Březen 2024
Závodní víkend v Melbourne začal pro Ferrari ne zrovna přívětivě. Carlos se při posledním volném tréninku nešťastně připletl do kolize Strolla s Oconem a i když škody na autě nebyly nijak katastrofální, termín pro opravu před kvalifikací byl šibeniční. V garáži to hučelo jako v úle a všichni mechanici jeli na 110 %, aby vůz s číslem 55 opravili včas. Já se snažila být užitečná tím, že jsem se držela stranou, nepletla se nikomu do cesty a nerozptylovala Charlese.
Do kvalifikace zbývalo ještě pár hodin, když jsem se rozhodla opustit bezpečí zázemí Ferrari a vyrazila se porozhlédnout po padoku. Vypadalo to, že kromě Ferrari se pracuje už jen v garáži Alpine a Aston Martin. Oba dva týmy měly oproti tomu mému na vozech mnohem větší škody a nebylo jisté, zda svoje stroje vůbec dokáží znovu zprovoznit. Zadívala jsem se na mechaniky v modro růžových kombinézách, kteří splašeně pobíhali kolem, když jsem dost neohrabaně vrazila do něčeho, co se ve velké rychlosti pohybovalo proti mně. "Au!" vykřikly jsme současně. Zvedla jsem hlavu a podívala se na osobu stojící proti ostrému slunci. "Promiň, nedívala jsem se, kam jdu," omluvila jsem se asi té nejhezčí holce, kterou jsem kdy viděla. Měla hluboké hnědé oči, dlouhé, vlnité, lesklé vlasy a její outift vypovídal o tom, že toho o módě ví mnohem víc než já. Stála jsem naproti ní v sepraných džínách, obnošených bílých teniskách a, světe div se, v týmovém tričku Ferrari. "To nic, já nedávala pozor," usmála se na mě a mně bylo jasné, že musí být přítelkyní jednoho z jezdců. A taky že jo. Během chvilinky se přiřítil Pierre Gasly a objal svoji slečnu kolem pasu. Něco jí zamilovaně zašeptal do ucha a pak se podíval na mě. "Známe se?" natočil hlavu na stranu a tvářil se zamyšleně. Trochu jsem se zamračila a nadechla se, abych mu odpověděla, že ne, ale byl rychlejší.
"No jasně. Ty jsi Adriana, že jo?"
"Jak...?"
"Charles o tobě v jednom kuse mele. Nevím, co s ním děláš, ale fakt už se to nedá vydržet. Včera jsem ho donutil, aby mi konečně ukázal tvoji fotku..."
"Jsem Adri," přerušila jsem jeho mumlání, i když mě při zmínce o tom, že o mě Charles vypráví svým kamarádům příjemně zašimralo v břiše a natáhla k němu ruku. "Pierre," odpověděl a následovaly dva polibky na tvář. Francouz. "A tohle je Kika, moje přítelkyně."
"Takže ty jsi ta slavná Adri. Tajemná přítelkyně Charlese Leclerca," zazubila se na mě Kika, když nás Pierre po chvilce opět opustil. "Oficiálně jsem tu jako fyzioterapeutka. Nevím, jestli je tvoje označení úplně přesné," zaváhala jsem. "Fyzioterapeutka? To je skvělý. Aspoň tu máš nějaký zaměstnání. Já polovinu času nevím, co dělat," úplně ignorovala druhou polovinu mé poznámky.
"Jak jste se dali dohromady?"
"Je to dost čerstvé. Vlastně ani nevím, jestli můžu říct, že jsme se..." nakreslila jsem ve vzduchu uvozovky "...dali dohromady."
"Aha, promiň. Nechtěla jsem do toho strkat nos. Nic mi do toho není. Já jen, že Pedro se zmiňoval o tom, že Charles je teď jako zamilovaný puberťák."
Rozhodla jsem se přejít to, že je Charles zamilovaný puberťák a místo toho se ušklíbla: "Pedro?"
Kika pokrčila rameny: "Jen přezdívka."
Rozhodla jsem se zradit vlastní tým a po převlečení se do neutrálních barev jsem následovala Kiku někam, kde to vypadalo jako VIP club. Kvalifikaci jsme sledovaly na velkých obrazovkách i s živým komentářem a kdybych vyšla na balkón, měla bych výhled přímo na pit lane. Pierre neprošel ani přes první část kvalifikace a Kika neskrývala svoje rozhořčení. "Máš štěstí, že letos se Ferrari daří a nemusíš zažívat tohle zklamání," zabručela, překřížila si ruce na prsou a zabořila se hlouběji do pohodlného gauče. Konejšivě jsem se na ni usmála a pak obrátila svůj zrak zpátky k obrazovce. Kvalifikaci vyhrál Carlos, na druhém místě byl Lando Norris a třetí dojel Charles.
"Netváříš se moc spokojeně," řekla jsem Charliemu, když večer dorazil na můj pokoj. Pokrčil rameny a vzal si z minibaru láhev neperlivé vody. "Mohlo to být lepší," ušklíbl se, když se posadil vedle mě na postel. "Ale jen o kousíček," usmála jsem se na něj a pohladila ho po tváři. "Kde jsi vlastně byla? Hledal jsem tě," zeptal se.
"Byla jsem s Kikou."
"Našla sis kamarádku?" zazubil se a já ho šťouchla loktem. Kvůli slovnímu škádlení sem chodit nemusel. Počkala jsem, až se napije, pak jsem mu láhev vzala z ruky a položila ji na stolek před námi. Než se stihl zeptat, co to dělám, přitiskla jsem svoje rty na ty jeho. Bože, jak mi tohle celý den chybělo.
Vpletl své prsty do mých vlasů a držel mě, abych se nemohla odtáhnout ani o milimetr. Zase jsem cítila to známé šimrání po celém těle a nebyla jsem si jistá, jestli se toho pocitu někdy nabažím. Zastrčila jsem ruce pod jeho tričko a přejela mu prsty po zádech. Vzápětí jsem cítila, jak mu naskočila husí kůže. Spokojeně jsem se ušklíbla a malinko se odtáhla, abych se mu mohla podívat do očí. Zářily, jako by se v nich odráželo světlo milionů hvězd a byla jsem si jistá, že moje září úplně stejně. "Láska, životní láska," problesklo mi hlavou.
