Osudová plavba

Komplikace

„James mi říkal, že jsi v pořádku, ale zdá se, že se spletl."

Z toho hlubokého hlasu mi přejel mráz po zádech. Stále jsem se dívala na moře, když jsem odpovídala. „Změnila se situace. Ale nemá to, co dočinění s včerejškem."

Chris pomalu přišel k zábradlí o které se opřel a já mohla cítit jeho pohled na mě. Nedalo mi to a musela jsem svůj pohled otočit k němu. Znovu tu byly ty pronikavě hnědé oči. „Rád bych se zeptal, co se ti stalo, ale předpokládám, že bys mi to stejně neřekla." uznal a přelétl mě pohledem.

„To jste uhodl správně. A nyní mě prosím nechte se znovu kochat výhledem." Otočila jsem pohled zpět na západ slunce a na šumící vodu za lodí.

„Nerad ti narušuji chvíli klidu." Řekl a také se díval směrem, kterým se ubíral můj pohled.

Po chvíli ticha ale znovu promluvil. „Byl bych rád, když bys mi tykala. Jsem Chris." Natáhl ke mně ruku.

„Máme jistá pravidla, která toto zakazují." Odvětila jsem, abych ho odehnala.

Jen se pousmál. „Řekl bych, že ve vašich pravidlech jistě není, že se můžete natřásat před hosty a brát za to peníze."

Celé tělo mi ztuhlo. Pomalu jsem se na něj zděšeně podívala.

„Tak znovu. Já jsem Chris." Znovu ke mně natáhl ruku.

Nezbývalo mi než přistoupit na jeho hru. Bála jsem se o svou práci. „Já Kate." odpověděla jsem a rychle uhnula pohledem znovu k západu. Snažila jsem se uklidnit šum, který mi dnešní den přinášel.

„Dobře Kate. Mohl bych tu s tebou chvíli být?"

„Dobře Chrisi. Můžete tu být. Přeci jen to tu je pro všechny." Konstatovala jsem. Neměla jsem na něj náladu.

„Chtěl jsem, abys mi tykala." Zněl poněkud nevrle.

„Nedokážu tykat ani svým sousedům v domě. Vás znám teprve druhý den." Nepříjemnost této situace se mi odrážela v hlase, tak jsem raději zvolila ústup. „Omlouvám se, ale budu muset jít. Užijte si výhled, je výjimečný." Rozloučila jsem se a odebrala se k odchodu. Chris za mnou ještě něco volal, ale já ho neposlouchala. Nebyla správná chvíle se seznamovat a neměla jsem náladu se s nikým vybavovat. Všechen stres se mi po tomto rozhovoru vrátil zpět.

Při příchodu do kajuty jsem za sebou práskla dveřmi.

„Milý příchod. Kdo tě naštval?" Jenny se akorát chystala někam jít.

„Chtěla jsem se uklidnit, ale místo toho mě musel někdo otravovat." Svalila jsem se na postel. „Už abych byla v klidu doma." Postěžovala jsem si.

„Jdu na diskotéku, jdeš taky?" otočila se ke mně.

„Díky za nabídku, ale budu raději sama." Přiznala jsem.

Jenny nad tím jen pokrčila rameny, doladila poslední úpravy a odešla. Byla jsem ráda, že jsem konečně sama. Jen jsem ležela na zádech a pozorovala bílý strop nade mnou. Neustále jsem myslela na mamku, která teď jistě trpí. Probrečela jsem se až do spánku.

Ráno jsem se probudila ještě před budíkem. Rozhodla jsem se, že když mi nevyšel západ slunce, mohl by vyjít aspoň východ. Zabalila jsem se do deky a vyrazila na palubu. Posadila jsem se na jedno lehátko u bazénu a užívala si rozjasňující se oblohu. To a myšlenka, že už za pár hodin budu znovu u mamky mě uklidnilo. Nejraději bych popohnala čas.

Při spěšném odchodu z lodi jsem zahlédla Jamese s Chrisem, ale nevěnovala jsem jim velkou pozornost. Hnala jsem se rovnou do nemocnice.

„Jsem Claire Ortonová. Jdu na návštěvu za matkou." Oznámila jsem sestře na recepci. Ta se podívala do záznamů a poprosila mě, abych se posadila v hale, že si se mnou přeje mluvit doktor. Byla jsem z toho nervózní, protože vždy, když se mnou chtěl mluvit, bylo to zlé.