No, předem se omlouvám za to, co přijde 😏
To je prozatím vše...Užijte si kapitolu 😊
-B.
Listopad 2024
Las Vegas, Nevada. 3 závody do konce sezóny. 3 závody předtím, než se Charles stane šampionem. 22. listopad 2024. Den, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná. Můj mozek to nebyl schopný zpracovat. Samozřejmě jsem to tušila už nějakou dobu předtím, než jsem si udělala test, ale pořád jsem nechápala, jak se to mohlo stát. A zrovna teď? 3 týdny před koncem sezóny? Dávali jsme si sakra pozor.
"Adri, děje se něco?" zeptala se mě Kika, když jsme spolu sledovali kvalifikaci. Lépe řečeno, ona sledovala kvalifikaci a já zírala na svoje roztřesené ruce. "Ne, nic se neděje," polkla jsem knedlík v krku a usmála se na svoji kamarádku. Změřila si mě pohledem jako by tomu ani za mák nevěřila. "Vyklop to," pobídla mě a já se na ni zoufale podívala. "Nemůžu," zakroutila jsem hlavu. "Co se stalo tak hrozného? Jsi těhotná nebo co?" zasmála se a já rychle ucukla pohledem. Viděla jsem, jak Kika zbledla, ale rychle se vzpamatovala a chytila mě za ruku.
"Takže je to pravda?" Přikývla jsem.
"Na tom přece není nic špatného ne? Jsem si jistá, že Charles bude nadšený," usmála se. "A co ty, Adri? Jak se cítíš?"
"Já nevím," pokrčila jsem rameny. "Asi mám hlavně strach. Není to něco, s čím bych počítala. A rozhodně ne teď. Charles má teď jiný starosti a já vůbec nevím, jak mu to říct."
"Adri," zasmála se Kika. "Mluvíme obě o tom stejným Charlesovi, viď? O tom, Charlesovi, který se rozplývá nad každým dítětem, které vidí. O tom Charlesovi, který ti řekl, že si tě chce vzít a mít s tebou děti."
"Jo, mluvíme o tom stejným Charlesovi," usmála jsem se a cítila, jak napětí v mém těle pomalu povoluje.
"Navíc, nikdo neříká, že mu to musíš říct hned. V jakém jsi týdnu?"
"Nevím. Je hodně brzo. K doktorovi se nedostanu dřív než po Abú Dhabí. Nepředpokládám, že by s námi cestoval nějaký gynekolog," ušklíbla jsem se. Test, který jsem si koupila mi ukázal více než 3 týdny, což bylo maximum, co mohl určit, ale s tím, jak často jsme s Charlesem měli sex bylo naprosto nemožné určit, kdy k tomu mohlo dojít.
"Tak mu to zatím neříkej vůbec, dokud to nepotvrdí doktor," navrhla Kika a já se na ni vyděšeně podívala. "Ty mi říkáš, abych mu lhala?" zhrozila jsem se. Já a Charles nemáme tajemství. Víme o sobě vždycky úplně všechno. "Já zapomněla, s kým mluvím," zasmála se Kika a plácla se dlaní do čela.
Charles se vrátil na hotel po kvalifikaci, ve které skončil druhý, až nad ránem. Vypadal hrozně, a to měl před sebou triple-header, tedy 3 závodní víkendy po sobě. Vplížil se ze sprchy do postele jenom v trenkách, dal mi lehkou pusu na líčko a objal mě kolem pasu, aby se mohl přitulit. "Gratuluji k první řadě," zašeptala jsem s úsměvem do tmy. "Hm," zabručel. Jelikož už nic dalšího neřekl, usoudila jsem, že usnul, a tak jsem se k němu jen přitiskla blíž a během pár minut usnula taky.
Ráno jsem se probudila dřív než on, takže jsem první chvíle po probuzení strávila tím, že jsem ho pozorovala a náležitě oceňovala jeho rysy a přemýšlela nad tím, jak mu oznámit tu novinu. Samozřejmě jsem si byla vědomá toho, že první trimestr je velmi rizikový a vlastně nejspíš ani není dobré o tom komukoliv říkat. Ale jsem si celkem jistá, že na otce se to nevztahuje. Po kvalifikaci jsme s Kikou ještě koupily 2 další testy, aby to bylo jisté a chvíli po příchodu na hotelový pokoj jsem jí mohla napsat, že oba jsou také pozitivní.
Charles se protáhl jako kočka, jako obvykle u toho zakňoural jako dítě a teprve potom otevřel oči. Bylo fascinující se dívat, jak jeho oči pokaždé zněžněly, když se na mě ráno podíval. "Dobré ráno, amore mio," usmál se. Já ho místo pozdravu políbila a znovu se k němu přitulila. "Kdy musíš odejít?" zeptala jsem se ho, abych zjistila, jak bude dnešní den probíhat. "Máme hodně mediálních aktivit, musím vyrazit tak za hodinu," řekl, když se podíval na hodinky na nočním stolku. Povzdychla jsem si. Tolik k mému plánu o sdělování důležitých informací.
