedícímu naproti němu, že je čas, aby odešel. Co vzápětí pochopil a vstal též. „Ozvu se, co nejdříve." Pronesl Alessiin otec ve chvíli, kdy vycházel z jeho kanceláře a vzápětí, než ji opravdu opustil, mu na rozloučenou podal ruku.

„Nashledanou." Pronesl k dceřinu příteli a následně se rozešel k výtahu, který už na něj očividně čekal. Když procházel kolem své dcery, dlouze se na ni zadíval. Tolik se za ten čas změnila a dospěla. Opravdu hodně zkrásněla od doby, co jí viděl naposled. Pravdou je, že si ani nepamatuje, kdy to vlastně bylo. Přistoupil k ní a neodolal tomu, ji pevně sevřít ve svém náručí. Ani netuší, zda to vůbec někdy udělal. Tolik mu chyběla, až teď si vlastně uvědomuje, kolik toho z jejího života zameškal. A to jen kvůli tomu, že se soustředil na to, aby se Tamara dobře vdala a tím vytáhla jejich společnost i rodinu z průšvihů, do kterých ji on sám osobně dostal.

Ne, že by neměl svou dcerku rád, to tedy ne. To jen, že u Tamary viděl světlo na konci tunelu a tak, se soustředil na to, aby zachránil firmu, že přehlížel Alessii. Pravdou je, že si vůbec neuvědomoval, že by ji svým nezájmem mohl ublížit. Ale podle jejího ublíženého pohledu, kterým ho při příchodu obdařila a kterým ho přinutila se nad sebou zamyslet, ji očividně i když nechtěně, přece jen ublížil. Dochází mu to, až teď a v jediné, v co doufá je to, že mu snad jeho chování k ní, jednou odpustí.

Po celý ten čas, byl zaslepen jen rodinnou společností, co zdědil po svém otci a musí uznat, že Lucius má pravdu, co se týče jeho rozhodnutí, ohledně firmy. Většinou byli unáhlené a pro společnost katastrofální. Nikdy nedokázal otcovu společnost vést tak, jak to dělal po celá léta on. A proto je i na pokraji krachu. Je načase, aby ji vedl někdo, kdo se o ní bude starat a vést ji k lepším zítřkům, jako je přítel jeho dcery. A v neposlední řadě i tak zůstane jejich rodinná firma v rodině. Tedy pokud se Alessie a Lucius jednou vezmou. „Brzy nashle dcerko." Rozloučil se s ní, když ji pustil ze svého sevření a vzápětí, než nastoupil do výtahu, ji ještě na rozloučenou políbil na tvář. Uvědomil si, že vidinou toho, aby jeho dcery zdědily společnost, která byla v jejich rodině, už po generace, zničil, co se dalo. Firma je v krachu, jeho starší dcera je rozmazlená, jak jen to jde a mladší dcera, se cítí ublížená chováním svých rodičů, na co má plné právo.

„Si v pořádku?" Zeptal se jí s pohledem upřeným do jejich očí, které očividně nechápali, co se to právě s jejím otcem stalo. Vzápětí k ní přistoupil, pohladil ji po tváři a stáhl si ji do svého objetí. „Ano. Jen to bylo prvně, asi po patnácti letech, co mě otec objal a vzal mě na vědomí." Odpověděla mu tiše do jeho hrudi. Cítil z ní, že je zmatená, ale i šťastná zároveň. Dokud si nebyl jistý, že je v pořádku, tak stál na jednom a tom samém místě a neustále ji držel ve svém objetí. „Půjdeme se někam najíst? Protože jsem řekl Apollionovi, že na večeři půjdeme ven, tak doma navařeno určitě nic nebude." Pronesl do ticha místnosti a čekal, jak se k tomu vyjádří žena, které pokaždé v jeho přítomnosti bije srdíčko, jako šílené. Ano, slyší to a to není vše. On sám, je na tom totiž stejně. Taky se mu v její přítomnosti snaží srdce zdrhnout z hrudního koše.

„A co kdyby jsme si udělali jen den sami pro sebe?" Zeptala se ho ve chvíli, kdy se od něj odtáhla a zahleděla se mu přitom do očí. Když v nich spatřila, že nechápe, jak to myslí, snažila se mu to vysvětlit. „Objednáme si pizzu, pustíme film, možná dva a budeme si užívat přítomnost sebe navzájem? Hm?" Dodala s úsměvem, načež ji na to Lucius přikývl na souhlas. Netrvalo dlouho a byli na cestě z firmy. Namísto o druhé, odcházeli skoro o čtvrté. A namísto toho, aby si pizzu objednali, zašli si pro ni do nedaleké pizzerie, která byla dost vyhlášená po okolí.

Byla moc ráda, že má po svém boku muže, jako je Lucius. Ještě kdysi, když o něm slýchala, všechny ty zvěsti, co se nesly společností, i když věděla, že na tom určitě něco pravdy je, byla si přímo jistá tím, že je to i tak dobrý člověk. Co se jí vlastně i potvrdilo. Pravdou je, že i když vůbec netuší, co chtěl od jejího přítele, její otec, tak určitou představu přece jen má.

Aspoň, co ona momentálně předpokládá a zároveň i odhaduje, tak jeho neohlášená návštěva, se týká jejich rodinné firmy. Za ten čas, co byl její otec u Luciuse v kanceláři, měla čas nad tím přemýšlet a jediné, co jí z toho vyšlo bylo, že Tamara se rodičům určitě svěřila s tím, že ji potkala v restauraci i s jejím přítelem, který není nikdo jiný, než Lucius Darkmoon. A jak otce znala a hlavně se dozvěděla o potížích, co má jeho firma, tak nečekal a využil příležitost, která se mu v tu chvíli naskytla.

I když měl páteční odpoledne naplánováno jinak, nemohl si stěžovat. I tak ho bude trávit s tou nejhezčí a nejdokonalejší ženou, jakou kdy měl tu možnost potkat. Tedy, aspoň on byl toho názoru, jak to vidí jiní, je mu úplně fuk.

Když mu dala svou alternativu, jak strávit zbytek dne, ty její jiskřičky v očích, když mu to říkala, ho málem dostali do kolen. Ještě nikdy nepoznal ženu, ze které by přímo cítil, že s ním ráda tráví čas. Ano, u jiných žen cítil touhu i chtíč, co z nich vycházel v jeho přítomnosti, ale to, jak to cítila Alessie, bylo něco zcela jiného.