Láska z podsvětí

Část 58

Nakonec ho přece jen Shaks přesvědčil, aby si aspoň jej nechal k ruce. A proto mu taky připravil koupel, kterou si právě teď užívá. V první řadě, ale chtěl, aby si dnešní den, co nejvíce užila Alessie. Proto ji taky zařídil koupel snů, i když netušil, zda se jí bude líbit společnost kněžek, co mají za úkol, ji po celý čas hýčkat. Ví přesně, jaký názor má, když ji někdo obsluhuje, tedy pokud to není v restauraci, ale přece jen doufá, že si to obskakování, od démoních kněžek užije.

Uběhlo několik hodin a po celou dobu, ji kněžky nedali vydechnout. Po tom, co skončila svou koupel, ji do sucha otřeli a pomalu ji začali oblékat. Pravdou bylo, že když spatřila šaty, co jí pořídil Lucius, málem zapomněla i dýchat, jak byli krásné. Jen doufala, že nejsou moc odvážné, poněvadž její postava nemodelky, byla do očí bijící.

Jakmile ji kněžky do oněch šatů oblékly, nemohla se na sebe vynadívat. Byli celé v černé barvě, měli krajkové dlouhé rukávy a pravdou bylo, že měla neutuchající pocit, že její ňadra, ji co nevidět, vyskočí ze živůtku, který více odhaloval, nežli zakrýval. O nic lépe na tom nebylo, ani její pozadí, které v nich přímo křičelo. Ty šaty, byli opravdu tak hříšně krásné,... No i tak si nebyla zcela jistá, zda byli určené zrovna na její postavu.

Z jejího prohlížení si sama sebe, ji vytrhla kněžka, která ji sáhla na rameno. „Má paní, ještě jsme neskončily." Podotkla kněžka, dívajíc se jí přímo do očí. Následně po tom, co Alessii z onoho pohledu po těle ztřáslo, ji posadili na židli před zrcadlo, kde se jí snažily udělat nějaký účes, bez toho, aby ji sáhli na délku vlasů.

Naštěstí měla vlnité vlasy, tak neměli moc velkou potíž, ji s nimi něco hezkého udělat. Po celý čas, se na sebe dívala do zrcadla a když viděla konečné dílo, jedné z kněžek, zatajil se jí dech. Účes to byl sice jednoduchý, ale neskutečně se hodil k šatům, co měla v tu chvíli na sobě.

Vlasy měla po stranách sponami upevněné vzhůru a zbytek ji ve vlnách splýval na zádech. Musela uznat, že vypadala moc krásně. Takhle vynikl její krk i obličej. Chtěli ji ještě nalíčit, ale víc, jako řasenku a opravdu jemné stíny, jim na sobě nedovolila udělat.

Stál na začátku uličky vedoucí k oltáři, kde má probíhat ona ceremonie, na uvítání nové královny a čekal, až se objeví jeho dech beroucí anděl. Jeho přípravy na onen den netrvali tak dlouho, jako Alessiiny. No i tak mu nějaký čas přece jen zabrali. Neustále stál na stejném místě a musel uznat, že takhle nervózní, jakživ nebyl. Stále mu na mysl přicházejí pochmurné myšlenky, zda si život s ním přece jen nerozmyslela. Pravdou bylo, že by se ani nedivil.

Určitě si ještě před nedávnem, než se poznali, představovala a plánovala svůj dokonalý život s mužem, který ji bude nesmírně milovat. A hlavně s lidským mužem. Musel uznat, že co ho poznala, měla kvůli jeho osobě pár nepříjemností. Jak s recepční, z jeho společnosti, tak i s Aríou. S démonem nižší kategorie, co jí unesl přímo do jeho království. Pravdou je, že vůbec nechápe, jak je možné, že se Alessie zamilovala zrovna do něj, do samotného Lucifera, co vládne v podsvětí, ale je za to nesmírně rád.

Pozorně si prohlížel obyvatele svého království, kteří byli všude kolem. Snad každý se chtěl přijít podívat, na ženu, která uchvátila srdce samotného Lucifera a samozřejmě na svou příští královnu. Podsvětím se zpráva, že peklo bude mít konečně královnu, nesla už od chvíle, kdy Rox pomohla Alessii. Pravdou bylo, že si nikdy nepředstavoval, že by měl manželku. Vždy si užíval, měl bezstarostný život a na nikoho se neohlížel. Ale od té doby, co poznal Alessii, pohled na život, jako takový, se mu rázem změnil.

„Už jde!" Oznámil mu Shaks, který oddaně stál po jeho boku. Vzápětí, co ho jeho přítel upozornil na příchod Alessie, okamžitě stočil svůj pohled směrem, kterým šla i s kněžkou po jejím boku. Když ji spatřil, srdce mu málem vypovědělo službu, jak byla nádherná. Ty šaty, co jí vybral, jí dokonale padly. Krásně zdůrazňovali její přednosti, při kterých se mu okamžitě napnul poklopec. „Andílku, vypadáš úchvatně. Moc ti to sluší." Pronesl se zatajeným dechem, když se zastavila přímo před ním. Vzápětí, si vzal její dlaň do té své a políbil ji na hřbet její ručky, přičemž se jí neustále díval do očí, které přímo zářili štěstím i vzrušením z daného okamžiku. „Půjdeme?" Zeptal se jí a následně ji nabídl své rámě, kterého se chytla ve chvíli, kdy mu přikývla na souhlas.

Jakmile se, doslova zavěsila do Luciovi paže, rozešli se společně uličkou, ze které se na ně dívali, snad všichni tvorové, co v pekle žijí. Pravdou bylo, že když ji kněžka řekla, že je čas jít, poněvadž Lucifer na ni už určitě čeká, byla neskutečně nervózní. No, jen do té doby, než ho spatřila, jak ji netrpělivě vyhlíží. Pohled na něj, ji úplně odzbrojil. V tom černém rouchu, co měl na sobě, vypadal dokonale. V tu chvíli, snad zapomněla i dýchat. A zajímavé bylo, což si uvědomila až později, že jakmile její zrak, zaznamenal jeho přítomnost, nervozita, která do té chvíle prostupovala celým jejím tělem, rázem, ji neznámo kam, zmizela. Ani se nenadála a stáli u prastarého oltáře, kde byla i nejvýš postavená kněžka v jejich hierarchii, která měla tu čest, požehnat jejich spojení, které nastane doslova, při jejich první společné noci, kdy své životy spojí v jeden.

Celkový obřad trval nanejvýš hodinu. Pak následovali velkolepé oslavy, kde se Lucius i Alessie, zdrželi jen tak dlouho, jak to bylo nutné. Jak jeden, tak i druhý, se nevěděli dočkat, až spolu budou sami. A teď stojí v Luciově ložnici, v samotném pekle a s očekáváním hledí na muže, stojícího před ní.

Pravdou bylo, že ta ceremonie, nebyla až tak děsivá. No, pravdou taky bylo, že už se nevěděla dočkat, až se odtamtud společně vytratí, poněvadž se těšila na svou první noc s Luciem. Konečně si byla jistá, že se muž jejího srdce nezastaví u líbání a bude pokračovat, až dokud neuspokojí, jak sebe, tak i ji. Tedy aspoň v to doufala.