Dny plynuly jako voda a napětí mezi Severusem a Anikou pomalu sláblo. Ona utíkala k náhrobku Michela a on si vzal příklad a několikrát navštívil hrob Lili. Radil se s ní jako v době, kdy byli jen nevinné děti. Přátelé, kteří se měli rádi. Opravdu mu to pomohlo.
A tak se čas naklonil a Bradavice opět utichli po odjezdu studentů.
Anika měla opět noční můry a v nezměněném stereotypu chodila kontrolovat Severuse, zda opravdu v klidu spí. Jedné noci byla její rutina narušena tak, že se jí skoro zastavilo srdce.
„Pořád mě ve tvých snech zabijí?" Zeptal se Severus, když vedle něj už dobrou hodinu seděla na posteli. Skoro spadla ve chvíli, kdy promluvil.
„Ano." Nic víc ze sebe nedostala.
Severus se na posteli posunul o dobrý půl metr a odhrnul přikrývku. Jen na něj nevěřícně koukala.
„Lehnout a spát, nebo tě přinutím." Zamumlal rozespale a skoro od sebe ani neodlepil oči.
Anika chtěla protestovat, ale místo toho si poslušně lehla zády k němu. Severus přes ní hodil deku a aniž by to mohl plně vnímat, obejmul Aniku v pase a přivinul si jí k hrudi.
„Teď už žádné špatné sny nebudou." Zamumlal jí do vlasů a skoro okamžitě usnul.
Anika se zatajeným dýcháním a srdcem, jehož hluk plnil místnost, nevěděla co dělat. Chtěla o tom na moment uvažovat, nakonec to zavrhla. Takhle si může být jistá tím, že je v pořádku. Že je tam s ní a ani sám Thomas mu tak nemůže ublížit. Zády se ještě víc natiskla na Severuse, aby tak mohla vnímat pravidelný tlukot jeho srdce, což jí uklidňovalo. Zavřela oči a nechala se v jeho náruči ukolébat do hlubin spánku.
Ráno se Severus vzbudil první. Chvíli mu trvalo, než mu to došlo. Příchod Aniky tentokrát nebyl jen pouhý sen. Spala vedle něj s jemným úsměvem na tváři. Vlasy měla rozhozené po polštáři, až na jeden pramen, který jí opatrně odhrnul z tváře. Jen jemně se konečky prstů při tom pohybu dotknul její líce.
Tohle byl přesně ten moment, který by rád prožíval častěji. Probuzení, vedle krásné čarodějky, která mu vzala jeho srdce.
Pokaždé, když s úsměvem četla dopis od Lupina, zraňovalo ho to. Přesto ale zůstávala s ním, což bral jako své malé vítězství. A teď, kdy u něj i přespala, skoro si dovolil doufat.
Přesto po chvíli jakékoliv představy zapudil a raději si šel před jejím probuzením dopřát studenou sprchu.
U snídaně ani jeden z nich předešlou noc nekomentoval. Anika byla zahloubána ve svých myšlenkách a on si její výraz vyložil jako pochybovaní o tom, že u něj předtím usnula. Už už chtěl odejít z komnat, když ho zastavil její hlas.
„Severusi? Plánuješ zůstat celé léto v Bradavicích?" Slova řekla tak rychle, až měl skoro problém porozumět.
„Nic neplánuji." Pokrčil nezaujatě rameny.
„Hmm, nechceš alespoň na pár dní mimo zdi hradu?" Musela ho vzít sebou. Představa, že tu zůstane a ona ho nebude moct kontrolovat, jí drásala uvnitř.
„Na Kary ostrov?" Pozvedl jedno obočí.
„Vlastně ne." Nejistě se pousmála, ale nedala mu víc indicií.
„Mám schůzku s Brumbálem, po ní můžeme vyrazit." Nezaujatý hlas vůbec neodpovídal jeho vnitřní zvědavosti.
„Dobrá." Tentokrát se rozzářila. Vlastně mu to místo chtěla už dlouho ukázat. Chtěla aby viděl její domov.
ČTEŠ
Spřízněné duše
FanfictionPřesuňme se do doby, kdy díky statečnosti tří studentů neměl poprvé Voldemort šanci a nezískal kámen mudrců. Nebudeme se ale dívat na všemi známé zlaté trio. Půjdeme se podívat na další příběh, který se odehrával za námi známým. Příběh, který Bradav...
