Láska z podsvětí

Část 20

Chvíli čekal, než Alessie zajde dovnitř. Pak se sám, s klidným vědomím, že je v bezpečí a nic se jí nestane, pobral ke svému domovu. Musel uznat, že ještě nikdy si takhle večer neužil. Pokaždé, když byl s nějakou ženou, či démonkou, zajímal ho jen pouhý sex, nic víc. Prostě potřeboval jen to, aby ulevil svému tělu.

No teď, to bylo prvně v jeho životě, kdy na sex, neměl ani pomyšlení. Užíval si čas, strávený s ní a nic jiného, ho v tu chvíli nezajímalo. Cítil, že se s ním děje, něco důležitého, jen ještě neuměl popsat, co to je. Je si vědom toho, že jeho srdce, se v její přítomnosti, ozývá stále častěji a hlavně mocněji. Co taky zapříčiňuje i to, že jeho dolní část těla, na ni nepatřičně reaguje, nebo patřičně, ještě si není jistý, co z těch dvou možností, je žádáno.

Zajímavé na tom shledává to, že se s ní rozloučil, ani ne, před půlhodinou a už mu chybí. A ta touha, co cítí, když je s ní. Vždy tu emoci cítil u lidí a nikdy nepočítal s tím, že by ji mohl cítit i sám. S nelibostí zjišťuje, že v její blízkosti, začíná mít problém, se ovládat a to by mohlo mít nemilé následky.

Netuší, do jaké míry, ho mohou ty emoce ovlivnit. Je možné, že když se přestane ovládat, mohou mu začít žhnout oči, nebo on sám a to nechce. Nerad by ji vyděsil dřív, než ji vysvětlí a zároveň tím i připraví na to, kým doopravdy je. Ale nejdříve si musí sám ujasnit, co se to s ním děje a hlavně, usměrnit své emoce, které dosud nemá plně pod svou kontrolou.

Bylo po desáté hodině, když parkoval před svým domem. S dobrou náladou, vstoupil do svého pokoje a v tom ucítil, že je něco jinak. Zastavil se a nasál vzduch do plic, aby zjistil, kdo si dovolil vstoupit do jeho ložnice, bez jeho svolení.

Trvalo to snad jen vteřinu, než si uvědomil, že ten pach, který cítí a který se daná osoba, snažila tak moc zakrýt, mu je povědomí. No, aby nebyl, když s ní donedávna, občas sdílel lože. No, jak vidí, musí ji připomenout, kam patří. A když si to neuvědomí, bude s ní hold jednat tak, jako s každým druhým démonem, který se příčí jeho vůli.

No s Aríou, se to rozhodl řešit, až ráno, protože zrovna teď, byl otrokem svých nově nabitých emocí, které se mocně, upírali k jedné mladé slečně. K slečně, která se mu dokázala, za tak krátkou chvíli probourat, jak do srdce, o jehož existenci, než ji poznal, neměl sebemenší tušení, tak do duše, u které pomalu zjišťuje, že po ní víc, než prahne. A o touze, která se ho v její blízkosti, pokaždé zmocní natolik, že má co dělat, aby se ovládl a nevrhl se na ni, ani nemluvě.

Ležela v posteli a přehrávala si celý večer, strávený s Luciem. Nemohla uvěřit, že zrovna ona, se může líbit, tak dokonalému muži. Stále čekala, kdy odněkud vyleze její sestra a řekne ji, že to byl jen žert. Její srdce si už od okamžiku, kdy ho poznala osobně, nedalo říct. I když si zakazovala na něj myslet, jako na muže, jelikož to byl její šéf a hlavně, že si byla jistá tím, že by o ni neprojevil sebemenší zájem, tak její srdíčko ji vždy v jeho přítomnosti, doslova zradilo.

Celý dnešní večer, ji bilo tak mocně, že si chvilkami myslela, jestli by nebylo na místě, jít na pohotovost, nechat se pro jistotu vyšetřit. Ta galerie, kam ji vzal, to byl její splněný sen. Již dlouho tam chtěla zajít, ale bylo to nad její finanční možnosti.

A to, jak jí o některých obrazech vypravoval, chvilkami měla dojem, jako kdyby tam byl přítomen osobně, když je ti umělci tvořili. Nevěděla, jestli to, co jí o oněch historických dílech povídal, byla pravda, ale i tak ji to jeho vypravování, moc zaujalo.

A jak byl galantní, když přišli společně do restaurace, kam by se ona sama, neodvážila vstoupit, ani za sto let. Dokonce ji zasunul židli, když si sedala a nechal ji vybrat i víno, samozřejmě, až po tom, co jí řekl, které z nabídky, jsou nejlepší. No ne, že by ho nějak zvlášť musela, ale u příležitosti, její první opravdové schůzky, si alespoň skleničku dopřála.

Celý večer, se s ním tak dobře bavila, že se jí nechtělo, ani domů. No i tak se s ním nakonec rozloučila. Po téhle schůzce si uvědomila, že ještě nikdy neslyšela, že by Lucius Darkmoon, někdy pozval, nějakou ženu na oficiální schůzku.

Ano, o jeho nočních eskapádách, slyšela už mnohé. No, pokud věděla, všechno to byli známosti na jednu noc. Byli to prostě ženy, které skončili, ještě téhož večera, v jeho posteli. Nikdy neslyšela, že by některou, z dotyčných dam, vzal na nějakou schůzku. Pokud tedy nebyla pracovní.

Přitom, jak si dokola, v hlavě přehrávala, své první opravdové rande v životě, pomalu usínala s myšlenkou na to, že její život, snad už nemůže být lepší. I když malá nejistota v ní hlodala. A ta se týkala toho, že vůbec netušila, jak se k ní bude Lucius chovat v pondělí, když se setkají v práci.

Ona sama vlastně neměla ponětí, jak se bude chovat, v jeho přítomnosti. Bude to brát v klidu? Bude se cítit nejistě? Bude očekávat víc, než co bude následovat? Bude si ji Lucius všímat, nebo ji bude ignorovat? Ty otázky ji neustále vířily hlavou. No, než opravdu usnula, si řekla, že i tak se to dříve, nežli v pondělí, nedozví. Tak neustále přemýšlet nad tím, co jak bude, nemá smysl.

Ráno se vzbudil, s úsměvem na rtech. Z nějakého důvodu měl moc dobrou náladu a přemýšlel, jestli za to náhodou nemůže, ten předešlý večer, který strávil, se svou nádhernou asistentkou Alessii. Když přemýšlel, jestli by jí náhodou, ještě dnes nevzal na oběd do města, protože jeho touha ji vidět, byla nezměrná, vzpomněl si, že musí ještě vyzpovídat Aríu, ohledně nepovoleného vstupu, do jeho ložnice.

Neváhal a okamžitě se rozešel za Apollionem. Bylo to démon, se vzhledem postaršího muže, co měl na starost, chod celého domu. Jen on, měl pravomoc, samozřejmě až po Luciovi, rozdělovat práci v domě. Potřeboval se ujistit, zda náhodou Aría neměla, předešlou noc, zadanou nějakou práci, která by ji dovedla, bez jeho svolení, do jeho ložnice.