Další dny kolem sebe Anika a Severus chodili po špičkách. Žádné hádky ani nevrlost, jen letmé úsměvy. Ani jeden neuvažovali nad tím, proč se tak chová ten druhý. Na to byl sen v jejich podvědomí moc čerství.
Postupně Aniku začal jiným směrem stahovat strach o jednoho hipogryfa, kterému hrozila smrt. Hagridovi slíbila, že se postará o to, aby se mu nic nestalo. To však v obrovi vyvolalo další strach a to o jeho dobrou přítelkyni, která by se tak mohla vystavit riziku, do kterého jí nechtěl dostat.
Ráno před plánovanou popravou Klofana, byla Anika u Michela, když ucítila někoho, kdo tam neměl být.
Rozhlížela se kolem, dokud v temnotě nezahlédla velkého černého psa. Ten na ní hleděl tmavýma očima a ona mu pohled opětovala. Emoce vznášející se v éteru kolem nich byli tak zjitřené, že na chvíli nemohla popadnout dech.
„Není vše tak jak vypadá." Prohlásila zadýchaně, sedla si vedle nejbližšího stromu a zmoženě se o něj opřela. Pes naproti ní jen naklonil hlavu a čekal, co bude dál. „Sirius Black. Údajný nemilosrdný vrah. Kdo by tušil, že v sobě máš takovou bolest z nespravedlnosti." Zavřela oči a snažila se zhluboka dýchat. „Nemusíš se mnou mluvit, raději běž. Tohle... Tohle musíš ukončit." V hlavě jí běhali matné obrazy toho, čím si muž naproti ní prošel. Potřebovala, aby odešel a on to pochopil.
Když osaměla, tak konečně dokázala zpracovat to, co viděla. Dřív její moc nefungovala tímto způsobem, pokud nebyla vystavená něčemu extrémnímu. Tento muž, nebo spíš jeho emoce, byli jedna z nejextrémnějších věcí, co zažila.
Dlouho se sbírala dohromady, než konečně zvládla vstát.
Zahalená v neviditelném hávu se vydala za Klofanem. Jak velké bylo její překvapení, když uviděla jeho záchranu rukou studentů. Slzy dojetí nedržela na uzdě, nebylo proč.
Ten den ale teprve začal a ona už měla pocit, že nemá na nic sílu. Proto se rozhodla ji načerpat v přírodě kolem Bradavic a tak se vydala na několika hodinové bloudění přírodou.
Když později, viděla u vrby mlátičky dění, které vypadalo vskutku vážně, měla co dělat, aby neběžela na pomoc Severusovi, který byl očividně v bezvědomí.
Viděla toho do teď skrývaného zrádce. Udělalo se jí špatně z toho, co cítila i na dálku, nedokázala se tam přiblížit. I když chtěla, alespoň ve chvíli, kdy se ten čaroděj vydal na útěk. Ale nemohla, jelikož se teď na kopci před ní tyčil vlkodlak, který se očividně neovládal. Tohle byl skutečný problém. Problém, který se mohla pokusit vyřešit a tak se na něj zaměřila.
Vzpomněla si na otce, který se jí v minulosti snažil naučit komunikaci se zvířaty. Představila si, jak z ní jde vibrace, která by k ní měla přivábit vlkodlaka, který se v záři úplňku nebezpečně přibližoval k třem dětem.
Až když vypla všechny přebytečné myšlenky, mohla vidět kladný efekt. Ani se nenadála a Remus se k ní hnal z kopce. Nemeškala a běžela hlouběji do lesa, aby ho dostala co nejdál od školy.
Pomalu ztrácela dech a nebyla možnost utíkat daleko, jelikož on byl daleko rychlejší. Proto se po chvíli otočila tváři k blížící se hrozbě.
„Remusi?" Oslovila ho, ale za očima nebyl on. Jen vlk, který měl plnou kontrolu. „Remusi, prosím."
Už na ní chtěl zaútočit a tak se jen tak tak stihla dotknout rukou země. Kolem něj se utvořila zeď, která ho uvěznila a zaručovala bezpečí všem ostatním.
ČTEŠ
Spřízněné duše
FanfictionPřesuňme se do doby, kdy díky statečnosti tří studentů neměl poprvé Voldemort šanci a nezískal kámen mudrců. Nebudeme se ale dívat na všemi známé zlaté trio. Půjdeme se podívat na další příběh, který se odehrával za námi známým. Příběh, který Bradav...
