Osudová plavba

Deník

Neuvěřitelně dlouho jsme se líbali a mé city k němu se znovu prohlubovaly. Znovu jsem cítila horko po celém těle, motýlky v břiše a obrovskou touhu s ním být v kontaktu rty co nejdéle.

„Pokud vím, tak Claire ještě nemůže provozovat sexuální praktiky." Klepal nám na dveře James.

Se smíchem jsme se od sebe s Chrisem odtáhli.

„Pojď dál." Vyzval ho Chris.

„Koukám, že se nám hrdličky znovu usmířily." Opřel se ramenem o rám dveří a usmál se na nás. Nebyl to falešný úsměv. Opravdu z nás měl radost. „Přeju vám to. Ale opovaž se jí ublížit." Ukázal důrazně na Chrise.

Tomu zmizel úsměv z tváře a pomocí kývnutí hlavy dal najevo, že to bere na vědomí.

„Ty Jamesi?" vyšlo z Chrise sotva slyšitelně. „Mohl bych vědět, co jsi napsal včera Claire?"

James se odrazil ramenem od rámu a šel přímo k nám. Vytáhl z kapsy můj mobil, který odemkl a rovnou tam našel naši konverzaci. „Stejně už to všichni vědí." Podával mu ho.

Tentokrát jsem se zarazila já a vyděšeně se dívala na Jamese, který na mě mrkl. „Myslíš si, že jsem vás neslyšel? Ale jsem rád, že Jenny pojmenovala můj penis slovy: Obří stožár. To chlapa vždy potěší." Zasmál se a s mávnutím ruky na znak rozloučení znovu odešel.

Spolu s Chrisem jsem se podívala do svého mobilu a zjistila jsem, že kromě zprávy od Jamese všechno zmizelo. Vše, co jsme si psali předtím smazal. Četla jsem si tu zprávu znovu a překvapilo mě, že smazal i tu část o tom, že viděl všechno a dopsal, že mi s Chrisem přeje hodně štěstí. Nejvíc jsem postrádala ta slova, která mě k té zprávě vracela nejvíce.

„Miluji tě Claire. Stále. Dokonce snad čím dál víc."

Nebyla tam.

Měla jsem k tomu tolik otázek, ale všechny jsem nechala zmizet nezodpovězené. Všechno důležité tam zůstalo, to, co by mohlo Chrisovi ublížit ještě víc je pryč a přidal tam to, co Chris potřeboval vědět.

„Mrzí mě, že to takhle dopadlo." Řekl po dlouhé odmlce Chris. „Vždy jsem Jamesovi přál to nejlepší a chtěl jsem, aby byl šťastný. To, že jsi si vybrala mě ho musí ničit. Je pro mě jako bratr a vědět tohle mě samotného bolí."

„Srovná se s tím. Musíme mu jen dát čas. Už od začátku věděl, že budeme spolu."

„Co tím myslíš? Jak to mohl vědět?"

„Tvůj deník..."

Chris zmateně mrkal očima, než mu to došlo. „On četl můj deník?"

„Všiml si, že je něco jinak a bál se o tebe. Udělal to proto, aby měl jistotu, že jsi v pořádku."

Znovu se zamyslel a poté vstal. „Pojď za mnou." Řekl a vedl mě do své ložnice, která byla obrovská a jednoduše, ale elegantně řešená. Sáhl do nočního stolku, ze kterého vytáhl deník a dal mi ho do ruky. „Chci, aby sis ho přečetla."

Kýváním hlavy jsem vyjadřovala nesouhlas, ale on na mě naléhal, dokud jsem nesouhlasila.

Deník jsem si uložila do nočního stolku vedle mé postele a šla zpět za ostatními.

Tam panovala uvolněná atmosféra a všichni se smáli. Chris šel rovnou za Jamesem, kterému dal ruku přes ramena a s „Děkuju." ho poplácal po rameni. Ten měl ale oči jen pro mě.

Rty jsem naznačila slovo „děkuji" a usmála se na něj.

James se na mě také usmál, ale v očích jsem mu zahlédla částečný smutek a bolest, kterou se snažil skrýt. Měl je lehce zarudlé a když se podíval jinam, mrkáním zaháněl slzy.