Osudová plavba

Chrisův bratr

Když Paul i Jenny odešli, šla jsem si rovnou lehnout. Nebyla jsem v rozpoložení, kdy bych byla schopna či ochotna s někým ještě komunikovat. Hlavou mi stále ležela myšlenka na to, co mi řekla Jenny. Je to opravdu pravda, že mě to táhne k Chrisovi? Měla pravdu v tom, že v tu chvíli jsem doufala v jeho přítomnost. James, ani Jenny mě nezajímali tolik, jako Chris.

Při přemýšlení nad tou situací se mi znovu rozbušilo srdce. Když jsem zavřela oči, stále jsem viděla jeho napjatá záda a zlomený pohled, který na mě upíral těsně před tím, než mě objal.

Ráno jsem se bála vůbec vylézt z postele. Byla jsem rozlámaná a záda mě bolela, jako bych spala snad na dřevěné lavici, a ne v měkké posteli.

James s Chrisem už seděli u stolu a popíjeli kávu. S přáním dobrého rána jsem se k nim přidala.

„Moc jsi nespal, že?" ptala jsem se Chrise.

„Byla to náročná noc." Přiznal.

„Tvé kruhy pod očima a zničený výraz mluví za vše." Dodala jsem.

James se jen lehce zasmál a znovu se věnoval své kávě.

„Ty jsi ale taky moc dobře nespala, že?" konečně se na mě podíval. „Vypadáš zničeně. A v noci jsi křičela ze spaní."

Zaskočil mě. „Měla jsem jen zlý sen. To nic není." Snažila jsem se znít neutrálně. „Vzbudila jsem tě tím?"

Chris vzdychl. „Stejně jsem nespal. Seděl jsem celou noc u baru a popíjel. Nemohl jsem spát." Viděla jsem, jak těžce polkl. „Bál jsem se o tebe." Přiznal přidušeně.

Že by tu snad byla nějaká šance? Že by mě snad někdy mohl mít rád?

Hloupost.

„Co se ti zdálo?" skočil nám do debaty James.

Přemýšlela jsem, zda to říct. „Že jsem přišla o matku." Přiznala jsem nakonec.

Oba dva se na mě podívali snad tím nejsmutnějším pohledem, který jsem u nich viděla.

„Budu se za ní muset podívat, než zítra odjedeme jachtou pryč." Dodala jsem a šla si zabalit své věci.

Opravdu jsem hned z lodi šla rovnou do nemocnice, abych svou mamku mohla navštívit. Když mi sestra na recepci řekla, že je vše v pořádku a nabírá to dobrý směr, uklidnila jsem se.

„Nad čím přemýšlíš Claire?" vyrušila mě mamka.

„Jen nad tím, jak se těším, až znovu spolu uvaříme nějaké výborné jídlo." Usmála jsem se na ni.

„Taky se toho nemůžu dočkat. Budeme muset vyzkoušet nějaký nový recept." Oplatila mi úsměv.

Společně jsme plánovali, co vše musíme podniknout a jak si jednou koupíme znovu svůj vlastní dům. S mou nynější výplatou by se to po splacení dluhů a pár letech šetření mohlo podařit. Bylo to příjemné odpoledne. Vtipkovaly jsme spolu a já ji vyprávěla o různých zážitcích, které mi nová práce přinesla. Neřekla jsem ji ani o své brigádě a ani o těch nechutných lidech, kteří nevědí, kde jsou hranice slušnosti. Dokonce jsem na mobilu už hledala různé domy, které by se nám mohli líbit. Na jednom jsme se shodly hned. Byl naprosto dokonalý.

Dnešní loučení bylo delší než kdy jindy. Nechtělo se mi od ní odcházet. Konečně mi připadalo, že je vše tak, jak by mělo být.

Doma jsem se stále dokola dívala na ten překrásný dům a plánovala, jak bychom si ho zařídily.