Po ukončení předešlé kapitoly nebylo možné nenapsat další (byť trochu narychlo na koleni :D). Možná s ještě horším koncem. Opět nevím, na jak dlouho se zase odmlčím. Nejraději bych jen seděla a psala všechny své příběhy. Škoda, že to není možné. Mám moc práce a i když mám teď mezi směnami trochu volna, musím se věnovat i domácnosti a zvířátkům. Doufám, že se vám příběh i nadále líbí a mojí nepravidelnost omluvíte. Dobijím si u psaní své sociální baterie, které jsou z práce vyčerpané mnohdy až na nulu. Snad to něco dá i vám 💚💚💚💚
S láskou Ell 💚💚💚
„Chyběl jsem ti?" Úšklebek na jeho tváři byl snad šílenější, než jaký si pamatovala. Vrásky byly hlubší a tak mohla vidět ubíhající roky od doby, co ji proklel. Jeho bradu rámovaly vousy, díky kterým byl konečně okamžitě rozeznatelný od Severuse pro jakéhokoliv pozorovatele.
Byl to on. Thomas. Její noční můra. Živý v této době. Nemohla dál pochybovat.
Na její tváři se musely její myšlenkové pochody odrážet jako ve vodní hladině, jelikož muž naproti ní propukl v burácivý smích.
„Teď nastane ta pravá zábava." Pomalými kroky zkracoval vzdálenost mezi nimi. „Nemyslela jsi si, že přijdu dřív, že ne. Nerad se nudím."
Severus opouštěl komnaty rozpolcený. Krom odmítnutí, které ho bolelo snad víc, než před lety s Lili, mu na celé situaci něco nesedělo. Jeho instinkt každým krokem bil víc na poplach. V Aniky očích bylo něco jinak. Byli zastřené.
Zarazil se při té myšlence. Něco je špatně.
Otočil se na místě, plášť za ním vlál a on skoro běžel, aby byl zpátky u ní. Potřeboval se přesvědčit, že se mílí, ale už před dveřmi slyšel smích, který mohl patřit jediné osobě.
Severus vtrhl do místnosti s připravenou hůlkou a v tu chvíli se Anike skoro zastavilo srdce. Ani se na něj nestačila otočit a jeho hůlka už byla v držení Thomosavých rukou.
„Jak primitivní." Zasmál se a s hlasitým křupnutím byla Severusova hůlka na dvě poloviny. Neměl tak čím se bránit a magie, kterou ho Anika učila, byla ještě moc slabá na to, aby s ní mohl do boje.
V mžiku stála Anika mezi nimi. V přikrčeném bojovném postoji připomínala pumu při lovu. Oči měla přimhouřené v odhodlání. Už nenechá Thomase, aby jí kohokoliv vzal. Obzvlášť ne Severuse.
„Drž se od něj dál." Zavrčela na Thomase.
„Neměl strach má drahá. Máš přednost." Usmál se a a vyslal nedbalým pohybem kletbu jejím směrem, kterou s lehkostí odrazila.
Boj, který se před Severusem začal odehrávat, byl rychlí. Záblesky světel odráželi jen pohybem paže, knihy létali z polic na Aniky příkaz a tvořili vír, kolem Thomasova těla, do kterého narážely. Ten to však s lehkostí ustál a dalším pohybem ruky odhodil Aniku skoro až k Severusovi.
Chtěl ji zvednout, ale neviditelná bariéra mezi nimi mu to neumožnila. Až v tu chvíli si uvědomil, že ho Anika při celém boji ještě chrání. A že právě jeho ochrana jí bere potřebnou sílu.
„Stejně ho pak zabiju." Thomasův úšklebek z tváře nezmizel. Po každém výpadu se tam znovu vracel. „Neochráníš přede mnou ani sebe, natož další."
Anika se při těch slovech zvedala ze země. Odhodlání spojené s nenávistí v ní plálo čím dál víc. Zpříma se postavila, ruce zaťaté v pěst, odhodlaná bojovat do konce a stáhnout ho do pekel sebou.
ČTEŠ
Spřízněné duše
FanfictionPřesuňme se do doby, kdy díky statečnosti tří studentů neměl poprvé Voldemort šanci a nezískal kámen mudrců. Nebudeme se ale dívat na všemi známé zlaté trio. Půjdeme se podívat na další příběh, který se odehrával za námi známým. Příběh, který Bradav...
