Láska z podsvětí

Část 19

Alessie už byla připravená na schůzku z Luciem. Nakonec se rozhodla pro její oblíbené oranžové letní šaty, které si brala, jen ve výjimečných příležitostech. Co znamenalo, že tak často to nebylo. Když se na sebe podívala do zrcadla, nemohla uvěřit, jak moc jí to v nich slušelo.

Z jejího rozjímání před zrcadlem ji vyrušil zvonek, který ji oznamoval, že její doprovod je již zde a čeká na ni před domem. Pomalu sešla schody dolů, když přes vchodové dveře spatřila Luciuse, který byl moc hezky oblečen a v ruce držel nádhernou rudou růži.

Když ji ještě, jako pravý gentleman otevřel vchodové dveře u bytovky, ve které bydlela, málem šla z něho do kolen. Zadívala se mu do jeho krásných očí, které ji celou dobu, pečlivě pozorovali a měla pocit, jakoby na chvíli zapomněla i dýchat.

„Alessie, jsem rád, že jste si to se mnou nerozmyslela." Pronesl a vzápětí ji podal růži, kterou koupil po cestě, snad v tom nejdražším květinářství, ale ona mu za to stála. Ano, vykal ji. I když se domluvily na tykání. V tu chvíli, se mu to hold zdálo být příhodné. Když ji spatřil, jak scházela dolů po těch schodech, měl pocit, že se mu za chvíli odporoučí srdce, jak rychle mu bilo. Byla tak nádherná, že mu to skoro vyrazilo dech. Nemohl uvěřit, že to stvoření, co stojí právě teď před ním, dnešní večer stráví s ním.

„Děkuji." Pověděla a stydlivě se usmála. „Taky jsem ráda, že jste si to se mnou nerozmyslel." Pronesla směrem k němu, s nejistým pohledem. Netušila, proč ji znovu vyká, když nejsou v práci, ale rozhodla se hrát s ním. Když viděla, jak se na ni usmál, málem se jí podlomila kolena. Pak ji otevřel dveře, od limuzíny, aby si mohla nasednout a vzápětí, když už byla vevnitř, je za ní zavřel. Následně si přisedl k ní a auto se rozjelo, ji neznámo kam. Když se ho ptala, kam půjdou, řekl jí, že je to překvapení a ty se neříkají. Musela se pousmát, nad jeho hravým výrazem, když ji odpovídal na její otázku.

Netrvalo dlouho a auto zastavilo, před nádhernou budovou. Byla to Národní galerie umění a právě, podle všeho měli výstavu, vzácných obrazů. Byla nadšená, vždy se tam chtěla jít podívat, ale neměla na to peníze a ani čas. Nechápala, jak mohl vědět, že ji to zajímá, ale byla za to neskutečně ráda.

Nestihla, ještě ani odtrhnout své oči, od té krásné budovy a Lucius, ji už otevíral dveře od auta, aby mohla vystoupit. Pak ji nabídl své rámě a po tom, co ho za něj pevně uchopila, se společně, jako pár rozešli, dovnitř galerie, která oplývala historií a dokonce, několik set let starými obrazy.

Když vstoupily dovnitř budovy, všiml si, jak se Alessii přímo rozzářily oči. Byl moc rád, že dal na radu Nicolase, který zjistil od své přítelkyně, kam by se toužila Alessie podívat.

Když mu odpoledne volal kvůli radě, kam by ji měl vzít, nevěřil svým uším, když se dozvěděl, že se stýká s dobrou kamarádkou Alessie. Prý tehdy v tom baru, se do sebe zamilovali, ale než si to přiznali, pár dní jim to trvalo. A teď jsou spolu a šťastný.

Postupně procházeli, kolem všech obrazů a u každého se na chvíli zastavili. Viděl na Alessii, že si prohlídku moc užívá a byl nesmírně rád, že ji tento kulturní zážitek, mohl umožnit. Ještě nikdy se necítil tak dobře, ve společnosti nějaké ženy, jako právě teď.

V galerii se zdrželi přes dvě hodiny, než obešly všechno, co se dalo. Byla z toho u vytržení, ještě nikdo v jejím životě, ji takhle nepotěšil. Prohlídku si užila, jak jen to bylo možné a byla neskutečně šťastná, že na ní byla zrovna s Luciem.

Trvalo asi deset minut, než se od galerie, autem přesunuli do, na její vkus, moc luxusní restaurace. Ne, že by se jí tam nelíbilo, to ne. Bylo tam krásně, jen na to nebyla zvyklá. Počas večeře si s Luciem hodně povídali. Zpočátku mluvily o výstavě a pak o všem možném. Dost ho za ten čas poznala. Byl vtipný, chytrý a nikdy by si nemyslela, že je její šéf, tak světa znalý.

Co všechno, se za jeden večer od něj dozvěděla, dost pochybovala, že si alespoň polovinu z toho zapamatuje, ale bavila se úžasně. Zjistila, že Lucius je skvělý společník a doufala, že tahle schůzka, není jejich poslední.

Hřál ho příjemný pocit na duši, kterou donedávna ani nevěděl, že ji má, když viděl Alessii, jak se u večeře šťastné usmívá. Jen doufal, že moc nemluvil. Pořád přemýšlel, kdy by bylo vhodné říct ji, že šla na schůzku s králem pekel. No, nakonec se rozhodl, že je na to ještě čas. Nechtěl ji polekat, nevěděl totiž, jak by na tu zprávu reagovala.

No, jedno ví určitě. Už za pradávných dob, mu bylo řečeno, že až přijde ten čas, a on bude mít to štěstí a najde ženu svého srdce, samozřejmě, že jejich láska musí být vzájemná, tak jejich první společné milování, zpečetí jejich životy. Tím bylo myšleno, že zůstanou spolu už navěky, jako muž a žena.

Po dobré večeři i zábavě ji doprovodil domů. Nechtěl se s ní ještě loučit, ale neměl na výběr. Cítil z ní, že ještě není připravena na intimní radovánky a popravdě, ani on nebyl. Tenhle vztah, co měli mezi sebou, byl vážnější, než to jeho skotačení, co provozoval doteď. Musel si vše, co se její osoby týče, nechat projít hlavou.

„Alessie, moc krásné jsem se s tebou bavil a doufám, že si to brzo zopakujeme." Pronesl s úsměvem a následně ji něžně políbil, na hřbet její ruky. Cítil, jak divoce ji bije srdíčko a on na tom nebyl o nic líp. To jiskření mezi nimi, bylo znatelné a jemu se to moc líbilo. Ještě nikdy ho žádná tolik nepřitahovala, jako právě ta, která stála přímo před ním.

„Taky jsem se moc bavila Lucie. A taky moc děkuju za tu galerii, strašně mě to potěšilo, i překvapilo zároveň." Ve chvíli, kdy to dořekla si byla jistá, že je rudá, jako rajče a nejen z toho, že ji políbil ruku. „A ráda si dnešní večer s tebou, kdykoliv zopakuji." Dodala a měla pocit, že ji už zrudly i vlasy na hlavě. Chvíli se ještě tiše dívali, jeden druhému do očí, ale pak se už opravdu rozloučili. Alessie pomalu kráčela ke dveřím bytovky, ve které bydlela a Lucius ji znovu, jako pravý gentleman, otevřel dveře. Usmála se na něj, poděkovala a jak stoupala po schodech, všimla si, že ji neustále pozoroval, až dokud nezašla.