Osudová plavba

Patrick

Abych se vyhnula nepříjemné situaci, odešla jsem za Jenny. „Už ti to řekli?"

„Co mi měli říct?" nechápala.

„Zítra máme práci. Spolu."

Jenny se snažila vypadat co nejvíce v klidu, ale moc jí to nešlo. „Cože? To je skvělý. V kolik? A kde?" hrnula ze sebe jeden dotaz za druhým.

Řekla jsem ji všechny podrobnosti a ona div nevyskočila radostí z kůže. Musela jsem se smát, jak se dokázala změnit při vidině velkých peněz.

„Upřímně už mě nudily ty sólo akce, co jsem tu měla od té doby, co jsi pryč." Postěžovala si.

Na všem jsme se domluvily podle toho, co jsem si s sebou vzala já. Naštěstí to všechno do sebe zapadalo. Vidět ji takhle šťastnou mě vždy těší.

Místo toho, abych se vrátila k ostatním, jsem si jen došla pro šaty, které jsem si oblékla přes plavky a odešla do kajuty. Tam jsem si došla do sprchy, abych ze sebe smyla chlór z bazénu. Když jsem se vysušila a upravila, připravila jsem si věci, které jsme si domluvily s Jenny. Při obdivování výhledu mě vyrušilo jemné klepání na dveře.

„Claire? Můžu dovnitř?" ptal se Chris.

Odpověděla jsem kladně a on vešel.

„Chtěl jsem se zeptat, jestli je vše v pořádku." Pokračoval a posadil se na postel.

Bez odtržení zraku od oblečení jsem mu odpověděla. „Všechno je v pořádku. Proč si myslíš, že není?"

Chris si odfrkl. „Nevěřím tomu, že se na to vůbec ptám. Udělal ti něco James?"

Prudce jsem k němu otočila hlavu a vytřeštila na něj oči. „Proč by mi zrovna on měl něco udělat?" divila jsem se, protože si nedokážu ani představit, že by někomu ublížil.

„Omlouvám se. Jen jsi potom, co jsi vylezla z bazénu rychle odešla, tak jsem se bál, jestli ti něco neudělal, nebo neřekl." Spěšně vysvětloval.

„James mi nic neudělal. Jen jsem si chtěla připravit věci na zítra. Proto jsem odešla za Jenny a potom rovnou sem. Nic víc." Lhala jsem. Nechtěla jsem říkat pravdu, protože si připadám jako naprostý hlupák.

Chris si oddychl. „To jsem rád. Ale měla bys za ním zajít. Je z toho sám nesvůj. Je citlivější, než se zdá." Nervózně se zasmál a odešel.

„Vždyť to ty taky." dodala jsem sama pro sebe.

Nakonec jsem za Jamesem ani nemusela, protože přišel on za mnou. „Mohli bychom si promluvit?" klepal mi na dveře. Tentokrát jsem však šla otevřít. On vešel a zastavil se hned za dveřmi. „Udělal jsem něco zle?"

„Neudělal jsi nic zle. Chtěla jsem se jen připravit na zítra." opakovala jsem svou lež.

Provinile se na mě podíval a já věděla, že mi to nevěří. Rozhodl se však hrát se mnou. „To jsem rád. Bál jsem se, že jsem ti něco provedl." Chtěla jsem mu nějak odpovědět, ale netušila jsem, co říct. Mlelo se ve mě několik různých pocitů. Ráda bych mu přiznala, že se mi líbí, ale zároveň není jediný, kdo se mi líbí. Nemůžu nikomu nic říct, dokud si to sama nesrovnám v hlavě.

Naše zaryté mlčení přerušil Chris, který nám oznámil, že máme připravený oběd. Jídlo nám přinesli přímo do kajuty. Jídlo bylo výborné, ale absolutně vůbec jsem si ho neužila. Tížila mě skutečnost, že mezi námi ve vzduchu něco visí.

Po jídle mě táhl k sobě znovu můj pokoj v kajutě, ale přeci jsem se nemohla jen schovávat. Musela jsem využít situace, že tu nejsem jen pracovně a mohu si užívat. Rozhodla jsem se, že si loď pořádně prozkoumám. Bez jediného slova jsem odešla. Procházela jsem si různá místa, kde jsem nikdy nebyla. Zaujal mě klub, který měl otevřeno už v tuhle denní dobu. Očekávala bych, že by bylo otevřeno až ve večerních hodinách. Tato skutečnost mě zaujala natolik, že jsem to musela vyzkoušet a vešla dovnitř.

Zamířila jsem rovnou k baru a objednala si první drink. Ten jsem do sebe najednou kopla a objednala další. Ten už jsem pila pomaleji, abych to hned zkraje nepřehnala. Po druhém drinku jsem se odhodlala a šla tančit. Na parketu už bylo několik lidí, tak jsem aspoň nebyla sama.

Po pár písních jsem dostala znovu žízeň a šla na bar. Tam ke mně někdo přišel. Už jsem ho viděla. Byl to Patrick, který mě přizval na rozlučku se svobodou.

„Ahoj, co ty tu děláš?" ptal se mě.

Usmála jsem se na něj. „Ahoj, jak můžeš vidět, bavím se. Co ty?"

„Zdá se, že děláme to samé." Také se na mě usmál. „Dáš si něco?"

Přikývla jsem a objednala si. Patrick za mě zaplatil a my si přiťukli sklenicemi.

„Smím prosit?" vyzval mě k tanci. S alkoholem v krvi jsem byla odhodlanější, a tak jsem přijala. Musela jsem uznat, že Patrick je dobrý tanečník.

Celé odpoledne jsme strávili spolu. Když jsme měli dost tančení a pití, šli jsme si zahrát do arkád nějaké hry. Poté jsme se šli projít na palubu a pozorovali okolí a vířící vodu. Opravdu jsem si s ním rozuměla. Je to chytrý a vtipný člověk. Ukázala jsem mu své oblíbené místo na lodi, což byla záď lodi, kde bylo málo lidí.

„Miluju, když zapadá slunce a jsem tu sama. Vždy si tu srovnávám myšlenky." Zahleděla jsem se do dáli.

„To musí být úžasné." Odpověděl mi a podíval se stejným směrem.

„Chceš sem dnes se mnou jít?" zeptala jsem se.

Patrick se na mě podíval. „Jedině, když ty se mnou půjdeš dnes na večeři."

Touto podmínkou mě zarazil. Chvilku jsem o tom přemýšlela, ale nakonec jsem přijala. Dohodli jsme si místo a čas a rozešli se každý svým směrem.

„Kam jsi se tak vyfikla?" ptal se mě Chris, který se opíral ramenem o rám dveří.

„Jdu s jedním moc milým člověkem na večeři." Upravovala jsem si detaily na vlasech.

„My někam jdeme sami?" hodil na mě povýšený pohled a přišel ke mně. Stoupl si za mě a pozoroval nás v zrcadle.

Pousmála jsem se. „Tebe jsem tím rozhodně nemyslela. Moc si o sobě nemysli." Upozornila jsem ho a podívala se mu do očí v odrazu.

„Ale slušelo by nám to spolu." Chytil mě kolem pasu a významně se narovnal.

Podívala jsem se na výjev v odrazu zrcadla a musela sama sobě uznat, že má pravdu. Jako páru by nám to slušelo. To jsem však nemohla přiznat. „Ty si ale fandíš." Zasmála jsem se a došla si pro kabelku. „Mějte krásný večer pane Garrette." Předvedla jsem mírné pukrle a odcházela.

„Víš, že mi tak nemáš říkat Claire." Zněl trochu zoufale, ale předstírala jsem, že jsem ho neslyšela a odešla.

Po cestě jsem potkala Jamese, na kterého jsem se usmála a opustila kajutu. Když jsem přicházela na smluvené místo, Patrick už tam čekal. Společně jsme se vydali do restaurace a objednali si jídlo. Byl opravdu milý a vtipný. Připadalo mi naprosto přirozené s ním mluvit. Po večeři jsme se vydali na záď lodi. Opřeli jsme se o zábradlí a pozorovali zapadající slunce.

„Jsem rád, že jsi mou nabídku přijala Claire." Řekl Patrick.

„A každý den jsem za to rád."

Zazněl mi hlavou Chrisův hlas. Na chvíli jsem se zarazila, ale hned jsem se vrátila zpět do reality. „Já jsem ráda, že jsi mě pozval na tanec." Oplatila jsem mu úsměv.

Ještě chvíli jsme se kochali výhledem. Když slunce zapadlo úplně, museli jsme se rozloučit. Patrick měl prý nějakou schůzku. Mě se ještě nechtělo mé oblíbené místo opouštět, tak jsem tam zůstala.

„Ale slušelo by nám to spolu."

Vrátil se mi do hlavy jeho hlas.

Tentokrát jsem se nad tím už ale musela zamyslet víc. Co přesně se to se mnou děje.