Láska z podsvětí

Část 51

„Neměj strach. Jsem tady. Ochráním tě, pokud to bude potřeba." Ujistil ji hlídač, který po celý čas, pečlivě sledoval celou nastalou situaci. A opravdu, po jeho slovech, se její tělo částečně uvolnilo a i ona sama se značně uklidnila. „Jmenuji se Alessie." Představila se žene, které jméno zatím neznala a vzápětí si setřela slzy, které se jí neustále řinuly z očí. Snažila se být silná, opravdu ano, ale bylo toho na ni moc. Ne, každý den, se jí někdo pokouší zabít. Žena, co stála před ní a mile se na ni usmívala, se vzápětí taky představila. „Těší mě, já jsem Rox. A pokud by si chtěla,... Tedy než se dostaví Lucifer, mohla bych ti to u nás trochu ukázat. Co myslíš? Troufáš si nahlédnout za brány pekelné?" Pronesla přímo vzrušeně, co Alessii nečekaně pobavilo. Nezdála se jí být zlá, i když podle všeho, co slyšela, byla přece jen opravdová čarodějka. „Ráda si s tebou vaše království prohlédnu." Odpověděla nesměle Alessie a když ji Rox pokynula, aby vyšla ze dveří, které ji dosud věznili, s úlevou si oddechla.

Alessie nemohla uvěřit svým vlastním očím. To, co viděla a co jí ona čarodějka s milým úsměvem ukázala, ji málem vyrazilo dech. Nadšeně se rozhlížela kolem a sama usoudila, že peklo vůbec nevypadá tak strašidelně, jak o něm církev mluví. Tedy aspoň ji se tak nezdálo. Viděla spousty zbloudilých duší i tvorů, co tam žili. Ohně pekelné tam byli všudypřítomné, ale to její názor nezměnilo. Líbilo se jí tam, vypadalo to tam, jako u velkého táboráku. I když občas tam byli slyšet dost strašidelné zvuky, nebo spíše skřek. Ale to jí Rox vysvětlila tak, že jsou to duše hříšníků v očistci, co se občas dostanou mezi obyvatelé pekla. Prý nic, na co by si časem nezvykla. Ona to už osobně ani nevnímá, říkala ji. Hold je to peklo, dodala ještě žena, která ji tam hrdě provázela.

Po asi dvacetiminutové procházce se usadily na kámen, co byl blízko dost velkého ohniště. Právě hleděla do ohně, který ji svou silou, intenzitou i nebezpečím zcela fascinoval, když z něj najednou vyšel muž. S úžasem pozorovala, jak na něm plameny vesele plápolají. Vypadal, jako hořící pochodeň, než se plameny, co jí tak zaujaly uklidnily a ona spatřila, že ona osoba, co právě vystoupila z ohně, je vlastně Lucius. Do očí ji v tu chvíli znovu vstoupili slzy a vzápětí se z místa, kde dosud seděla, rozběhla jeho směrem. „Přišel si!" Vykřikla ve chvíli, kdy mu vpadla do náručí, ve kterém se rázem schovala. V tu chvíli se cítila tak příjemně a v bezpečí, že kdyby mohla, už nikdy by jeho hřejivou náruč neopustila.

„Pro tebe vždy. Pamatuj si to." Pošeptal ji do ouška, když ji kladl polibky do vlasů. Pevně jí svíral ve svém náručí, byl tak šťastný, že je v pořádku. I když ho hlídač pořád informoval, kde a s kým je i tak se obával, zda se jí něco nestalo. Ta bezmoc, kterou cítil, byla neskutečná. Rozhlédl se kolem a když spatřil Rox, jeho oči zakotvili v těch jejich. „Rox, slyšel jsem, co se stalo. Předstup!" Rozkázal svým vůdcovským hlasem, který byl v těch končinách pro něj typický a viděl, jak se čarodějnici div nerozklepaly nohy od toho, jak vyděšená byla. Neměl v úmyslu ji vyděsit, ale za její špatné svědomí, rozhodně odpovědný nebyl. Jakmile Rox přistoupila blíž, vzápětí před něj, s hlavou skloněnou, až k zemi, poklekla. „Můj pane." Pípla se strachem protkaným v jejím hlase. „Vstaň čarodějko!" Přikázal ji a následně se na ni usmál. Co asi viděla prvně v životě, protože ten překvapený obličej, co mu předvedla, ho celkem pobavil. „Děkuji, že si se postarala o mou přítelkyni. Do budoucna, na to budu pamatovat." Pronesl směrem k ní a ten kámen, co jí spadl ze srdce, jak dopověděl, co měl v úmyslu, museli slyšet snad i v nebi, jak hlasitě si oddechla. „Není za co můj králi." Pípla nesměle a na znak úcty k němu, se uklonila.

Ve chvíli, kdy se přenášeli do pekla se Shaks od něj oddělil. Hlídač ho totižto informoval, co se stalo s Aríou a tak šel jeho přítel po ní. Podle všeho, co se dozvěděl ji Rox uspala a probudit by se měla, až za dva dny. Co mu vcelku vyhovuje, protože bude mít dost času na to, aby Alessii všechno vysvětlil a obeznámil ji s celou situací kolem jeho osoby.

Jakmile domluvil s Rox, znovu se začal věnovat Alessii. Trochu se od ní odtáhl, aby měl možnost podívat se jí do očí. Pravdou bylo, že po tom, co si prožila, byl překvapen a neskutečně potěšen, že z ní necítí, ani strach a ani odpor k jeho osobě. „Jsi v pořádku? Neublížila ti?" Zeptal se, se znatelnou obavou v hlase na to, co ho po celou dobu, co jí hledal trápilo. „Ne, jsem v pořádku. Hlídač mě chránil." Řekla s úsměvem a vzápětí ho políbila. Chvíli byl v šoku, že to na ní očividně nezanechalo žádné následky, ale ten netrval dlouho, poněvadž se hned vzpamatoval a polibek, kterým ho obdařila Alessie vzápětí prohloubil. Nějaký čas si užívali sami sebe, než se zadýchaně od sebe odtáhly a opřely se svými čely o sebe navzájem. „Tak, jak se ti líbí mé království?" Pronesl těžce, neboť vůbec netušil, jaká bude její odpověď. Očividně už znala pravdu o něm a nebála se ho, ale ta nejistota, co po celý čas cítil, v něm pořád hlodala. „Je to tu, jako u velkého táboráku. Stačí si přinést, už jen buřty!" Vypískla vesele a přitom se mu dívala stále do očí. Pravdou bylo, že neměl slov. Po celý čas se obával její reakce, když se dozví pravdu kým doopravdy je, ale jak to tak vypadá, obával se zbytečně. No, nebude předbíhat události a taky se nechce nechat zaslepit momentálním štěstím. Poněvadž ještě o něm a jejich případném vztahu, neví zcela vše.

„Lucie." Oslovila ho něžně a přitom, jak se mu neustále dívala do očí, ho rukou pohladila po tváři. „Proč si mi neřekl, kdo a hlavně kým ve skutečnosti si?" Měla strach položit mu tuto otázku, už jen z toho důvodu, že nevěděla, co se dozví. Nebylo to dlouho, co se dozvěděla onu novinu, že je ve vztahu, se samotným Luciferem. Ale i za tu krátkou chvíli, ji v hlavě vyvstala otázka, která ji po celou dobu trápila. Nevěřil ji snad? To bylo to jediné, na co dokázala, od toho zjištění myslet.