Osudová plavba

Epilog

„Je to zvláštní. Ještě nedávno jsem tu bydlela a nyní je to tu k nepoznání." Rozhlížela jsem se kolem sebe.

„Copak se ti nelíbí, jak to tu vypadá?" zeptal se mě Chris.

„Je to tu překrásné pane Garrette. Odvedl jste perfektní práci." Poplácala jsem ho po rameni.

„Děkuji za chválu paní Garrettová." Usmál se na mě.

Stále se nemohu nabažit toho, že jsem si vzala jeho příjmení. Je nádherné s ním žít a plánovat budoucnost. Každý den je lepší než ten předchozí. Dokonce jsem si už zvykla, že na jachtě jsem jako jeho partnerka a ne podřízená.

„Je to tu opravdu překrásné Chrisi. Udělal jsi tu z toho něco výjimečného. Domov. Sice už ne pro mě, ale pro někoho jiného určitě." Chytla jsem ho za ruku.

„Co v nemocnici? Nelákali tě zpět?"

„Prý jim tam chybím. Podle jejich slov to tam umím rozzářit. Musela jsem jim znovu vysvětlit, že teď opravdu nemůžu."

Chris kývl hlavou na souhlas.

„Ale stejně jsem tam musela pár pokojů obejít. Chybí mi to dobrovolničení tam. Už abych se tam mohla vrátit." Povzdychla jsem si.

„Teď se tam nějakou chvíli nevrátíš. Budeš mít dost práce i tak."

„To máš asi pravdu." Usmála jsem se na něj a znovu se utápěla v jeho čokoládových očích. Mé srdce dělalo přemety a nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem ho políbit.

„Pojďte vy hrdličky. Všichni na nás čekají." Přiběhl k nám James.

Měl pravdu. V parku už na nás všichni čekali. Paul s Brandonem na nás mávali z deky uprostřed travnaté plochy. Jenny ležela hlavou v klíně jejímu příteli. Teprve nedávno se dali dohromady. Jmenuje se Lou a k Jenny mi přesně pasuje. Takhle šťastnou jsem ji neviděla ještě nikdy. Max se spokojeně usmíval s kusem melounu u pusy a Frank tam také nechyběl.

„Tak co? Jak se cítíš?" Ptal se mě Brandon.

„Tak nejlépe, jak to jen jde."

„A co u doktora? Je všechno v pořádku?" nervózně poklepával nohou James.

„V naprostém. Jsme v pořádku a zdraví." Usmála jsem se na něj.

„A? Nenapínej nás." Přidal se Paul.

Musela jsem se usmát, jak nedočkaví jsou.

„Můžete se těšit na dvě krásné princezny. Čekám dvojčátka." Pohladila jsem se po bříšku, kde se rodí nový život.

Všichni začali nadšené vřískat a tleskat.

„Už se těším, až je budu rozmazlovat." Nadskakoval Paul.

„To je moje práce! Já budu jejich kmotr." Zamračil se na něj James. „Mohl bych?" přišel ke mně a naznačil hlavou směrem k bříšku.

Jen jsem kývla a on si položil jednu ruku na má záda a druhou na mé děti.

„Nový život. Jsem na vás tak pyšný vy dva." Zaleskly se mu oči poté, co cítil, jak se ve mně hýbou.

„Snad se nám tu nerozbrečíš." Utahoval si z něj Chris.

James mě pohladil a přešel k Chrisovi, kterého chytil za ramena. „Klidně se i rozbrečím. Vždyť můj největší přítel zakládá rodinu s úžasnou ženou." Poté ho objal a poplácali se vzájemně po zádech.

„Díky kámo." Odpověděl mu Chris.

Mou hlavou se šířilo neskutečné štěstí. Mám kolem sebe své přátele, úžasného manžela a děti na cestě ... Co víc bych si mohla přát ...