Mimo ligu - LK37 [CZ]

Kapitola 31

•Pohled Ládi•

Vánoční večírek Sparty je dneska večer a já mám pocit, že jsem se rázem ocitl v jiném světě. Když jsem se tam chystal každý rok sám, nebylo to tak hektické, jako když je z toho můj doprovod od rána nervní. ,,Kde je sakra ta Linda!" vyjekla Julie nervózně, když přešlapovala u okna, ze kterého ju vyhlížela.

Přišel jsem k ní a svoje ruce omotal okolo jejího těla. ,,Klid," řekl jsem a políbil ju do vlasů.

,,Opatrně, pokazíš mi účes!" ohradila se zase. Nasraně jsem od ní odstoupil. Nahlas jsem si povzdechl a odešel. Vzal jsem telefon a vyvalil se na sedačku. ,,Promiň," hlesla. ,,Jsem z toho všeho strašně vystresovaná," neřekla nic, co bych nevěděl.

Zvedl jsem k ní pohled. ,,Nemáš důvod," usmál jsem se na ni. Nevydržel jsem se na ni zlobit ani minutu. ,,Budeme tam spolu," snažil jsem se ju uklidnit. ,,A zas taková snobárna to není," podotkl jsem. ,,Pak se stejně všichni ožerou," dodal jsem se smíchem.

To ju trochu uklidnilo, jelikož se rozesmála také. ,,To by mi mohlo pomoct se uvolnit," poznamenala.

Souhlasně jsem přikývl. ,,To každopádně."

V tu ránu se ozval zvonek a Julie vystřelila ke dveřím. ,,Ježiš kde jsi!" zjebala Lindu už mezi dveřmi, aniž by ji pozdravila.

,,Sorry, ta zasraná tramvaj měla zpoždění," odvětila jí otráveně Linda. ,,Kde je tvoje kopačka?" zeptala se drze.

V tu chvilku mi málem oči vylítly z důlku. ,,Čau," pozdravil jsem ju, když došla do úhlu mého obýváku tak, že mě zezřela na sedačce.

,,Čau," odpověděla mi zahanbeně. ,,Myslela jsem, že tu nebudeš," kuňkla.

Měl jsem co dělat, abych se nerozesmál. To samé Julie. ,,Tak jdem na to, ne?" snažila se zachránit situaci.

Linda přikývla a z tašky, se kterou přišla, vytáhla menší tašku. Ta byla plná všemožných líčidel. Pro své duševní dobro jsem se odebral do koupelny a šel do sprchy. Nechat tam ty dvě o samotě bude lepší. Po sprše a veškeré nutné hygieně jsem koupelnu opustil jen v ručníku kolem pasu. Rychle jsem přes kuchyň přešel do ložnice, kde jsem se začal oblékat do obleku.

,,To nebylo nutný, ne?" objevila se v ložnici Julie po několika minutách.

Nechápavě jsem se na ni podíval. ,,Co myslíš?"

,,Chodit před mojí nejlepší kamarádkou nahej," vysvětlila mi.

,,Vždyť jsem jen prošel okolo," podotkl jsem a dál jsem bojoval s knoflíky na košili. Velké prsty a malé knoflíky nejdou zkrátka dohromady.

Julie se podívala skrze mě. ,,Příště to nedělej," zahřměla. Vzala si ramínko s šaty a uraženě odešla pryč z ložnice. S otevřenou pusou jsem šokovaně sledoval její za dveřmi mizející záda.

Každopádně jsem ale chtěl, abychom si večer společně užili, a tak jsem se kousl a šel za moment za ní. Když jsem otevřel dveře, málem mi spadla brada. Stála tam v lesklých rudých šatech, které dokonale obepínaly její křivky. Nervózně se na mě usmála, když si všimla, že na ni zírám. ,,Tak tohle nezvládnu," zakroutil jsem hlavou. ,,Já tě tam ohnu na záchodě, přísahám."

,,To znamená, že mi to sluší?" uchechtla se.

,,Promiň, chovám se...,"

,,Jako muž?" doplnila mě.

Přikývl jsem. ,,Vypadáš nádherně," zalichotil jsem jí a vzal ju něžně za ruku.

Roztomile se uculila. ,,Děkuju," řekla.