Osudová plavba

Rozhovor s Paulem

Vůbec jsem netušila, jak se k tomu mám stavět. Když jsem byla u konce studia, zemřel otec, který po sobě zanechal spoustu dluhů, o kterých jsme ani jedna nevěděly, a které jsme s mamkou museli splácet, takže jsem musela hned začít pracovat. Po roce a půl mamce zjistili nemoc a od té doby musí být neustále v nemocnici a léčit se. Kvůli dluhům jsme přišli o dům a já byla stále v práci, nebo v nemocnici. Osobní život jsem nikdy nemusela řešit a na vztahy nebylo ani pomyšlení.

Mám pomatenou hlavu hned několika muži najednou a vůbec se mi to nelíbí. Musela jsem zavřít oči a několikrát se zhluboka nadechnout, než jsem znovu nechala své myšlenky volně plout hlavou. „Co si jen počnu?" řekla jsem si pro sebe.

„Máš nějaké problémy?" ptal se mě Paul, kterého jsem ani neslyšela přicházet.

Leknutím jsem málem přepadla přes zábradlí. „Tohle už mi nedělej." Chytla jsem se za své bušící srdce.

„Nechtěl jsem rušit tvé myšlenky. Věděl jsem, že tě tu najdu." Přišel až ke mně a objal mě. „Nějaký tajemný hlas mě volal za tebou. Zdá se, že se s něčím trápíš."

„Ty jsi vždy věděl, kdy máš za někým přijít." Usmála jsem se do objetí.

„Teď se hezky posadíme a ty mi povíš, co trápí tu tvou hezkou hlavičku." Chytil mě za tváře a rozhodně přikázal.

Poslechla jsem ho a posadila se s ním na lavičku.

„Povídej."

Vzdychla jsem a přemýšlela, kde začít a co vše mu říct. „Ty víš, že jsem nikdy neměla žádný vztah, že?" Přikývl. „V tom bude asi ten problém. Nyní je mé srdce poblázněné hned z více najednou." Přiznala jsem.

„Takže ti dva fešáci?"

Taky mě mohlo napadnout, že mu to hned dojde. Velmi neochotně jsem kývla na souhlas. „Jenže do toho tu je ještě můj soused, se kterým je mi hezky, ale nevím, jestli mě tak docela přitahuje."

„Brandon. Ano." Kýval hlavou.

„A do toho se tu objeví někdo, s kým si neskutečně rozumím, ale vlastně o něm vůbec nic nevím."

Paul se usmál. „Ten se kterým jsi se tolik smála u večeře."

„Jak to všechno do háje víš?" zamračila jsem se na něj.

„Kouzlo osobnosti." Mávl rukama, jako kouzelná víla. „Tak si to shrňme. Ti dva krasavci tě přitahují?"

„Černovlasý s hnědýma očima je Chris a hnědovlasý se zelenýma očima je James." Dodala jsem, abychom měli jednodušší vysvětlování. „Ano. Ti dva mě přitahují."

„Nedivím se." Řekl a sám sobě se zasmál. „Ale ti další dva jsou milí chlapci, se kterými ti je dobře?" ptal se dál.

„S Chrisem a Jamesem mi je taky dobře. Jsem v jejich společnosti uvolněná a mám pocit, že by mě snad chránili i vlastním životem." Zamyslela jsem se.

„Ale ti další dva tě nepřitahují?" snažil se to poskládat v hlavě.

„Jsou hezcí a milí, to bez debat..."

„Ale James a Chris jsou prostě sexy. Chápu." Znovu se zasmál, aby uvolnil atmosféru. „Zůstaň u těch dvou. Mám dojem, že jeden z nich by mohl být ten vyvolený."

Věděla jsem, že na Paulovu intuici bych se mohla spolehnout. „Není to tak jednoduché." Povzdechla jsem si a položila si hlavu na Paulovo rameno.

„Když zavřeš oči, co vidíš?" ptal se.

Poslechla jsem ho a zavřela oči. „Jak moc do detailů to chceš vědět?"

„Řekni mi každý detail." Vrněl.

Zamyslela jsem se. „Vidím Chrise a Jamese."

„To nejsou detaily." Zavrčel.

„Vidím Jamese v plavkách. Jeho vypracované tělo, vřelý úsměv a ty nejkrásnější zelené oči, jaké jsem kdy viděla." Pousmála jsem se. „Ale vidím i Chrise v oblekových kalhotách a rozepnuté košili. Jeho svaly, které jsou pokryté potem, výraznou čelist a ty nejhlubší čokoládové oči."

Paul vzdychl. Poté se ale zarazil a odtáhl se ode mě. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj.

„Že jsi viděla Jamese v plavkách mi je jasné. Ale ty jsi viděla Chrise pokrytého potem v rozepnuté košili?!" třeštil na mě oči.

Musela jsem se tomu výjevu smát.

„Claire nesměj se a vysvětluj."

Rozesmála jsem se ještě víc. Nedalo se přestat. Jeho výraz byl k nezaplacení.

„Tak jsi se nasmála a teď mluv. Tohle mě opravdu zajímá." Neustupoval.

Když jsem se uklidnila, odpověděla jsem. „Jednou na lodi tak byl. Byl to opravdu neskutečný pohled." Zasnila jsem se.

„A je hodně vysekanej?"

„Paule!" okřikla jsem ho. „Tohle jsme řešit nechtěli."

„Takže je. Tvé zrudnutí mi to prozradilo."

Nevěřícně jsem kývala hlavou.

„Omlouvám se, ale víc ti asi už nepomůžu. Vidím tam východisko pouze tehdy, když je oba dva dobře poznáš a pak se rozhodneš podle toho ke komu tě to táhne víc." Tvářil se důležitě. „Nebo se jim přiznej a uvidíš, jak zareagují."

Propálila jsem ho pohledem, ale věděla jsem, že jen vtipkuje, tak jsme se oba dva začali smát. Potřebovala jsem takové rozptýlení. Budu se nad tím celým muset ještě zamyslet sama, ale v jistých věcech má pravdu.

Po dlouhém a velmi přínosném rozhovoru s Paulem jsem se opět odebrala do kajuty.

Místo přivítání mě čekala jedovatá otázka od Chrise. „Co tvé rande s panem milým?" Ani se na mě nepodíval a dál popíjel zlatavou tekutinu ze sklenice.

Zato James se na mě podíval pohledem štěněte. „Byla jsi s někým na rande?" tázal se.

„Nenazvala bych to randem." Pokrčila jsem rameny.

Chris, aniž by zvedl svůj pohled, mi oponoval. „Večeře ve dvou a předpokládám, že i nějaká ta romantická procházka podle toho, jak dlouho jsi byla pryč, je rande Claire."

Jeho slova mě dopálila. „A i kdyby, tak co jako? Nemůžu chodit na rande, protože jsem tu s vámi?" zkřížila jsem své ruce na prsou a čekala další nemilou slovní lavinu.

„Můžeš si dělat, co jen chceš. Nikdo ti nic nezakazuje." Konečně zvedl oči i Chris. „Jen bys měla vědět, kdy je to rande a kdy ne. Připadá mi, že ti ten rozdíl uniká."

„Tím chceš říct, že jsem hloupá?" měla jsem sto chutí mu jednu vrazit.

„Nejsi hloupá. Jsi nezkušená a lehce zranitelná." Přidal se do rozhovoru James. „Jsme rádi, že jsi v pořádku. Já nevěděl, proč je tu Chris jako na trní, ale teď už to chápu."

Jeho slova mě uklidnila.

„Musím se převléknout." Přerušila jsem celou nepříjemnou situaci a odešla.

Po tomto rozhovoru jsem byla ještě zmatenější než před rozhovorem s Paulem. Vypadalo to, že jim na mě opravdu záleží. Když jsem si celou situaci přehrávala stále dokola v hlavě, stále víc jsem se do toho zamotávala. Proč na mě byl Chris hned zkraje nepříjemný? Proč se o mě tolik bál? Proč to neřekl Jamesovi, kde jsem? Proč se na mě James díval, jako ublížené štěně? Proč? Proč? Proč? Proč?