Abych řekla pravdu, vůbec se mi nechce tenhle příběh končit. Bude vám vadit, když se dostaneme přes 50 kapitol? 😁
-B. ❤
Srpen 2024
Máme za sebou víc než polovinu sezóny. Přesněji řečeno 14 závodů z 24. Neskutečné, jak rychle čas běží, když se člověk dobře baví, že? Už před několika týdny jsem definitivně přijala svoji roli pouhopouhé přítelkyně a vrátila svoji pozici navrátivší se původní fyzioterapeutce. Charles a Andrea se mě snažili zapojovat do svých tréninků, ale i kdyby to nedělali, nestěžovala bych si. Připadalo mi, že kvůli všemu tomu trápení s mamkou, jsem si několik posledních let nedovolila být stoprocentně šťastná a přestala jsem se chovat tak, jak se lidi v mém věku chovat mají. Objevovat, zjišťovat, co je zajímá a naplňuje, občas se tak trochu flákat a starat se jen o sebe. Co je špatného na tom, užívat si, co vám život nabízí? Co když jediné moje současné poslání je být s tím, koho nadevšechno na světě miluju?
Prvních několik dní letní přestávky jsme strávili v Monaku a okolí na Sedici, té jachtě s originálním jménem. Užívali jsme si moře a sluníčka v obklopení všech, kteří pro nás něco znamenali. Lorenzo a Arthur s přítelkyněmi, Pascale, Joris s Camille, která od něj k jeho velkému překvapení stále neutekla, a několik dalších blízkých přátel, které jsem postupně poznávala. Když se odpoutáme od minulosti a od ztrát, které jsme utrpěli, byly to dny, kdy bylo všechno naprosto dokonalé. Chyběl tu už jen můj táta, Luca, Alessandra a Elio. Možná ještě Sarah a Kala, i když se Sarah to stále nebylo úplně bez pnutí, ať už se Kala snažila zprostředkovat roli mediátora sebelíp.
"Už sis konečně vybrala šaty?" zeptala se mě jedno odpoledne Lorenzova přítelkyně Charlotte, když si lehla vedle mě na lehátko a já zavrtěla hlavou. "Svatba je už za týden, Adri," zasmála se.
"Já vím. Ale je to tak těžký. Nesnáším, když mám velký výběr. A Charles je jako rádce úplně k ničemu. Na každé šaty řekne: Vypadáš v nich nádherně," napodobila jsem jeho hlas a rozhodila rukama. "Tak jak si mám potom vybrat?" povzdychla jsem si.
"Říká ti to proto, že se mu líbíš ve všem, ne protože by ti nechtěl pomoct," smála se Charlotte. "Já vím," usmála jsem se a podívala se jeho směrem. Zachytil můj pohled, naklonil hlavu na stranu, usmál se a zamával mi. "Někdy si říkám, že byste se měli brát spíš vy dva než Lorenzo a já," ušklíbla se Charlotte.
"Jak to myslíš?"
"Když se na vás dívám, je mi z toho občas až špatně, jak jste rozkošní."
"Promiň," zasmála jsem se.
"Mám návrh. Co kdybychom zítra vzaly Pascale, udělaly si dámské odpoledne a při té příležitosti ti konečně pomohly vybrat šaty?"
"Myslela jsem, že Pascale už šaty má," zaváhala jsem.
"To ano, ale na rozdíl od Charlese bude výborný poradce."
"Tyhle. To jsou ony," prohlásila Pascale, když jsem na sobě měla asi osmé šaty. Tyhle byly světlé, pastelově žluté. Měly slabá ramínka z šifonu, sukni až na zem a lem výstřihu byl obšitý jemnou krajkou ve stejné barvě. Jednoduché, ale efektní. "Navíc mi perfektně zapadneš do barevné palety," souhlasila Charlotte a já přikývla.
"Tak mi je ukaž," kňoural Charles, když viděl tašku z butiku v mé ruce. "Ne, nech se překvapit," škádlila jsem ho.
"Prosííííím."
"Charlie," smála jsem se, ale věděla jsem, že mě má v kapse. Přehnaně dramaticky jsem si povzdychla a šla se do ložnice převléct. Když jsem znovu vešla do obývacího pokoje, Charles naklonil hlavu na stranu a trochu se zamračil. "Co se ti nezdá?" zeptala jsem se ho trochu rozhozeně. Přešel blíž ke mně a obkroužil mě jako družice. "Dobrý," přikývl nakonec a zastavil se přímo přede mnou.
"Jenom dobrý?"
"Vypadají trochu složitě na rozepínání," zamručel a mně zacukaly koutky. "Ale když ses do nich dokázala obléct sama, tak tě musím zvládnout vysvléct já."
"Charlie!" vykřikla jsem, když znovu zmizel za mými zády a začal bojovat se šněrováním. "Nech toho!"
"Proč?" udělal na mě psí oči a ohrnul spodní ret.
"Tady je zip," povzdychla jsem si a zvedla pravou paži, abych odhalila skrytý zip na boku. Podíval se na mě se zářícíma očima a než jsem se nadála, ležela jsem na gauči s nohama omotanýma kolem Charlesova pasu a hromádkou žlutého šifonu na koberci vedle nás.
