Děkuji za neskutečných 1000 přečtení. Doufám, že to se mnou vydržíte dál i po přečtení této kapitoly 😁
Zítra začínají testy, takže se těším na příjemnou kulisu k dalšímu psaní a doufám, že se ukáže, že fiktivní výsledky závodů, které tady vytvářím, nebudou jen zbožným přáním 😁
Užijte si kapitolku 😊
-B. ❤
Březen 2024
"A Ferrari dojíždějí na první a druhé pozici!" V garáží propukla šílená radost. Další skvělý výsledek pro rudou stáj. Carlos si udržel svoje první místo a Charles po skvělém předjížděcím manévru na Norrise získal druhou pozici. Přesunula jsem se s ostatními pod pódium a s nadšením sledovala dva muže v červených kombinézách, jak přebírají svoje trofeje a poté jsme si pěkně od srdce zapěli italskou hymnu. Pohled na Charlese celého mokrého od šampaňského mě asi taky jen tak nepřestane bavit. A podivným způsobem i vzrušovat.
Andrea mě zatahal za ruku a prazvláštním pohybem hlavy, který vypadal spíš jako tik, pokynul někam dozadu. Zamračila jsem se na něj, ale on jen protočil očima a za ruku mě dotáhl ke schodům vedoucím z pódia, která byla z dohledu fanoušků na tribunách i ze záběrů kamer. Než jsem se stihla vzpamatovat, kde to vlastně jsem, objevil se přede mnou napřed Carlos, který se na mě jen přátelsky usmál a hned za ním Charlie. Prsty si otřel zbytky šampaňského z očí a zazubil se na mě. "Dneska vypadáš spokojeně," usmála jsem se, rozhlédla se kolem, jestli nás někdo nepozoruje a pohladila ho po tváři. Byl celý zalepený od alkoholu, ale nezabránilo mu to v tom, aby se naklonil ke mně a políbil mě na rty.
Charles se potom spolu s ostatními musel odebrat na tiskovou konferenci, ale ještě předtím mi stihl oznámit, že se mám nechat odvézt na hotel, kde na mě bude čekat Kika s překvapením. Trochu nechápavě jsem přimhouřila oči, ale rozhodla se mu důvěřovat a udělala to, co mi řekl. Na svůj pokoj jsem se dostala před sedmou večer, sotva jsem se stihla osprchovat a hodit na sebe bílý hotelový župan, když se ozvalo zaťukání na dveře. Otevřela jsem a pustila dovnitř Kiku v nádherných světle zelených šatech pošitých jemnými flitry. "Páni," vydechla jsem a pak se podívala na svůj župan. Kika se zasmála a zamávala mi před obličejem velkou papírovou taškou. "Tohle si obleč. Jestli chceš, pomůžu ti pak s vlasy a make-upem," usmála se na mě a vrazila mi tašku do ruky.
Stála jsem před zrcadlem a zírala na svůj vlastní odraz, který vypadal jako někdo úplně jiný. Moje většinu času neposlušné vlasy se teď kroutily na mých ramenou a zádech v úhledných vlnách, moje pleť vypadala naprosto dokonale a moje rtěnka ladila s těmi nejodvážnějšími šaty, jaké jsem na sobě kdy měla. Byly krátké, červené, s úzkými ramínky a celé byly poseté třpytivými kamínky. Kdyby mi je někdo ukázal v obchodě, řekla bych mu, že se zbláznil, a že v nich nikdy nemůžu vypadat dobře, ale padly mi, jako by byly ušité na mě. "Vypadáš úchvatně," pochválila mě Kika, která se objevila za mnou. "Kluci tu budou každou chvíli," dodala, když zkontrolovala čas na telefonu.
Charles a Pierre dorazili později večer a oba vypadali naprosto k sežrání. Charlie samozřejmě o dost víc, ale Kika by nejspíš nesouhlasila. Přejela jsem Charlese pohledem a zastavila se na jeho bílé košili, která měla rozepnutých několik prvních knoflíčků a odhalovala jeho krk a klíční kosti. Vydechla jsem vzduch, který jsem zadržovala v plicích a on přešel ke mně. "Sei bellissima," zašeptal mi do ucha a lehce mě políbil na tvář. Cítila jsem, jak se mi do obličeje nahrnulo teplo. "Ty taky ujdeš," zasmála jsem se lehce, ale na znamení toho, že si dělám legraci jsem ho chytila za zátylek a spojila naše rty. "Hej!" vykřikl Pierre. "Nechte si to na potom. Teď je čas na párty!"
V klubu hrála hlasitá hudba a naše čtveřice zapadla do boxu, který byl trochu stranou od parketu. Netuším jak, ale na stole přistály čtyři panáky a Pierre se okamžitě jednoho z nich zmocnil. "Na dnešní závod a na všechny ty další, ve kterých už tě určitě porazím," ušklíbl se na Charlese a všichni čtyři jsme si připili. Nevím kolik dalších panáků a drinků jsme zvládli, ale Charlie čím dál méně kontroloval svoje ruce. Neustále mi přejížděl dlaní po stehnu nebo po odhalené části zad a nemohl ze mě spustit oči. Já se pro změnu nemohla odpoutat od těch jeho ďolíčků a zatracených klíčních kostí. Odkdy mě rajcuje něco tak banálního jako clavicula? Nejradši bych se hned vrátila na hotel a tu košili mu pěkně knoflíček po knoflíčku rozepla. "Pojď si zatancovat," navrhla jsem místo toho, abych se zbavila hříšných myšlenek. Bez námitek vstal, podal mi ruku a protáhl nás davem na taneční parket. Chvíli jsem pozorovala ostatní návštěvníky klubu, kteří se bez ostychu vrtěli do rytmu, mnohdy až nevhodným způsobem a Charles se při pohledu na můj obličej rozesmál. Pak mě chytil pevně kolem pasu a přitiskl si mě k sobě tak, že mezi námi nezůstal ani milimetr prostoru. Cítila jsem, jak se můj bok příležitostně dotýká jeho rozkroku a pokaždé jsem se zachvěla. Podle jeho pohledu jsem věděla, že ani jeho to nenechává chladným. Po několik dalších letmých dotecích už jsem jeho vzrušení cítila i jinde než jen v jeho očích. Potichu jsem vzdychla a olízla si rty, pak jsem se naklonila k jeho uchu a zašeptala: "Nevrátíme se už na hotel?" Charles rychle přikývl.
Rychle jsme se rozloučili s Kikou a Pierrem a pár minut počkali venku na taxík, který nás odvezl zpátky k hotelu. Z cesty do pokoje si nepamatuji nic, kromě Charlesovy dlaně na mých bedrech a zběsilého tempo jeho chůze. Kdyby byl takhle rychlý už odpoledne, určitě by závod vyhrál. Jen co se za námi zabouchly dveře, vrhla jsem se na knoflíčky na jeho košili, které jsem chtěla rozepínat celý večer.
