Hagrid, který se cestou ven Anike představil, ji odvedl do svého domku. Tam stále třesoucí se ženu usadil a připravil jí hrnek horkého čaje. Chvíli zauvažoval nad kontaktováním Brumbála, jelikož se mu po hradě potulovala neznámá osoba. Nakonec naznal, že to počká.
„Je vám líp?" Zeptal se nejistě, když naproti sobě seděli na jeho vkus moc dlouho v naprostém tichu.
Jen jemně přikývla a upila z hrnku. Potřebovala ještě chvíli aby se vzpamatovala. Vidět vteřiny před kletbou pro ní bylo zdrcující. A potlačit ty vzpomínky teď šlo o to hůř.
Ze zamyšlení jí vytrhlo až to, když na jejím klínu přistála velká uslintaná hlava psa.
„Tesáku!" Okřikl ho Hagrid, ale když viděl úsměv na její tváři, nechal ho být.
„Tesák?" Úsměv se ještě o kousek prohloubil. Drbala psa za ušima a konečně přestala myslet na cestu do svých vzpomínek.
„On je zlatej." Usmál se Hagrid, který byl očividně velice rád, že se atmosféra citelně uvolnila. Chvíli sledoval, jak se díky Tesákovi uklidnila. „Můžu vás tu chvilku nechat? Jen skočím do kurníku a hnedle jsem zpátky." Pokusil se o jemný úsměv, což mu v jisté nejistotě dělalo problém.
„Samozřejmě." Jen na moment zvedla oči, než je zase sklonila ke psovi.
Nebyl pryč dlouho, vyběhl jen aby stihli vzít vejce, utrhnout bezmyšlenkovitě něco na zahradě a hned běžel zpátky. Poté začal připravovat snídani, což mu vyhovovalo víc, než tiše sedět u stolu.
Mezi tím se stihla Anika již úplně uklidnit. Předešlé události nemohla jen tak zpracovat, ale do určité míry tomu rozuměla. Nebo se o tom alespoň přesvědčovala. Tak či onak nechtěla Severuse vidět co to jen bude možné.
„Doufám, že vám bude chutnat." Hagrid před ní postavil talíř na kterých dominovali míchaná vejce. „No a ty pojď ty neřáde." Odtáhl Tesáka, kterému do misky hodil pár kousků masa.
„Děkuji." Usmála se na hromotluka před sebou a vděčně se pustila do jídla. Sledovala ho při tom, což se on snažil ignorovat. Moc mu to nešlo. „Myslím tím za všechno." Sklopila smutně oči. Před pár hodinami se nebyla ani schopna ovládat, jen potřebovala pryč. Pravděpodobně by teď bloudila v lesích, kdyby se jí na chodbách školy neujal Hagrid.
„Není zač." Mávnul obrovskou rukou. Byť nic neřekl, dobře si uvědomoval, odkud utíkala. Co jí ten netopýr mohl udělat tak hrozného, to si raději nedomýšlel.
Po snídani postupně zabředli do hovoru. Vše začalo Tesákem a pak pokračovali Chloupkem. Dokonce se jí Hagrid opatrně zmínil o Norbertovi, po kterém se mu moc stýskalo. Ona z toho byla nadšená. Hltala každé slovo. Ke každému zvířeti žijící na pozemcích Bradavic měla spoustu otázek. Dokonce se během dne vydali i na procházku kolem jezera, kde sice moc zvířat toho dne nespatřili, ale i tak jí Hagrid o každém vyprávěl.
Zapomínala s ním na čas a dokonce i na starosti. Poprvé od svého probuzení byla ve svém živlu. Šťastná a sama sebou. Obzvlášť když odhodili zdvořilosti a začali se bavit, jakoby byli staří přátelé. Bylo už pozdě večer, když nad šálkem čaje Hagrid vyprávěl o tom, jak se teď jednorožcům žije klidněji a že zrovna před pár dny zahlédl nové hříbě. V tu samou chvíli se ozvalo klepání na dveře.
Anika se polekala. Byla ráda, že Hagridovi přes den řekla, že o ní většina lidí neví a o jejím talentu se schovat. Dokonce ho před ním už musela použít, když je jejich cesta provedla i částí hradu. Mohla na něj teď jen kývnout, zalézt si na jeho postel a zneviditelnit se.
ČTEŠ
Spřízněné duše
FanfictionPřesuňme se do doby, kdy díky statečnosti tří studentů neměl poprvé Voldemort šanci a nezískal kámen mudrců. Nebudeme se ale dívat na všemi známé zlaté trio. Půjdeme se podívat na další příběh, který se odehrával za námi známým. Příběh, který Bradav...
