Kapitola 47

1.1K 45 8
                                    

•Pohled Ládi•

,,Hele, nezdá se ti poslední dny Julie divná?" zeptal jsem se Adama, když jsme seděli na sedačce a pozorovali odcházející Julii, která místo toho, aby si užívala program po poslední večeři před odjezdem domů, odešla na pokoj.

,,A není taková od toho telefonátu?" otázal se mě.

,,Telefonátu?" zopakoval jsem.

Přikývl. ,,Někdo jí volal, jak jsem si natáhl to lýtko a seděl s ní na tribuně," řekl mi. ,,Po tom byla taky docela divná."

,,To prý volala s tátou, ptal jsem se."

,,Taky mi to říkala, ale pochybuju."

Se zájmem jsem se na něj podíval. ,,Proč myslíš?"

,,Tak něco jsem zaslechl a zněla...," odmlčel se. ,,Vystrašeně."

Zamračil jsem se na něj. ,,A cos zaslechl?" vyzvídal jsem. Snažil jsem se pochopit, o co by mohlo jít. Jsem si jistý, že kdyby byl ten telefonát závažný, řekne mi to.

Adam chvilku mlčel. Jako by vzpomínal, co přesně řekla. ,,Slyšel jsem něco ve smyslu, že si má smazat její číslo a dát jí pokoj," vylezlo z něj. ,,To by asi taťkovi neříkala, ne?"

Zmateně jsem ho pozoroval a tiše přemýšlel, o co by mohlo jít. Zároveň mě znepokojovalo, že nic nevím. ,,Jdu za ní se zeptat," vstal jsem rozhodnutě.

,,Hej brácho, co je?" zastavil mě Pany. ,,Vypadáš jak rozzuřenej býk," pokusil se mě rozesmát. Neúspěšně. ,,Děje se něco?"

,,S Julií se něco děje, tak si o tom s ní chci promluvit."

Přikývl. ,,Nebude lepší to nechat až na doma?" zeptal se. ,,Já jen, že rozhádat se poslední den před cestou není úplně nejlepší," sdělil mi svůj názor. ,,Navíc mi nepřijde divná, je furt stejná. Ráno mě docela dobře setřela," zasmál se. Já s ním. Dovedu si to představit. ,,Spíš mi přijde jen trochu smutná."

,,Tos mi moc nepomohl," uchechtl jsem se zoufale. ,,Bude mě to žrát," přiznal jsem.

Filip mě chytl kolem ramen a rozešel se se mnou zpět směrem k sedačce, která byla u televize, na které právě Sáďa s Viťasem pařili Fifu. ,,Třeba má jen krámy, víš jaký jsou ženský."

,,Si debil," zasmál jsem se. ,,Vím naprosto přesně, že krámy nemá."

,,Tak jestli s tebou pořád spí, tak není žádná krize," rozumoval Pany.

,,Doma to zjistím," přikývl jsem.

Po zbytek večera jsem byl s klukama. S Julií jsme si vyměnili pár zpráv, kde mě ujišťovala, že jí to nevadí a že je jen unavená. Věřil jsem jí.

Když jsem přišel na pokoj, zůstal jsem jak opařený. Postel byla prázdná a po Julii ani stopa. ,,Juli?" zavolal jsem do pokoje s doměním, že je v koupelně. Když jsem opatrně otevřel dveře a nahlédl tam, nikde nikdo. ,,Julie?" zvýšil jsem už trochu nervózněji hlas a rychlými kroky se vydal na balkon. Opět neúspěšně. Již značně ve stresu jsem z kapsy vytáhl telefon a vytočil její číslo. Telefon zvonil, ale nikdo mi ho nebral. Vyděšeně jsem vyběhl z pokoje a utíkal zpět dolů do společenské místnosti, kde ještě bylo pár kluků. ,,Neviděli jste Julii?" zeptal jsem se do éteru. Z nechápajících výrazů mých spoluhráčů jsem pochopil, že vypadám jak magor.

,,Co je, kámo?" zeptal se mě Viťas. ,,Vždyť tu Julie nebyla celou dobu."

Přikývl jsem. ,,Jo, jo, já vím," přikývl jsem. ,,Jen není na pokoji, nenechala mi žádný vzkaz a nebere mi telefon. Netuším, kde je."

,,Třeba se jen šla projít," otočil se Sáďa a připojil se do naší konverzace.

,,Jdu to projít ven...k bazénu a tak. Kdyby sem došla, zavolejte mi, prosím."

Všichni přikývli. ,,Hele, já jdu s tebou," řekl Sáďa hned a rychle vstal. ,,A Viťas to můžou projít kolem hotelu venku na ulici," navrhl dál. ,,Najde se, hlavně buď v klidu," snažil se mě uklidnit. Poplácal mě povzbudivě po rameni. Vydali jsme se na zahradu resortu a prošli to kolem bazénu a potom dál i zelení směrem k moři. Ta byla teď večer osvětlena lampami a všemožnými světli. Jediné, co tu široko daleko nikde nesvítilo, byla Julie.

,,Kurva kde je?" ulevil jsem si.

,,O čem jste se bavili naposled? Nepohádali jste se nějak nebo něco?"

,,I kdybysme se pohádali,  určitě by se nesbalila a nešla by beze slov někam pryč. Tím jsem si jistý, ona je strašpytel," odpověděl jsem naprosto jistě.

Sáďa mlčel a rozhlížel se kolem sebe. Už jsme byli nohama ponořeni v písku na pláži, když jsme postřehli siluetu koukající na moře. Lépe řečeno na měsíc odrážející se na vodní hladině. ,,Julie?" zakřičela jsem na osobu stojící v našem zorném poli. Postava se na nás otočila a pomalu se vydala k nám. Když přišla o kousek blíž, poznal jsem, že je to ona. ,,Julie, sakra, já po tobě málem vyhlásil celostátní pátrání," řekl jsem jí podrážděně. Vtáhl jsem ji do objetí, ale zároveň se ve mně vařila krev.

,,Potřebovala jsem přemýšlet," zamumlala mi do ramena.

,,Tak já vás tu nechám," vložil se nám do konverzace Sáďa.

,,Nad čím?" zajímal jsem se. ,,Málem jsem se posral, když jsem tě nemohl najít," měl jsem potřebu jí sdělit.

Julie si nahlas vydechla. ,,Lhala jsem ti," vypadlo z ní. Kousek jsem od ní popošel, abych jí viděl do tváře, kterou právě letmo osvětlovalo pouze světlo z mola a měsíc. ,,Promiň Láďo, že jsem ti lhala. Jsem strašná kráva, ale já jsem vůbec nevěděla, co s tím mám dělat."

,,S čím? Já vůbec nevím, o čem mluvíš," přiznal jsem upřímně.

,,Jak jsem ti říkala, že je všechno v pohodě, tak není. Vůbec nic není v pohodě. Ozval se mi Patrik, ten můj ex, jak jsem ti o něm několikrát říkala," spustila.

,,No? A proč? Chce tě zpátky?"

,,Vyhrožoval mi."

,,Vyhrožoval?" svraštil jsem obočí a vůbec jsem nevěděl, co si pod tímto pojmem mám představit. Jsem zvyklý na vyhrožování sparťanských fanoušků, ale nikdy mě nenapadlo, že bude někdo vyhrožovat mojí přítelkyni.

Julie se nepříjemně ošila. ,,Prostě mluvil o tobě, vysmíval se mi, že jsem odporná, že mě stejně odkopneš a takové ty řeči, kterými mě vždy ponižoval," spustila. ,,Pak řekl, že to není konec a típl to."

,,Zablokovala sis ho?" vyhrkl jsem okamžitě. Vzal jsem ji za ruku a pomalu jsme se rozešli z pláže směrem k hotelu.

Přikývla. ,,Samozřejmě, ale on moje číslo zná. Zavolá zase z jinýho," řekla. ,,Chtěla jsem tě z toho vynechat."

,,Jak jako vynechat?"

,,Nějak zatajit," zamrmlala.

,,Co?" vykřikl jsem naštvaně. Ona sebou leknutím škubla. ,,Promiň," omluvil jsem se jí okamžitě.

,,Myslela jsem, že se s ním v Praze sejdu a nějak to vyřeším," kuňkla.

,,Ty ses úplně zbláznila, Julie!"

Mimo ligu - LK37 [CZ] Kde žijí příběhy. Začni objevovat