Osudová plavba

Jamesovo přiznání

Posadila jsem se na volné místo vedle Patricka a Jenny se posadila vedle Jamese. Kolem Chrise se vznášela zvláštní energie. Bylo na něm vidět, že kdyby mohl, už dávno tu není. Nechápala jsem jeho chování vůči Patrickovi, ale také mi do toho nic nebylo. Přeci jen je to mimo mě.

„Co vlastně děláš Patricku?" ptala jsem se ho, abych rozvedla nějakou konverzaci.

„Díky Chrisovi jsem si mohl otevřít svou kavárnu v centru města. Většinu času jsem tam." Usmál se na mě a vypadal, že mi byl vděčný za tento dotaz. „Budu rád, když se někdy stavíš na kávu Claire. Rád bych si s tebou znovu povídal. Bylo to osvěžující."

„Mile ráda. Stejně většinu času nemám moc co dělat. Co ty Jenny? Šla bys někdy se mnou?" otočila jsem se na ní a snažila se ji zapojit.

„Sice nejsem moc na kavárny, ale dobrou společnost bych uvítala." Odpověděla.

„Co si tam dát všichni sraz? Třeba bychom mohli něco podniknout i potom." Navrhoval James. „Patrick tam jistě bude znát nějaký klub v okolí. Rád bych se pobavil."

Chris nejevil nejmenší zájem se zapojit do konverzace. Stále se věnoval sklenici a lahvi, kterou měl sám pro sebe.

„Dojdu udělat nějaké míchané nápoje, co říkáte?" navrhla Jenny.

Patrick se hned nabídl, že ji pomůže a James si jako jediný objednal nealko, aby byl střízlivý v případě, že by potřeboval řídit.

Když odešli dovnitř, přisedl si ke mně James a dal mi ruku kolem ramen. „Děkuji Claire." Pronesl s tím jeho dokonalým úsměvem. „Děkuji, že se o nás staráš." Vplouvala jsem do jeho zelených očí a znovu se v nich utápěla.

„Měla bych si jít zkontrolovat mobil, jestli mi někdo něco nechtěl." Vyvlékla jsem se z jeho objetí a odešla. V kajutě jsem se snažila rozvzpomenout, jak se dýchá. Jestli mě přitahuje Chris, jak je možné, že mé tělo reaguje takhle i na Jamese.

„Claire? Je všechno v pořádku?" klepal mi na dveře James. Proč zrovna on?

„Všechno je dobrý." Odpověděla jsem.

James pomalu vstoupil dovnitř a zavřel za sebou dveře. „Claire děje se něco? To už je poněkolikáté, co jsi ode mě takhle utekla." Ptal se a posadil se na svou postel.

Netušila jsem, co mám říct. Zdálo se, že to James vytušil, a tak pokračoval. „Musím ti něco říct." Zarazil se, protože hledal ta správná slova. „Sakra Claire já tě mám rád." Sklopil hlavu. „Mám tě hrozně moc rád." Zvedl opatrně pohled ke mně.

Snažila jsem se vstřebat to, co mi právě řekl. „Já ... to ... ale ..." nenacházela jsem nic, co bych mu odpověděla.

„Jen jsem chtěl, abys to věděla. Už to v sobě nemohu dál dusit." Stoupl si a položil mi ruku na tvář. „Claire, je tu nějaká šance, že by to bylo oboustranné?"

„Jamesi, já nevím." Přiznala jsem. „Jsem zmatená. Sama netuším, co cítím. Budu tomu muset nechat asi víc času, abych na to přišla." Utápěla jsem se v jeho zelených očích.

„Líbí se ti Chris, že?" zeptal se náhle. „Vidím to. Cítím to. I on tě má rád Claire. Nikdy jsem mu nelezl do osobních věcí, ale nyní jsem si nemohl pomoct a musel jsem se podívat do deníku, který si píše." Po tváři se mu kutálela slza. „Má tě rád Claire. Víc, než si myslíš."

Mé srdce bilo na poplach a já netušila, jestli to je tím, co mi říká, nebo tím, jak blízko mi je.

„Mohl bych se tě na něco zeptat?"