Po návratu do bradavic byl Severus rozladěný. Anika dobře věděla, že za to může pouze přítomnost nového profesora, pro kterého začal připravovat lektvar. Vysvětlil jí, jak funguje a jakým způsobem pomáhá Remusovi ovládnout jeho vlčí polovičku. Ale konkrétně o něm mluvit nechtěl. Krom jejich nemilé minulosti, měl přece jen skrytý strach o studenty. Ještě aby ne, když v posledních dvou letech vždy přišla nějaká katastrofa.
Jednoho večera si Remus osobně zašel do Severusových komnat pro svojí dávku lektvaru. Chtěl mu poděkovat a možná i nastolit jisté příměří, jelikož z něj cítil neustálou nevrlost, která pramenila z jejich minulosti. Rád by ji změnil, ale neměl jak.
V ten den se seznámil s Anikou. Byla usměvavá, ale odměřená. Nerada činila ukvapené závěry z dojmu, co na ní lidé udělali při prvním setkání. Teď se to v ní ale bilo. Byl to příjemný muž, avšak pocit potřeby ochraňovat Severuse v ní převládal. Toho večera se rozhodla, že začne navštěvovat potají jeho hodiny, aby si na něj mohla udělat lepší názor. Nemohla tušit, kam jí toto rozhodnutí zavede.
Anika zůstala stát v kabinetu, jako by byla přikována k zemi. Bubák. Stvoření, které dokáže zhmotnit váš největší strach. Opravdu něco takového může existovat? Mohlo by jí právě tohle být nápomocné?
Už nebyla skrytá kouzlem neviditelnosti a rukou přejížděla po zavřené skříni, když do místnosti přišel on.
„Aniko?"
„Remusi. Dobrý den." Usmála se na něj nejistě a opět obrátila oči ke skříni. „Tohle stvoření je velice zajímavé. Slyšela jsem o něm od Severuse." Dodala rychle, když si uvědomila, že o její návštěvě na jeho hodině neměl ani ponětí.
„To ano." Jemně se mu zvedl koutky úst. Vypadalo to, že si nikdo ze studentů nevšiml, z čeho pramení jeho strach. Za to byl nesmírně vděčný.
„Myslíte, že bych si dané kouzlo mohla zkusit?" Zeptala se opatrně. V duchu ale promýšlela, jak by jí mohlo pomoci se s Thomasem naučit setkávat. Byl by to její způsob, jak se začít ovládat. Zvyknout si na to, že se nemá čeho bát. Mohla by tak přestat Severusovi ubližovat.
„Pokud si to přejete." Usmál se a následně zopakoval teorii, kterou měl naučenou pro studenty. Byť už jí slyšela, hltala každé slovo. „Připravená?"
„Ano." Uchopila pevně svojí hůlku.
Dveře skříně se pomalu otevřeli a postava oděná v černé vykročila ven. Byl to on, Thomas v celé své velikosti s úšklebkem ve tváři. Nic neřekl a vydal se k ní pomalým krokem.
Remus chvíli zůstal v šoku stát, jelikož si myslel, že se jedná o Severuse. Brzy si ale všimnul drobných rozdílů. Přesto byla ta podoba nepředstavitelná.
Anika se nemohla pohnout. Vidět ho po takové době stát naproti ní bylo jako by se její noční můry zhmotnily. Chtěla použít kouzlo, které jí Remus učil, ale místo toho jen slyšela jak její hůlka dopadla na zem u jejích nohou. Thomas došel až k ní, prohloubil svůj pohrdavý úšklebek, když jí sjel očima.
„Jsem zpět Aniko." Jen tři slova. Tři slova a ze samého strachu Aniky mysl přestala fungovat. Tři slova a jí pohltila temnota, která jí chránila před nevýslovnou hrůzou v jejím srdci.
Vzbudila se na gauči ve sborovně. Motala se jí hlava a chvíli jí trvalo, než si uvědomila, co se stalo.
„Nezvedejte se." Poručil jí Remus a podával jí kousek čokolády.
„Děkuji." S vděkem vzala to, co jí dával. Věděla, že potřebuje rychle dočerpat energii.
ČTEŠ
Spřízněné duše
FanfictionPřesuňme se do doby, kdy díky statečnosti tří studentů neměl poprvé Voldemort šanci a nezískal kámen mudrců. Nebudeme se ale dívat na všemi známé zlaté trio. Půjdeme se podívat na další příběh, který se odehrával za námi známým. Příběh, který Bradav...
