Láska z podsvětí

Část 23

Byla tak nadšená z toho, jak galantně se k ní choval její šéf, že se jí málem z té situace podlomila kolena. Netušila, kam ji tenhle neurčitý vztah s ním zavede, ale rozhodně to chtěla zjistit. Ještě nikdy se k ní, žádný muž takhle nechoval. Zčásti to bylo možná proto, že jim nedala šanci a zčásti proto, že se o ní nikdy opravdu nesnažili.

Jakmile nasedli do Luciova auta, tedy až po tom, co jí otevřel dveře, aby mohla nastoupit, se vůz rozjel ji neznámo kam. Lucius ji totižto neřekl, kam ji vlastně bere. Pozorovala ho za jízdy a přemýšlela nad tím, že ji někdy připadá, jako kdyby muž, který sedí vedle ní, byl z jiného světa.

Málo kdy se dnes vidí, že by se muž, tak přehnaně staral o pohodlí ženy. Tedy pokud by nebyl zamilovaný, v co se u Luciuse neodvážila, ani doufat. Její nízké sebevědomí, by jí to nedovolilo. Ze svého zírání na něj, se vzpamatovala, až když auto zastavilo a on ji s úsměvem na rtech pohladil po tváři se slovy, že jsou na místě.

Když pohlédla před sebe, spatřila velmi útulnou restauraci, která se nacházela na okraji města. Nebyla tak honosná, jako ta, ve které byli předešlí večer, ale svým příjemným prostředím, ji rozhodně předčila. Ve chvíli, kdy vstoupili dovnitř, okamžitě se jich ujal personál, který je náležitě uvítal.

Byla nadšená z jejich přístupu a zároveň ji to přivádělo do rozpaků. Ještě nikdy ve svém životě nezažila tolik pozornosti, která by se upírala přímo k ní. Jakmile se usadili, byli jim podané jídelní lístky a číšník, který je uvítal poté odešel se slovy, že se za chvíli vrátí.

Nemohl si nevšimnout, že se jeho společnost, cítila značně nejistě, když vstoupili do restaurace, kterou měl obzvlášť rád, už kvůli jejich přístupu k zákazníkům. Líbilo se mu, že vždy se ke každému chovali víc, než uctivě, ale zároveň taky, jako k rodině, kterou nesmírně rádi vidí.

Byl rád, že ji pozval na oběd, už jen z toho důvodu, že s ní mohl trávit čas. Ten pocit, co pokaždé zažívá v její společnosti, se mu moc líbil a kdyby to bylo možné, už by se od ní nevzdálil. Pomalu dojídali své jídlo, když si vzpomněl, že ji potřebuje předat svého hlídače, ale tak, aby neměla sebemenší důvod si myslet, že ji hrozí nebezpečí.

Po celý čas, co spolu obědvali se dobře bavila. Společnost, kterou jí Lucius dopřával svou přítomností, si moc užívala. S ním neměla problém mluvit o čemkoliv, co jí připadalo zvláštní, protože u nových lidí, které nezná minimálně rok, má problém s důvěrou, co se z nějakého důvodu netýkalo, jejího doprovodu.

Ráda by věděla, kam jejich vztah spěje a jak to mezi nimi vlastně je. No zeptat se ho neměla odvahu. Právě jí vyprávěl zážitek, co měl s Nicolasem, kde jeho přítel, po mnoha drincích, které spolu vypili na oslavu, už ani nevěděl čeho, nebyl schopný pořádně chodit a vypadal, jako kdyby sjížděl neviditelný slalom, když ji v tom zamrzl úsměv na tváři.

Spatřila totiž, že do té samé restaurace, vstoupila její sestra i se svým přítelem. Bohužel to byl ten samý přítel, jako před lety. Ten, který ji pozval na její první rande a pak se jí vlastně společně vysmály do obličeje. Nemohla uvěřit, že má takovou smůlu. Snažila se tvářit, že si je nevšimla a doufala, že oni budou dělat to samé. No mýlila se. Bohužel pro ni, oni dva si nikdy nenechají ujít příležitost, ji ztrapnit na veřejnosti.

Lucius se přestal smát ve chvíli, kdy si všiml, že Alessiin výraz tváře se změnil. Dosud se smála s ním, no teď vypadala, jako kdyby viděla ducha, či co. Nechápal, co se mohlo stát a chtěl se jí na to zeptat. Zajímalo ho, jestli pak náhodou neudělal něco, co by ji rozrušilo, ale nestihl ani otevřít pusu, když se u nich zastavila mladá žena, která se nápadně podobala na Alessii. Měli sice jiné vlasy i oči, ale něco na nich, se mu zdálo přece jen podobné.

Tedy až na to, že Alessii podle něj, ta žena, co na ní civěla, vzhledově nesahá ani po kotníky. Najednou z ní cítil nejistotu, která z ní přímo sálala. Netušil, co se to děje, ale měl v plánu to určitě zjistit. Chvíli pozoroval dvě ženy, které na sebe se zájmem hleděli, až dokud jedna z nich nepřerušila to ticho, co mezi nimi vládlo.

„Ahoj sestřičko." Oslovila ji Tamara, která se na ni usmívala od ucha k uchu. „Nečekala jsem, že bych tě mohla potkat zrovna tady." Pronesla uštěpačně. A vzápětí se nalepila na svého přítele, který ji pevně objal, kolem pasu.

„Ahoj. Taky bych tě tady nečekala." Oplatila ji stejným tónem. Netušila, co si tím výstupem, chce její sestra dokázat a upřímně ji to bylo jedno. Jen doufala, že brzy odejde, i s tím svým úžasným přítelem a nechá ji být. Nechtěla, aby ji ti dva před Luciusem ztrapnili, jak to měli ve zvyku. Dlouho po tom, co se jí vysmáli, ji to nezapomněli připomínat. Co na její duši, zanechalo dost hluboké šrámy, kterých se dodnes neví zbavit.

Lucius přeskakoval z jedné, na druhou a nestačil se divit. Věděl, že Alessie má sestru, i když ona sama se mu s tím nesvěřila, ale co vůbec netušil bylo to, že je to tak nepříjemná osoba. Popravdě o rodinných poměrech, se dosud spolu nebavili. A ten muž, co s ním přišla, taky nevypadal moc přívětivě. Byl zmatený, ještě se v takové situaci nenacházel a vůbec netušil, jak by se měl zachovat.

Nakonec usoudil, že nechá za sebe promluvit své srdce i činy zároveň. Absolutně netušil, jak to dopadne, ale dal na svůj instinkt, který ho zatím nezklamal a ten mu říkal, že ji má chránit. Nečekal a okamžitě se vložil, do jejich oční přestřelky, která se tam rozpoutala, mezi jeho krásnou společnicí a její sestrou.

„Dobrý den." Oslovil oba dva nově příchozí a vzápětí se postavil. „Jmenuji se Lucius Darkmoon a jsem přítel Alessie." Prohlásil na svůj dosavadní styl, až moc hrdě a měl přitom pocit, jako kdyby jeho srdce, v tu chvíli zpívalo. „A jak jsem pochopil z vašeho rozhovoru, vy jste sestra Alessii. Pokud se tedy nemýlím?" Zeptal se pevným hlasem. Sám se nad sebou pozastavil, protože vůbec nečekal, že se představí, jako její přítel. Sice mu to vůbec nevadilo, spíš se mu ta představa moc líbila, jen si uvědomil, že trochu předběhl události s tím spojené.