Osudová plavba

Na výletní loď

Byla jsem zmatená z toho, co řekl Chris. I když už odešli, stále jsem viděla jeho čokoládové oči, které se na mě dívali se soucitem. Mé srdce a má hlava si dělalo stále co chtělo. Bohužel i bez alkoholu. Tomu jsem nyní nemohla přisuzovat svůj stav. Nyní jsem byla naprosto střízlivá.

Chtěla jsem své myšlenky odvést jinam, a tak jsem si otevřela knihu. Už jsem byla skoro u konce. Hlavní protagonistka se právě chystala vyjádřit své city k překrásnému zachránci. Ani při čtení jsem nedokázala nevidět jeho oči. Jakmile se v knize něco zmínilo o jejím milém, hned se mi před očima objevil Chris. Buď jeho oči, nebo on s rozepnutou košilí.

„Jsem jako puberťačka." Konstatovala jsem a zavřela knihu. Přesunula jsem se do sprchy a pustila na sebe studenou vodu. Aspoň ta mi pomáhala se zbavit nemravných myšlenek.

„A každý den jsem za to rád."

Zněl mi jeho hlas v hlavě. Proč jen to řekl? Nebýt toho, tak nemám popletenou hlavu. Opravdu se chovám, jako nadržená puberťačka, co viděla prvního sexy chlapa.

Jako na zavolanou mi po sprše volal Paul. Neustále se vyptával na mou novou práci a na hezké chlapy.

„A není někdo z nich gay? Docela by se mi to líbilo." Slyšela jsem pobavení v jeho hlase.

„Upřímně řečeno netuším." Přiznala jsem. „Nikoho jsem se na to neptala a ptát se taky nebudu."

„Ani pro tvého kamarádíčka gayíčka?" žadonil.

„Máš smůlu."

Po chvilce mlčení dodal. „Tak to si to budu muset zjistit sám. Tak pá." A zavěsil.

To se mě vážně chtěl zeptat jen na to, jestli tam není nějaký gay? „Až tě uvidím, tak tě přetrhnu." Křičela jsem do rozsvícené obrazovky.

Na to mi ale volalo neznámé číslo. Nejprve jsem se bála to zvednout, ale nakonec jsem to udělala.

„Claire?" ozval se Chrisův hlas. „Nastala změna plánu a potřeboval bych, abys byla zítra ráno u výletky."

„Proč u výletky?" divila jsem se.

„Frank nemůže dorazit na jachtu, tak budeme muset tam. Zabal si vše, co budeš potřebovat na tři dny. Budeme tam muset zůstat celou cestu."

„Já ... Dobře." Nechápala jsem úplně situaci. „A budou se tam projednávat nějaké obchodní záležitosti?" snažila jsem se zeptat co nejopatrněji.

Chris chvíli přemýšlel, co mi má říct. „Asi vás budu potřebovat s Jenny dohromady. Nebude ti to vadit?" slyšela jsem nejistotu v jeho hlase.

„Takže s sebou nejlepší spodní prádlo. Chápu." Smála jsem se, abych odlehčila situaci. „Budu s tím počítat."

„Děkuju Claire." Odmlčel se. „A omlouvám se, že to po tobě chci." Řekl a zavěsil.

Po tomto rozhovoru mám v hlavě snad ještě víc otázek.

Rovnou jsem si začala balit věci. Vše potřebné jsem si naházela do kufru a po večeři se rovnou uvelebila na gauči.

Ranní budík mě doslova vyděsil. Docela jsem si odvykla. Rychle jsem se nasnídala a rychle šla známou cestou k výletní lodi. Před ní už stál Chris i James. Usmála jsem se na ně a prošla kolem nich ke služebnímu vchodu. V cestě mi ale zabránil James, který mě chytl za loket.

„Kam jdeš?" ptal se pobaveně.

„Dovnitř?"

„Ty půjdeš s námi jako host." Zasmál se.