Osudová plavba

Noc na lodi

Dnes v 18:00 v doku 16.

James.

Svítila na displeji mého mobilu zpráva. Takže dnes půjdu do práce. Má hlava však protestovala. Po včerejším ponocování a hýření s alkoholem mě neskutečně moc bolela. Pomalu jsem vstala a vzala si lék na bolest. Modlila jsem se, aby mě to přestalo co nejdříve. Byla jsem ráda, že jsem měla uvařeno, takže jsem se o to nemusela dál starat.

Mé modlitby byly vyslyšeny a bolest ustoupila. Celý den jsem však nevystrčila nos z bytu. Avšak práce je práce a já na večer přeci jen vyjít musela. Na jachtu jsem dorazila o něco dříve a v klidu se převlékla a upravila, aby se mě nikdo nelekl.

„Ty už jsi tu?" přišel do společné kajuty Max. „Myslel jsem si, že budu jako vždy první." Zasmál se.

„Pokud budeme vyrážet po ránu, tak tu první budeš, ale jakmile se jedná o čas v průběhu dne, jsem všude vždy dříve." Mrkla jsem na něj a odešla z kajuty, abych mu dala prostor se v klidu převléknout.

Když se Max převlékl, došel zkontrolovat stav jídla v kuchyni. Mezitím jsem nám udělala kávu, kterou vděčně přijal. Po kávě jsme se vydali na palubu, kde jsme čekali na Chrise a Jamese. S nimi přišel i kapitán, který nás jen letmo pozdravil a zmizel na své místo u kormidla.

„Ahoj Claire, ahoj Maxi." Pozdravili nás.

„Kdo se k nám dnes připojí?" ptal se jich hned Max.

„Dnes nikdo. Chris by se chtěl jen projet a uklidnit. Neměl včera svůj den." Zvážněl James. „Pravděpodobně někde zakotvíme a budeme tu přes noc."

„A nepřipojí se k nám náhodou slečna Janet?" popichoval Max.

Chris však očividně neměl náladu na žerty, tak ho jen propálil pohledem. Max zvedl ruce do vzduchu ve znamení, že se vzdává. Chris s Jamesem se usadili na pohovky na palubě a kapitán vyrazil na cestu.

„Dáte si něco?" Ptala jsem se.

„Přines nám rovnou celou lahev brandy a skleničky." Poprosil mě James a já odešla za Maxem.

Ten už připravoval nějaké jídlo. „Vždy když je takhle rozčilený, chce to nějaký pořádný steak. Takhle jsem ho dlouho neviděl." Kroutil hlavou. „Jistě chtějí brandy. To je ta hranatá lahev až nahoře. Klenice jsou hned vedle ní." Nemusela jsem nic říct a on už věděl, co mám připravit.

Vše jsem si dala na tác a odnesla jim to nahoru. Oba dva už tam seděli bez kravat, sak a s porozepnutou košilí. Chris měl na sobě na rozdíl od Jamese ještě oblekovou vestičku, které jsem si nikdy nevšimla.

„Dáš si s námi?" zeptal se mě Chris, který už si naléval drink.

„Děkuji, ale nedám si. Na tvrdý alkohol moc nejsem." Zčervenala jsem. „Navíc jsem pila včera a nerada bych, aby mi bylo zle." Přiznala jsem se.

„Oslavovala jsi narozeniny?" zeptal se mě Chris, který si usrkl ze sklenice.

„Jak?" zarazila jsem se.

„Vím o svých zaměstnancích docela dost." Podíval se mi do očí. „A snažím se o ně dostatečně starat." Vyndal si z kapsy krabičku, kterou mi podával. Jen jsem vytřeštila oči a opatrně krabičku otevřela. Byl v ní stříbrný řetízek. „Ten je na kotník. Byl by pěkným doplňkem k uniformě."

Měla jsem sto chutí ho obejmout samou radostí, ale to jsem si nemohla dovolit. Přeci jen je to můj nadřízený. „To nemohu přijmout." Zavřela jsem krabičku a vracela jsem mu ji. On ji přijal, ale místo toho, aby ji znovu uložil ji otevřel a přitáhl si blíž mou nohu. Já jsem vyjekla a snažila se na něj nespadnout.