Osudová plavba

James a Chris

Stál tam. Ten muž, co mi vyrazil dech. A povedlo se mu to znovu.

„Pojďte dál dámy." Naznačil nám rukou a my vešly.

S Jenny jsme se rozhlížely, protože jsme nikdy v tak luxusní kajutě nebyly.

„Šéf přijde tak za 20 minut. Zatím si můžete dát něco na uvolnění u baru. Budeme po vás chtít, abyste byly připravené támhle v salónku, kde jsou dvě tyče, ke kterým byste měli jít." Vysvětloval nám cestou k soukromému baru. „Až přijde šéf, bude s sebou mít nějaké obchodní partnery. Prosíme o naprostou diskrétnost a snažit se ideálně ani neposlouchat jejich rozhovory. Pokud by se něco z těchto informací dostalo ven, nebylo by to pro vás a ani pro nás moc příjemné." Podíval se na nás soucitným pohledem. „A ještě jedna věc. Pokud po vás někdo bude chtít, abyste přišly za nimi, prosím uposlechněte je. Já tam budu také a budu dohlížet, aby se nikdo nepokoušel o více, než je přístojné." Dokončil vysvětlování.

Mou hlavou kolovala jen jedna myšlenka. „Proč zrovna on?"

S Jenny jsme se posilnili sklenkou whiskey a pomalu vyrazily do zmíněného salónku. Tam jsme si odložily šaty a zaposlouchaly se do hudby, která tam hrála. „To půjde." Usoudily jsme.

„Moc vám děkuji za ochotu." přišel znovu za námi. „Jinak já jsem James." Podal nám ruce.

„Já jsem Kate." Zalhala jsem. Kate je mé jméno v takovýchto situacích. Nechci, aby si mě potom někdo hledal.

Jenny to došlo, a tak se přidala k mé hře. „Já El."

„Tak jo Kate a El. Každou chvíli tu budou. Jdu je přivítat." Odešel James.

„Je chytré nedávat své pravé jméno. Jsi docela hlava." uznala Jenny.

Když jsme zaslechly hlahol z vedlejší místnosti, jen jsme na sebe kývly a začaly tančit.

Do salónku nejdříve vešlo několik mužů očividně již po čtyřicítce. Za nimi přišel James, a nakonec i černovlasý muž v tmavomodrém obleku. Poháněná silným alkoholem jsem tomu nevěnovala takovou pozornost a jen si užívala možnost tančit, jak jen se mi zachce, aniž by mě někdo odsuzoval. Hosté se posadily na pohovky, které byly do kruhu kolem obou tyčí. Užívala jsem si hudbu natolik, že jsem absolutně vůbec nevnímala, co si říkají, takže jsem vlastně splnila jedno z pravidel, které nám James říkal.

Když jsem se dívala směrem k muži v modrém obleku, ukázal mi prstem, abych šla k němu. Opatrně jsem sešla po schodech dolů a přišla k němu. Automaticky jsem se před ním začala nakrucovat. On si mě přitáhl blíž, že jsem mu tančila doslova mezi nohama. Prohlédl si mě od hlavy až k palci na noze a znovu nahoru.

Když mě měl už dost, poslal mě zpět k tyči. Mezitím se Jenny střídala u starších pánů. Jeden z nich si mě také zavolal.

„Stav se potom u mě na pokoji kočko. Užijeme si." Šeptal mi do ucha.

Já se na něj jen znechuceně podívala a lehce se odstrčila od něj pryč.

„Prosím o slušné chování pánové." Ozval se James.

Muž jen dal ruce na znak, že se vzdává. Poté jsme jen tančily u tyče. Vypadalo to, že si již vše důležité vyřešili a odebrali se k odchodu.

Jenny ke mně přišla a ptala se, co se to stalo. Vysvětlila jsem ji situaci a ona jen přikývla, že to chápe.

„Děkuji vám, že jste přišly." Dorazil za námi černovlasý muž. „James vám jistě řekl, že nic z toho, co se tu stalo se nesmí dostat ven." Přísně se na nás podíval. Odsouhlasili jsme. Pohled se mu zmírnil a přišel ke mně. „Jsi v pořádku? Neublížil ti?" kontroloval mě, jako by hledal známky po bití.