Podnázev dnešní kapitoly by mohl být Návrat k roztomilosti. Enjoy!
Jo a to s tou Rwandou je pravda 😂
-B.
Prosinec 2024
Pár dní po skončení sezóny jsme odcestovali do Rwandy, kde se konalo předávání cen FIA. Neptejte se mě, proč zrovna ve Rwandě, ani Charles mi to nebyl schopný uspokojivě vysvětlit. Nicméně po tom všem to bylo vítané rozptýlení a na internetu se konečně trochu uklidnily spekulace o tom, co se stalo v Abú Dhabí a proč se mnou byl Charles v nemocnici. Oba jsme se shodli, že to není nic o čem by měla veřejnost vědět, obzvlášť když o tom nevěděli ani naši nejbližší. A oba jsme si přáli, aby to tak zůstalo.
"Myslím, že už je celkem jasný, že červená je tvoje barva," usmíval se Charles, když mi předával pečlivě vybrané šaty na dnešní večer. Ušklíbla jsem se a vzala si od něj bílou krabici. Odklopila jsem víko a uviděla klasicky rudé šaty. Podívala jsem se na Charlese, který si napjatě okusoval spodní ret a čekal na moji reakci. Beze slov jsem je vyndala a rozložila na postel, abych si je mohla prohlédnout. Byly minimalistické, dlouhé až na zem, s pruhem látky přes jedno rameno a poměrně vyzývavým rozparkem. "Jsou jako pro královnu," zhodnotila jsem a Charles se usmál. Přistoupil ke mně a položil mi dlaň na bedra. "Jsou přesně pro tebe."
Večer byl neskutečně slavnostní a noblesní, ale abych řekla pravdu, čekala jsem jen na chvíli, kdy si Charles převezme pohár pro nejlepšího jezdce a Fred pro nejlepší tým. Na tváři se mi usídlil spokojený a pyšný úsměv a konečně všechno bylo tak, jak má být. Poprvé jsme byli oficiálně vyfotografováni jako pár, a i když jsem si byla dost nejistá, Charles si vzal za cíl mě nervozity zbavit, a tak mi do ucha pořád šeptal lichotky a vtípky a mně nezbylo než se uvolnit. Když jsem později fotky viděla na internetu, byla jsem sama překvapená, jak uvolněně a zamilovaně jsme oba vypadali.
Následovala afterparty, na které jsem se konečně blíže seznámila s Kelly, přítelkyní Maxe, který si převzal cenu za druhé místo. Charles byl v dobré náladě, které rozhodně přispělo i několik drinků, které po skončení oficiální části vypil. Měl chuť se bavit a já s ním sotva držela krok. Připadala jsem si znovu jako zamilovaná puberťačka. Nohy mě bolely z tancování na vysokých podpatcích a několikrát jsem vážně zvažovala, že boty odhodím a budu tančit bosá. Ale došla jsem k závěru, že mezi vybranou společností bych vypadala jako buran z vesnice. Což jsem sice částečně byla, ale nikdo to nemusel hned poznat.
Vidět ho takhle spokojeného a uvolněného bylo po posledních týdnech nesmírně osvěžující. Byl zase tím klukem, do kterého jsem se zamilovala a všechny starosti šly úplně stranou.
Hned další den jsme společným letadlem s Maxem a Kelly odletěli do Nice, a odtud zpět do Monaka. Charles se prostě musel pochlubit svojí nablýskanou trofejí své rodině a kamarádům, a i já byla vděčná, že je zase uvidím. Vidět ten hrdý výraz v očích Pascale a jeho bratrů stál za tu dlouhou cestu i celou noc bez spánku. Políbila Charlese na tvář, snad několik minut ho pevně držela v objetí, něco mu šeptala do ucha a on se usmíval jako měsíček na hnoji. Následovala společná rodinná večeře ve VIP restauraci na pobřeží.
"Už jste přemýšleli, kde strávíte Vánoce?" zeptala se všech svých synů Pascale a bylo na ní vidět, jak moc si přeje, aby řekli, že Vánoce stráví s ní. Mně v tu chvíli došlo, že tohle téma jsme s Charlesem až do té chvíle úspěšně ignorovali a trochu vyděšeně jsem se na něj podívala. On si mě ale nevšímal a dál si spokojeně pojídal svoje pappardelle. Drcla jsem do něj loktem, abych ho upozornila na prekérní situaci, ke které se právě schyluje. "Hm?" zamručel a podíval se na mě. Hlavou jsem pokynula k jeho mamce, která otázku zopakovala a stále trpělivě čekala na odpověď. "Ještě jsme se o tom nebavili," přiznal Charles a nacpal si do pusy další lžíci těstovin. Zakroutila jsem hlavou nad tím, jak situaci vyřešil a mezitím mě napadla spásná myšlenka. "U nás v penzionu se každý rok koná novoroční večírek pro rodinu a sousedy. Vím, že je už dost pozdě a možná máte vlastní plány, ale nechtěli byste se k nám přidat? Místa máme spoustu a táta by vás určitě rád všechny zase viděl," řekla jsem. Věděla jsem, že jsem zamluvila Vánoce, ale mohl by to být kompromis. Arthur okamžitě nadšeně zakýval hlavou, a nakonec souhlasili i Pascale s Lorenzem, když jsem je ujistila, že opravdu nebudou přítěží.
"Vidíš, jak jsi to krásně vymyslela," ušklíbl se Charles později večer, když už jsme se vrátili do jeho bytu. "Moc jsi mi nepomohl," řekla jsem a šťouchla ho pod žebra. "Můžu si tě nějak udobřit?" zeptal se mě se štěněcím pohledem. Mimoděk mi oči padly na klavír za ním. Charles se otočil a usmál. "To je jednodušší, než bych čekal," prohlásil, já se zasmála a oba jsme se posadili. On ke klavíru a já na křeslo kousek od něj. Začal hrát melodii, kterou jsem ještě neslyšela a já se nechala hypnotizovat pomalou hudbou a pohledem na jeho prsty, které klouzaly po klávesách.
Když dohrál, chvíli jsme jen tiše seděli a s úsměvem koukali jeden na druhého. "Víš, co by mě zajímalo?" zeptal se a vmáčknul svůj zadek vedle mě do křesla. "Ne," přiznala jsem popravdě, nechala se od něj obejmout a položila si hlavu na jeho rameno. "Kde bys chtěla Vánoce strávit ty?"
