Další dny probíhaly pro Aniku v podobném duchu, jako předešlý. Trávila ho převážně s Hagridem, pokud neměl zrovna v plánu vyrazit někam mimo Bradavické pozemky. Necítila se na to je opustit a tak ten čas využívala k dlouhým návštěvám knihovny. Během dne často cítila, že jí z tmavých oken hradu sledují něčí oči. Snažila se tu skutečnosti ignorovat, ale věděla, že to nepůjde na vždy.
Severus jí často sledoval. Stále pln podezření, ale i něčeho jiného. Možná, že to byla jistá sounáležitost v bolesti, tím si nemohl být jistý. Byl rád, když mu Brumbál řekl o jejím přijetí lektvaru. Domníval se, že po předchozí zkušenosti razantně odmítne. Uměla ale vůbec něco takového? Říct ostré ne?
Po týdnu se u jeho dveří ozvalo silné klepání. Za dveřmi jeho komnat stál Hagrid.
„Dobrej profesore." Byl očividně poměrně nesvůj.
„Přejete si?" Severus promluvil chladně a bez pozdravu. Neměl náladu se vybavovat. Ale v hlavě se mu přece jen pár otázek zrodilo.
„Víte Anika." Ach ano, pomyslel si Severus, je tady kvůli ní. „Došel jí ten lektvar na spaní." Nesouhlasně zamručel. „Ona se bez něj nevobejde a Brumbál mě s žádostí poslal za vámi."
„A slečna si vás pro něj poslala." Konstatoval suše. Další do řady za Brumbála. Další kdo hned slepě věří a vychází vstříc.
„Neví to." Odmítl rázně Hagrid, což Severuse o něco víc zaujalo. „V noci utíká spát do lesa. Prý tam to jde. Myslím, že jen nechce abych jí slyšel křičet ze spaní." Zabručel, očividně smutný, že jí nemůže jinak pomoci. A že by rád. Určitě o dost víc, než se tady doprošovat nevlídného profesora lektvarů. Ale kdo jiný mohl tak dobře vědět, jaký lektvar pro dlouhodobé užívání namíchat?
„Bude ho mít ještě dnes večer." Pokynul a už se měl k zabouchnutí dveří před hromotlukem.
„Profesore?" Vrátil se s pohledem na Hagrida, který se snažil najít správná slova. „Nevím, co jste jí vonehdá udělal, ale ona si nezaslouží aby sní někdo špatně zacházel." Chtěl pokračovat, ale Severus ho umlčel mávnutím ruky.
„Už se to nebude opakovat." A bez dalšího slova zabouchl dveře.
Příprava lektvaru nebyla složitá, ale jako obvykle ho tato práce uklidňovala. Kotlík jemně bublal, výpary se nad ním uspokojivě tetelily a on se nemohl poddávat sžíravým myšlenkám. I když jedna si přeci jen našla cestu.
Opravdu mu řekl, že ona chodí spát do lesa? To se zbláznila? Nebo jí snad život není milý? Představa, jaká nebezpečí jí tam hrozí, mu pravděpodobně na několik dalších nocí nedají spát. Buď si toho opravdu nebyla vědoma, nebo byla ve skutečnosti ještě nebezpečnější.
Byť chtěl opět lektvar poslat po Brumbálovi, neměl šanci. Stařík příhodně stihl zmizet dřív, než ho o to mohl požádat. A samozřejmě, Hagrida nutně potřeboval sebou. Ke své nelibosti se tedy vydal ven z hradu.
Trvalo mu relativně dlouho jí v pološeru najít. Nedalo by se však říct, že by vyloženě spěchal.
Nakonec jí našel u testrálů, kterým zrovna házela pár posledních kousků masa.
Stál opodál a notnou chvíli jí jen sledoval. Některé s úsměvem hladila, když se z ní snažili vymámit další kousek masa. Byla u toho úplně jiná. Ne jako ten den, kdy jí viděli poprvé. To byla jako v mrákotách, avšak fénix jí také okamžitě učaroval. Tak blízko měla ke zvířatům, až se jen u nich stávala sama sebou.
ČTEŠ
Spřízněné duše
FanfictionPřesuňme se do doby, kdy díky statečnosti tří studentů neměl poprvé Voldemort šanci a nezískal kámen mudrců. Nebudeme se ale dívat na všemi známé zlaté trio. Půjdeme se podívat na další příběh, který se odehrával za námi známým. Příběh, který Bradav...
