Mimo ligu - LK37 [CZ]

Kapitola 20

•Pohled Julie•

Vzbudil mě polibek do vlasů. Když jsem rozlepila oči, byl to pochopitelně Ladislav, který byl převlečený a připravený na odchod. ,,Ještě spi, jen jsem ti chtěl říct, že jedu na trénink," šeptl. ,,Na stole máš nachystanou snídani, tak si ju pak sněz." dodal ještě.

,,Jsem snad ve snu?" zamrmlala jsem spokojeně.

I přes ještě částečně zalepené oči jsem viděla, jak se pyšně napřímil. ,,Toto je běžná realita po mém boku."

,,To si nechám líbit," rozplývala jsem se.

Láďa se uchechtl. ,,Kolem oběda budu zpět. Odpoledne můžeme něco podniknout," navrhl.

,,Ráda," přikývla jsem a přitáhla jsem si peřinu výš. ,,A teď dobrou noc," dodala jsem a otočila se na druhý bok od něj. Z Hradce jsme včera přijeli odpoledne a zbytek dne strávili u sledování Harryho Pottera. Nejspíš se ve mně nahromadila všechna ta únava a nekvalitní spánek za poslední dobu, protože jsem usnula kolem sedmé a spala až do rána. Na budíku jsem letmo viděla, že je osm, ale ještě jsem chtěla spát dál. Táta mi večer psal SMS, kde mi dával vědět, že někdy kolem oběda bude v Motole. Počítala jsem tedy s tím, že za ním pojedu.

Podruhé jsem se vzbudila kolem desáté. Vyhrabala jsem se z postele, ustala postel a šla rovnou do koupelny provést ranní hygienu a převléct se z Ladislavova oblečení. Trenky a triko mi jako pyžamo zůstaly i tuto noc. Když jsem se v rámci možností toho, co tady mám, dala do kupy, přesunula jsem se k snídani. Málem mi vypadly oči z důlku, když jsem viděla připravené lívance s Nutellou a banánem. To vstával dřív jen kvůli tomu, aby mi je udělal? Jelikož už tu chvilku stály, dala jsem je na minutu do mikrovlnky. Než se ale ozvalo cinknutí oznamující, že je jídlo ohřáté, zarachotily v zámku klíče. Dost mě to zaskočilo, jelikož Láďa se ještě vracet neměl. Za pár vteřin do bytu vklouzla drobná bruneta okolo pětadvaceti. Zjevně tady nikoho nečekala, protože nadskočila leknutím. ,,D-dobrý den," rozkoktala se.

Stála jsem tam s překříženýma rukama a šlo na mě vidět, že jsem nasraná. Hned mi v hlavě běhaly myšlenky, jak jsem zase Krejčímu něco uvěřila a přitom existuje holka, která má klíče od jeho bytu. ,,Dobrý," pozdravila jsem ji nevrle. ,,Já...," chtěla jsem začít vysvětlovat, co tu dělám, jelikož mi to vůči ní přišlo fér. Přece jenom ona tady byla ta, kdo má klíče. Já ne.

,,Většinou tu nikdo nebývá, tak se omlouvám, že jsem se vás tak lekla," začala mluvit ona. ,,Neberte si to nijak osobně. Jste moc hezká," usmála se na mě a odešla do koupelny. Stála jsem tam jako opařená, protože jsem absolutně neměla ponětí, co se tady děje.

Šla jsem za ní do koupelny. Ona tam štrachala něco ve skříňce, což mi přišlo tuplem podezřelé. ,,Omlouvám se a vy jste kdo?" zeptala jsem se jak úplná idiotka, ale fakt mi to nedocházelo.

Ona se na mě zazubila. ,,Já sem panu Krejčímu chodím každé pondělí uklízet," vysvětlila mi. Musím uznat, že se mi v tu chvíli ulevilo a zároveň mnou projel pocit studu, jak zbytečně vyvádím. Navíc kvůli klukovi, se kterým ani nechodím.

,,Ahaaaa," přikývla jsem. ,,Nic mi neřekl, tak jsem byla trochu zmatená," přiznala jsem.

,,Nenechte se rušit," usmála se na mě. ,,Jako bych tu nebyla. Do hodinky budu pryč," oznámila mi a dál se věnovala svým povinnostem. Já jsem se přesunula do kuchyně, kde jsem snědla lívance od Ládi. Překvapivě byly výborné. Ten kluk se nezdá. Přišlo mi trapné, že tu jen tak sedím, zatímco slečna kolem mě pobíhá s hadrem. Pomoc odmítla, takže jsem se převlékla a rozhodla se jít projít předtím, než půjdu za tátou.

Vyšla jsem z bytu a dala se intuitivně směrem doleva, kam jsem šla i tehdy, když jsem odtud utíkala. Pěšky je to odtud do Motola asi hodinu, což mi přišlo jako fajn procházka. Konečně jsem si z hlavy definitivně sundala obvaz, takže už si ani nepřijdu jako úplný tragéd, když jdu venkem. Modřiny už mám poměrně zahojené a jejich zbytky vlasy dostatečně zakryjí.

Po cestě jsem si koupila kafe a chvíli si sedla na lavičku v parku mezi domy, kolem kterých jsem procházela. Po dlouhé době byl podzimní den, kdy nepršelo, ale zároveň už šlo ve vzduchu cítit, že se blíží zima. Z mého rozjímání a přemýšlení mě vyrušil telefon.

Linda❤️

Objevilo se na displeji.

,,Vidělas to?" vyhrkla na mě bez pozdravu.

Překvapeně jsem zamrkala, což ona nemohla vidět. ,,Nevím, co?"

,,Je o tobě a Krejčím článek na internetu. Spekulace, že spolu chodíte. Není tam jméno ani nic, ale poznala jsem tě na fotkách," vyprávěla mi.

Musím se přiznat, že mě to docela rozhodilo a nemohla jsem chvilku najít slova. ,,Doprdele," vydechla jsem. ,,A co tam píšou?"

,,Jsou tam nějaký fotky, jsi tam s obvazem na hlavě někde...vypadá to jak v nemocnici, jdete tam spolu," popisovala. Že by nás někdo vyfotil včera v Hradci? ,,Je tam napsaný, že nedobytný kapitán Sparty nejspíš randí. Že dle spekulací by se mohlo jednat o dívku, kterou sestřelil míčem na tribuně, jelikož máš ten obvaz," tlumočila mi dál.

Nad tím jsem se uchechtla. ,,Zjevně jsem jediný člověk se zavázanou hlavou, když si to hned takhle spojili," dodala jsem ještě.

Taky se uchechtla. ,,No a v závěru tam je, že vás budou bedlivě sledovat a doufají, že se jim brzy podaří zjistit víc informací," dočetla nakonec. ,,Jako v podstatě tam nic není, můžeš být zatím v klidu. Jen si musíte dát bacha, kam spolu jdete," snažila se mi poradit.

Nahlas jsem si povzdechla. ,,Po tomhle nevím, jestli s ním ještě někam půjdu. Mně moje anonymita docela vyhovuje," přiznala jsem.

,,Mimochodem, kdy jsi mi chtěla říct, že se vídáte dál?" zeptala se.

Poškrábala jsem se na zátylku. Se vším tím shonem s tátou jsem jí to úplně zapomněla napsat. ,,Byla jsi ve Francii, nechtěla jsem ti rušit dovču," vysvětlila jsem jí. ,,Táta měl v sobotu autonehodu a prostě jediný, kdo mě napadl, že by mě za ním mohl vzít, byl on." shrnula jsem moji sobotu do velmi zkrácené verze. ,,Jak jsi říkala, že je ta fotka nejspíš z nemocnice. To bude z Hradce, kde táta ještě do včera ležel," dodala jsem.

,,A je táta v pořádku?" vyjekla Linda hned.

,,Jo jo, je," přikývla jsem jí. ,,Dnes ho mají převážet do Motola, tam prý bude jen pár dní."

,,To jsem ráda, alespoň tak," vydechla úlevou. ,,No a co Ladislav, zkoušel něco?"

Zasmála jsem se nad její zvědavostí. Ta holka můj milostný život prožívá víc než já sama. Ale tak to dobrý kámošky většinou mají. ,,No, něco," zadrhla jsem se. ,,Jako asi jo," vyklopila jsem a zrudla. To naštěstí nemohla vidět, jinak by si mě okamžitě dobírala.

,,Tyvole!" vyjekla. ,,Dneska jdeme na kafe a vše mi povíš!"

,,Na dnešek už mám plány, šlo by to zítra?" zeptala jsem se a cítila jsem se hrozně, že svoji nejlepší kamarádku odmítám kvůli klukovi, kterého znám týden.

,,Vzhledem k tomu, že mi jde o to, aby sis zase konečně pořádně užila," zasmála se Linda. ,,Budu se muset spokojit se zítřkem," dodala.

,,Jsi kráva," rozesmála jsem se. ,,Tak někdy odpoledne? Dopoledne musím do školy," oznámila jsem jí.

,,Souhlas, tak zítra."