Květen 2024
"Já tomu pořád nemůžu uvěřit," tetelila jsem se, když jsme s Kalou a Sarah vyrazily do padoku na první volný trénink. "Žiješ si jako v pohádce. Podle mě už je teď možný úplně všechno," ušklíbla se Kala a přiložila průkazku ke čtečce, aby mohla projít turniketem. Obě se pro tuto příležitost náležitě vyparádily a ukradly mi dvě týmová trička. Mě donutily si vzít tričko, které jsem dostala od nich. Nejspíš, aby nikdo nemohl mít pochyby o tom, kde leží moje loajalita. "Ahoj," usmála jsem se na Charlese, se kterým jsme se potkali vzadu za garáží, kde se rozcvičoval s Andreou. "Ahoj," usmál se na mě a moje kamarádky, a já se k němu otočila zády, abych mu mohla ukázat obrovskou šestnáctku. Charles se rozesmál a přišel blíž ke mně, aby mě mohl obejmout a políbit. "Nikdy ti nebudu moct dostatečně poděkovat za to, že jsi je sem pozval," zašeptala jsem mu do ucha a dala mu pusu na tvář. "Můžeš mi poděkovat večer," mrknul na mě a já zrudla, pozdravil moje kamarádky, které na něj koukaly jako by Charles byl nějaká nadpřirozená postava a pak se vrátil za Andreou, aby mohli pokračovat.
Věděla jsem, že pro mě bude těžké, vidět ho znovu v autě a o to víc jsem byla ráda, že mám vedle sebe Kalu a Sarah. "To je hroznej kravál. Jak to můžeš vydržet?" křičela Sarah a dramaticky si zakrývala uši, když piloti, včetně Charlese, nastartovali motory a začali postupně vyjíždět na trať. "Jsem z Maranella," pokrčila jsem rameny. "Nejspíš mám ve výbavě DNA větší toleranci."
Byly to jen první dva tréninky, ale přesto v týmu zavládlo napětí, když se oba vozy Ferrari umístily až kolem 10. místa. O to horší bylo, že Maxovi se náramně dařilo a já věděla, že Charles nebude v nejlepší náladě. Jelikož jsem mu chtěla poskytnout trochu prostoru, vzala jsem holky večer na procházku městem, které praskalo ve švech. Najíst se v restauraci bylo bez rezervace naprosto bez šance, a tak jsme si jen koupily tortilly v rychlém občerstvení a usadily se na pláži s výhledem na přístav. "Líbí se ti to?" zeptala se Sarah.
"Co myslíš?" otočila jsem se na ni.
"Líbí se ti tenhle život?"
"No," zamyslela jsem se. Po takhle dlouhém dni to byla dost složitá otázka. "Ráda bych si připadala víc užitečná. Pořád trochu bojuju s tím, že si nepřipadám dost využitá. Ale copak si můžu stěžovat?" usmála jsem se a rozmáchla rukama kolem sebe. "Tohle je sen, ne?"
"Nikdy bych neřekla, že budeš jednou z těch holek, které se všeho vzdají kvůli klukovi. To je všechno."
"Jak to myslíš? Mám tu práci," zakroutila jsem hlavou.
"Vážně? Nevšimla jsem si, že by tě dneska někdo potřeboval."
"Sarah!" vložila se do toho Kala. "Kde se to v tobě bere?"
"Copak nemám pravdu? Ty nechceš dělat v životě něco užitečného? Dát mu nějaký smysl?" pokračovala Sarah a já na svoji kamarádku jen tiše zírala. Nemohla jsem popřít, že její slova mě zasáhla jako přesně mířená kulka. Svým způsobem uhodila hřebíček na hlavičku, ale všechno bylo tak čerstvé, že jsem sama sobě tyhle myšlenky zakázala.
"Jasně, že chci v životě dělat něco užitečného. Nikdo přece neříká, že to takhle bude napořád. Já jen..." nadechla jsem se, abych si mohla rozmyslet, co řeknu dál. "Čekala jsem na něj tak dlouho. Jsem teď po dlouhé době opravdu šťastná, jasný? Nemůžeš prostě jen být šťastná za mě a přestat mi říkat, že jsem k ničemu?"
"Tak jsem to nemyslela, Adri," povzdychla si Sarah. "Omlouvám se. Samozřejmě, že jsem ráda, že jsi šťastná. A Charles je super. Jestli jsi takhle spokojená, slibuju, že už na tohle téma neřeknu ani slovo. Promiň mi to."
Přikývla jsem a naklonila se k ní, abych ji mohla obejmout. "Všechno dobrý," zašeptala jsem.
Vešly jsme do bytu a já rovnou vyrazila do kuchyně, abych mohla rozdělat lahev levného prosecca, které jsme koupily po cestě. Na lince ležel špinavý talíř a příbor, takže jsem předpokládala, že Charlie už je taky doma. Našla jsem ho v ložnici, kde ležel zachumlaný v dece a koukal do telefonu. Usmála jsem se na něj a posadila se vedle něj. "Jak ti je?" zeptala jsem se tiše a natáhla ruku, abych ho mohla pohladit po tváři. Chytil mě za zápěstí a vtiskl mi polibek do dlaně. Tak malé a nenápadné gesto, ale vždycky se mi z něj kolena proměnila v želé. "Už je to lepší," řekl. "Jak jste si užily večer?" "Bylo to zvláštní. Sarah otevřela téma, které bych radši ještě nějakou dobu neřešila. Ale nebudu tě tím teď zatěžovat, stejně o nic nejde," dala jsem mu pusu a konejšivě se na něj usmála. "Koupila jsem prosecco, dáš si s námi?" zeptala jsem se, i když jsem odpověď věděla předem. Byl závodní víkend. Zakroutil hlavou a ukázal na sklenici vody na nočním stolku. "Běž klidně za holkama. Stejně půjdu brzo spát," usmál se na mě a zvedl se na lokty, aby mě mohl políbit. Místo rychlé pusy na dobrou noc jsem ho objala kolem krku a přitiskla se k němu, jak nejvíc to jen šlo. Nadechla jsem se jeho vůně, která připomínala čistě vyprané prádlo a slabou vodu po holení a zašeptala: "Strašně moc tě miluju."
