Láska z podsvětí

Část 5

Oblékla si hezké letní šaty a pomalu se vybrala do práce. Nemohla uvěřit, že má práci. Ještě to nestihla povědět ani Erice. A to od ní se o tom volném místě dozvěděla. Erika Doyle je její kamarádka z Univerzity, kterou obě dvě navštěvovali. Je to krásná vysoká, černovlasá, hnědooká potvora.

Potvora je hlavně na muže, nebo spíš se chová, jako muž. Bere to, jako oni. Ošustit a opustit. Alessie ji vždy říká, že takhle si nikdy nikoho pořádného nenajde a ona ji vždy odpoví, že nikoho nehledá.

Alessie a Erika jsou povahově protiklady, možná proto spolu vždy vycházeli. A možná proto zůstali kamarádkami, až dosud. Právě zamykala dveře svého bytu, když ji zazvonil mobil. Jen, co ho vzala do ruky viděla, že ji volá Natálie.

„Alessie, díky bohu. Prosím tě mohla by si po cestě do práce, zajít do papírnictví a koupit sešívačku? Ta kterou tady máme se rozbila a než mi ji donesou ze zásobování bude pozdě." Jen, co to dopověděla, ulevilo se jí. Šla by tam i sama, ale bolí ji nohy už od rána a vůbec se jí nechce chodit. Už bude ráda, když to mrně, na které se tolik těší, bude na světě.

„Jo jistě, neboj hned jsem v práci." Odpověděla Alessie pohotově a složila hovor. Kousek od jejího domu bylo papírnictví, tak to neměla daleko. Koupila, co potřebovala a pak se rozešla směrem do práce. Sešívačku držela v ruce celou cestu. Ani si to neuvědomila.

Když vešla do budovy firmy, recepční se moc příjemně netvářila, ale zničehonic se začala usmívat a Alessie věděla, že kvůli ní to určitě není. A ani nebylo, za ní se totižto objevil šéf a na toho se Renata tak culila.

Právě vešel do své firmy a u výtahu si všiml Alessii. Jakmile ji uviděl, jeho srdce zase reagovalo, jen nechápal, na co konkrétně reaguje. Už ho to začínalo otravovat a taky rozčilovat.

Normálně přemýšlel, že zajde za lidským lékařem, protože v pekle by se mu asi vysmáli, kdyby za nimi přišel s takovými symptomy. Dnes měla na sobě moc hezké šaty. Líbilo se mu, jak se obléká. Bylo to jednoduché a moc hezké, hodilo se to k ní.

„Dobré ráno, Alessie." Pozdravil svou novou asistentku a pohlédl ji na ruce. „Natálie zase rozbila sešívačku?" Zeptal se pobaveně, protože se to u nich v kanceláři děje často. Nějakou záhadou u nich sešívačky moc dlouho nevydrží.

„Dobré ráno pane, ano Natálie mi ráno volala, jestli bych ji po cestě nemohla koupit." Odpověděla s úsměvem. A v tu chvíli přišel výtah, do kterého oba dva nastoupili. Celá cesta výtahem, se nesla v tichu. Každý z nich přemýšlel nás tím svým.

Za dveřmi výtahu, už je vítala Natálie. Šéfovi oznámila, že kafe má na stole v kanceláři a Alessii, poděkovala za sešívačku, kterou jí hned i zaplatila.

Lucius se ještě, než odešel do své kanceláře ohlédl na své asistentky a upozornil je, že za dvě hodiny mu přijde obchodní partner tak, aby byli obě dvě připravené. S čím ony neměli sebemenší problém.

Luciusův obchodní partner, byl i jeho dobrý přítel mezi smrtelníky. Nicolas neměl ani tušení o tom, že je jeho přítel, vládce podsvětí a tak to mělo i zůstat.

Nikolas Sorrento, měl nakrátko ostříhané blond vlasy, modré oči a mohutnou postavu. Co byla vcelku ironie, protože v posilovně trávil minimum času. Žádná sukně mu nebyla cizí a málokterá žena, před ním dokázala utéct.

S Luciusem si byli povahově dost podobní, možná proto byli už dlouhé léta přáteli. Lucius svého přítele čekal, těšil se na jeho návštěvu, už jen kvůli tomu, že si rádi chodili společně povyrazit za ženami do města.

Dvě hodiny uběhly a když se dveře výtahu otevřeli, stál tam Nicolas Sorrento. Jakmile ho Natálie spatřila protočila oči v sloup. Věděla, co od něj čekat a upozornila na to i svoji novou kolegyni. Nebyl to zlý člověk, ale byl neskutečný sukničkář a to taky Alessii pověděla.

Jakmile se otevřeli dveře výtahu a on spatřil dvě krásné ženy, i když jedna z nich byla, už v značně pokročilém stádiu těhotenství, rozzářil se, jako sluníčko. Že ho bude vítat taková krása si ani ve snu nemyslel.

Natálii, už znal, ale ta nová dívka, se mu moc líbila, ale jen do postele. Nic víc se žádnou neměl a ani doposud nechtěl. Ta malá se mu vcelku zalíbila, její přednosti byli od pohledu znatelné a to ho na ni taky přitahovalo.

„Dobré ráno, dámy. No takovou krásu jsem nečekal, jen co vystoupím z výtahu. Lucius si dal záležet." Řekl pobaveně. Na tu malou slečnu, se bude muset nejdříve pozeptat Luciuse. Nechtěl by mu zasahovat do něčeho, co má možná rozdělané.