Mimo ligu - LK37 [CZ]

Kapitola 7

•Pohled Julie•

@linda_kk: Neumíráš doma nudou?

Cinkla mi zpráva od mojí nejky. Úplně jsem zapomněla jí napsat o mých dnešních plánech.

@jullinka: Jsem u Krejčího doma.

@linda__kk: Kde seš????!!!!!

@jullinka: Zítra ti vše povím.

@linda__kk: Použijte ochranu😘

,,Čemu se směješ?" zeptal se Láďa dojídajíc svoji poslední nugetku.

,,Ale nic, píše mi Linda," vysvětlila jsem mu a odložila telefon.

Chápavě přikývl. ,,Jak jste se vy dvě vlastně seznámily? Znáte se dlouho?" vyptával se. Bylo fajn se chvilku nepošťuchovat a normálně si povídat, i když musím uznat, že ta chemie mezi námi je neuvěřitelná. Je to asi první kluk, se kterým jsem na takové vlně. Navíc naprosto přirozeně a od prvního momentu, co jsme se viděli. Byla jsem s ním naprosto uvolněná a svá.

,,Úplně od mala," odpověděla jsem. ,,Chodily jsme spolu do školky, do školy, na gympl," vyprávěla jsem mu. Jeho oči mě propalovaly a vypadal, že hltá každé moje slovo. ,,Byly jsme nerozlučná dvojka. Každý nás zná spíše jako duo, ne jako jednu nebo druhou," zasmála jsem se. ,,Ale jsme každá jiná, asi proto nám to přátelství vydrželo. Ve všem se doplňujem," mluvila jsem s úsměvem. Byla jsem za Lindu opravdu moc vděčná. Přečkala se mnou ty nejtěžší chvíle až do doby, než bylo líp. ,,Často si děláme srandu, že bychom byly dokonalý pár," řekla jsem na konci mého monologu jeden z našich inside joků.

Láďa zaujatě poslouchal. ,,V čem jste jiné třeba?" doptával se.

,,Ona je extrovert. Potřebuje být vidět a slyšet. Já to mám přesně naopak. Po tom incidentu na tribuně jsem v tý nemocnici přemýšlela jsem o tom, jaká je to hanba, protože jsem na chvíli byla středem pozornosti všech okolo a až si příště půjdu sednout na svoje místo budu ta, "co ji trefil míč"," prsty jsem naznačila uvozovky. ,,Obecně nemusím velký davy lidí. Vždycky když se blížíme na stadion a vidím, jak se ten dav zhušťuje, vůbec se necítím dobře. Linda je přesný opak. Ta si ze všeho udělá srandu, ještě by tu situaci využila ve svůj prospěch. Třeba pro čísla na Instagramu nebo tak něco," rozkecala jsem se. Jsou prostě témata, o kterých bych mluvila hodiny a hodiny.

Láďa se pousmál. ,,Proč jsi vlastně měla deaktivovaný Instagram? Když už jsi ho zmínila." Seděli jsme oba na gauči, pár centimetrů od sebe. Chvilkama jsme koukali na sebe a chvilkama různě po místnosti. Byla jsem zabořená v opěradle opravdu měkoučké sedačky a uzobávala jsem poslední zbytky hranolek, které jsme nesnědli. 

Mávla jsem rukou. ,,Dlouhá historie, o tom zas někdy jindy, kopačko," snažila jsem se to zahrát tak, abych o tom nemusela mluvit. ,,Nemusím ti tu vyklopit celý svůj život na počkání."

,,E eee," začal kroutit hlavou. ,,Tohle ti neprojde," zasmál se. Jak je možný, že mě má takhle rychle přečtenou? ,,Holky tvého věku a typu většinou Instagram mají, takže?"

Nahlas jsem si povzdechla. ,,Měla jsem nějaké problémy s ex a jediná možnost, jak se ho zbavit, bylo zrušit si veškeré sociální sítě," shrnula jsem. Svůj pohled jsem přesunula na ruce, které byly momentálně spletené a položené na mém klíně. Ta situace už je sice nějakou dobu pryč, ale pořád se mi o tom nemluví lehce.

,,Nemusíme o tom mluvit," řekl hned. ,,Nečekal jsem, že je v tom něco takového," pokračoval. ,,Nechtěl jsem, abys byla smutná," dodal ještě a lehce mě pohladil po rameni za doprovodu povzbudivého úsměvu.

To mě donutilo usmát se taky. Jeho úsměv je zkrátka nakažlivý. ,,Díky," řekla jsem jen. Chvilku jsme jen tak mlčky seděli a vydechovali tu nálož jídla, kterou jsme do sebe narvali. Měla jsem pohodlně opřenou hlavu dozadu a koukala jsem do stropu. Periferně jsem zaregistrovala, že na mě Láďa otočil, a tak jsem učinila stejně. ,,Copak?" zeptala jsem se polohlasně.

,,Přemýšlím," vydechl. ,,Mělas to s někým někdy takto?" otázal se velmi nejasně. Úplně jsem si nebyla jistá, kam směřuje.

Můj pohled se změnil v nechápavý. ,,Asi ti nerozumím?"

,,No jestli jsi prostě někdy takto byla na rande a s tím člověkem sis hned takto rozuměla," začal. ,,Protože já mám pocit, že si rozumíme od prvního momentu, jsme jako bysme se znali celý život a nikdy jsem to s nikým takto neměl," pokračoval. ,,Sice jsi mě napoprvé odmítla, ale to už jsem ti to prominul," dodal dramaticky, ale přitom mu cukaly koutky. Už se opět vracíme na naši vlnu.

,,Tohle je rande?" chytla jsem se překvapeně za srdce a ze srandy lapala po dechu.

Láďa se zazubil a protočil oči. ,,Nepřesně jsem se vyjádřil," zahrál to, ale neříkal to zrovna jistě.

,,A ne, neměla," přiznala jsem nakonec. ,,Je to divný," zhodnotila jsem. ,,Dokonce jsem ani nikdy nebyla u žádnýho kluka doma, jak dnes u tebe, když teda nepočítám ex," uvažovala jsem nahlas.

Láďa mě jen mlčky pozoroval. Jeho výraz byl nečitelný. ,,Já teď nechcu holku, víš," řekl najednou. Mě to nijak nepřekvapilo, jelikož tohle je fakt, který je o něm veřejně známý. Můj táta vždy říká, že je profesionál. V momentě, kdy si najde mladý fotbalista holku, jde jeho výkon dolů.

,,Hele, ale já tohle fakt neberu jako rande nebo něco," řekla jsem mu napřímo. ,,Chtěl ses mi omluvit za to, co se stalo, a tak to celou dobu beru," přiznala jsem. ,,Ani by mě nenapadlo, že by za tím bylo něco víc."

Láďa seděl a nic neříkal. ,,Jo, to jsem rád," řekl po chvilce a uhnul pohledem. ,,Měl jsem strach, aby sis to nevyložila špatně třeba po tom, co se stalo v té kuchyni," řekl a poškrábal se na zátylku.

,,A co se stalo v kuchyni?" zeptala jsem se, ačkoliv jsem tušila, že myslí tu situaci, kdy jsme u sebe byli zdánlivě nebezpečně blízko.

,,Vím, že se snažíš mě nachytat, ale já su na to moc chytrý," zazubil se vítězoslavně.

Přikývla jsem. ,,Na fotbalistu to ujde," souhlasila jsem s určitou dávkou uznání v hlase. ,,Nejseš úplnej trotl."

Jeho oči zajiskřily pobavením. ,,Děkuju," prohloubil svoje ďolíčky. ,,Od vysokoškolačky si této poklony nesmírně vážím."