Osudová plavba

Znovu pozdě

„Proč jsem jen musela zaspat?" rozčiluji se sama na sebe.

Ranní vstávání mi vždy dělalo problém, ale tohle už bylo moc. Několikrát se mi podařilo odložit budík, a nakonec také omylem vypnout. Nyní běžím přes město k přístavu, kde na mě čeká práce. Rychle vbíhám na velkou výletní loď a mířím rovnou do své kajuty, kde se převlékám do pracovního oděvu, což je krátké tričko bílo-modré barvy s krátkým rukávem a poměrně velkým výstřihem a k tomu stejnobarevné šortky.

„Zase jsi zaspala Claire?" smála se mi kolegyně, se kterou sdílím kajutu.

„Ráda bych ti oznámila, že jsem to i tak stihla Jenny." řekla jsem dost jedovatým tónem a upravila si poslední detaily na uniformě. „Musíme jít na nástup." Prošla jsem kolem ní a mířila do hlavní haly.

Nakonec jsem přišla na nástup mezi prvními. Naše nadřízená, paní Collinsová, již čekala na svém obvyklém místě a pozorovala své zlaté hodinky. V jejím obvyklém šedém kostýmku a s vysokým uhlazeným drdolem působila chladně a autoritativně.

Když nastal správný čas, zvedla hlavu od hodinek a měřila nás pohledem. „Nyní nás čekají 3 dny cesty. Každý již znáte svou práci a očekávám od vás 100% výkony. Neposlušnost a porušování pravidel nebudu tolerovat." Následně 2x tleskla. „Na místa panstvo."

Všichni se rozešli na svá pracoviště. Neuniklo mi několik poznámek od ostatních na vzhled, či přísnost paní Collinsové. Naprosto jsem se všemi souhlasila.

Zaujala jsem své místo na horní palubě u bazénu, kde jsem měla za úkol s Jenny a Paulem obsluhovat hosty u bazénu. S Jenny se moc nemusíme, ale tolerujeme svou existenci a naše tajemství, která jsou nám přivyděláním si v době volna, na sebe neprozrazujeme.

„Jak já jsem rád, že sem nesmí děti. Nosit jim zmrzliny a utírat po nich nepořádek by mě nebavilo." Konstatoval Paul.

„Děti nesnáším." Přidala se do konverzace Jenny.

„Já mám děti sice ráda, ale také jsem ráda, že tu jsou jen dospělí." Přikývla jsem na souhlas. „I když ty perverzní pohledy tlustých zbohatlíků mě taky neberou." ohrnovala jsem nad tou skutečností nos.

„To já jsem za ně rád. Aspoň někdy je tu zábava." Culil se Paul.

S Jenny jsme se na sebe jen podívaly a protočily nad ním oči.

Trvalo celou věčnost, než přišli první hosté, protože se teprve ubytovávali. Během pár hodin tu bylo plno a my jsme měli dost práce s výměnou ručníků na lehátkách, nafukováním vodních prvků a mazáním zad hostů.

V době, kdy u bazénu nebylo tolik lidí za mnou přišel mladší muž. „Ahoj, opravdu tady na lodi není žádný pánský klub, kde by se dalo obdivovat nějaké to ženské tělo?"

„Dobrý den, na této lodi se žádný takový nenachází, pokud je mi známo." Snažila jsem se znít co nejprofesionálněji.

„To je strašná škoda. Máme tu totiž rozlučku se svobodou a doufal jsem, že bychom mohli ženicha překvapit něčím takovým." Vypadal zoufale.

Přišla má chvíle. „Sice tu není žádný pánský klub, ale pokud byste měli zájem, mohla bych se stavit u vás v kajutě já po pracovní době." řekla jsem co nejvíce potichu.

„Vážně? To by bylo skvělé." rozzářil se a spokojeně se na mě usmál.

„Musím vás ale upozornit, že dělám pouze tanečky. Osahávání v přiměřené míře je povoleno, ale nic víc. Pokud to nebudete schopni dodržet, nikam nepůjdu." Podívala jsem se přísně.