Osudová plavba

Deník III.

Jenny mi přinesla mou oblíbenou čokoládu a dva pytlíky bonbónů.

„Kvůli tobě přiberu." Konstatovala jsem.

„Vždyť to potřebuješ. Jsi jako kost a kůže." Štípla mě do boku. „Jinak už ti to celkem mluví. To jsem ráda." Usmála se na mě.

Pevně jsem ji objala a zašeptala jsem ji do ucha. „Stejně jsi moje nejoblíbenější."

„My ji tu nenutíme jíst jen zeleninu. Ona sama se stravuje jako králík." Zkřivil obličej James.

„Ale nám vaří výborně." Rozplýval se Chris a dal mi polibek na čelo. „Dnes jsme ale přivezli pizzu, takže dnes si nemusíš dělat hlavu s tím, co nám uvaříš."

Vzpomněla jsem si na Chrisův deník a jeho poznámku o tom, že musí něco ode mě ochutnat. Musela jsem se pro sebe pousmát a očividně i zčervenat, protože si mě zamyšleně prohlížel.

„Na jachtě to bez tebe není ono a Paul začal prudit s tím, že chce taky na jachtu, když už svou lásku našel." Protočila oči při odnášení piv do obýváku.

„A co bych dělala já, až se uzdravím úplně?" zarazila jsem se.

„Claire, ty už nemusíš pracovat. Máš Chrise." Posadila se na pohovku, jako by byla doma.

„To nejde." Posadila jsem se k ní.

„Proč by to nešlo? Na jachtu už budeš chodit po boku Chrise Garretta. Ty už tam nebudeš pracovat." Přidal se k ní James.

„Přesně tak Claire. Můžeš si najít nějaké koníčky, které tě budou bavit. Nemusíš pro mě pracovat." Dorazil mě Chris.

Nevěděla jsem, co mám říct. Náš vztah s Chrisem je stále čerstvý a nepřipadá mi v pořádku nepracovat zatím, co on bude stále něco dělat.

„Musím si to promyslet." Řekla jsem, abych získala čas.

To mi však přerušil Chris. „Tak přemýšlej rychle, už jsem ho nechal přesunout." Mrkl na mě a vzal si kousek pizzy.

„Cože? Proč jsi to se mnou nejdřív neprobral?" rozzlobila jsem se na něj.

„Protože bys protestovala. Takhle je vše zařízeno bez tvého odporu." Zazubil se na mě a já mu vše v tu chvíli odpustila.

Celý večer jsem nad tím nepřetržitě přemýšlela.

Ráno museli kluci znovu odjet a nabídli Jenny, že ji odvezou. Vždy, když odjíždí, sevře se mi srdce, protože vím, že tu budu sama. Jedinou nadějí pro mě je deník.

„V noci jsem měl zlé sny o tom, jak Arthur osahává Claire. Ta si hned ráno všimla, že jsem nespal. Její křik ze spaní mě ale tížil ještě víc než mé sny. Odvážil jsem si vejít do jejího pokoje a chvíli ji pozorovat, jak se svíjí ve svých snech. Pokusil jsem se ji vzbudit, ale nepovedlo se mi to. Trhalo mě to na kusy. Když nám řekla důvod, bolelo to o to víc. Odpoledne jsem všechno zrušil. Musel jsem se prospat. Bohužel to stále nešlo.

Poznámka pro mě: Nikdy ji nechci vidět trpět!"

„Patrick zná Claire! A očividně si ji objednal na něčí rozlučku. Chtěl jsem ho roztrhnout. A navíc to je ON s kým byla na rande. Znovu mě prosil, ať ho přizvu do svých obchodních záležitostí. Nemůžu, nesmím! Potom se o něj zajímala Claire víc, než mi bylo příjemné. A potom se do toho zapletl ještě James. Chtěl jsem Claire jít zkontrolovat, jestli není něco špatně, ale přes dveře jsem slyšel, jak se tam baví s Jamesem. Nerozuměl jsem všemu, ale tomu důležitému ano. Když jsem slyšel ticho, bylo mi jasné, že se líbají. Musel jsem okamžitě odvést svou pozornost. Pil jsem. Dělal jsem hlouposti. Když na mě pevným hlasem zakřičela celé mé jméno, naběhla mi husí kůže na zádech. Naštěstí má Claire dar uvolnit atmosféru a večerní koupání v moři bylo dokonalé.