Mimo ligu - LK37 [CZ]

Kapitola 32

•Pohled Julie•

,,To...to není nutný," zakoktal se Láďa. V ten moment mi došlo, že ta slečna není jen tak někdo podle toho, jak rázem znervózněl.

Slečna se napřímila a zkřížila ruce na prsou. ,,Myslím, že je," přikývla. ,,Stačilo málo a byla jsem na jejím místě," pronesla sebevědomě. ,,Nebo jsem si tu větu ,,miluju tě" vyložila špatně?" pokračovala.

Po tomhle se mi skoro zastavilo srdce. Několikrát mi tvrdil, že to nikdy nikomu neřekl a jsem v podstatě první holka, se kterou to má vážnější. ,,Nebudu vás rušit," šeptla jsem, vstala jsem od stolu a odešla k baru. Čekala jsem, že mě Láďa třeba zastaví, ale nic nenamítal a zůstal tam s ní. ,,Dvojitou vodku s džusem, prosím!" křikla jsem na baramana přes hrající hudbu na podiu.

Tím jsem zřejmě upoutala pozornost Martina Vitíka s jeho přítelkyní, kteří stáli opodál. ,,Všechno v pohodě?" zeptal se nejistě Martin. Neodpověděla jsem, jen jsem se podívala směrem ke stolu. ,,Aha," vydechl, když viděl Ladislava debatovat s dotyčnou slečnou.

,,Ty víš, kdo to je?" kuňkla jsem. Byla jsem extrémně zmatená z celé té situace.

,,Jo, jo," přikývl jsem. ,,To je Andrea," řekl. ,,Jeho bývalá známost," vysvětlil mi. V tu chvíli moje srdce vynechalo pár úderů. Takže mi lhal? A co tu ta holka vůbec dělá? Moje mlčení Viťase asi znervóznělo, a tak se snažil celou situaci zachránit. ,,Ale nemyslím si, že by to bylo nějak vážný."

,,Tak to já si myslím, že bylo," vydechla jsem a položila prázdnou skleničku na bar. ,,Ještě jednou!" poručila jsem barmanovi.
Ladislav stále seděl s dotyčnou u stolu a nevypadal by, že by se za mnou chystal. To mě na tom štvalo nejvíc. Nejsem spíš já ta, se kterou by měl debatovat a vysvětlovat jí něco?

Viťas s Ester mě nevrle pozorovali. ,,Pojď, půjdem si zakouřit," navrhla Ester.

Zakroutila jsem hlavou. ,,Nekouřím," odpověděla jsem jí.

,,Já taky ne," uchechtla se. ,,Ale myslím, že ti prospěje se jít vyvětrat ven," vysvětlila mi. Vděčně jsem se na ni usmála, odložila jsem skleničku na bar a zahákla se Ester do rámě.

,,Děkuju," poděkovala jsem, když jsme vyšly ven na vzduch. ,,Já vůbec nevím, jak se mám chovat," vydechla jsem. ,,On mě prostě nechal odejít a zůstal tam s nějakou svojí ex."

Ester na mě nečitelně hleděla. ,,Být na tvém místě, tak jí vrazím hlavu do hajzlu" prskla agresivně. Bylo komické něco takového slyšet od přenádherné blondýny v bílých šatech s kytičkami.

Takže mě to rozesmálo, ale můj smích brzy ustanul. ,,Jsme spolu dva měsíce a tohle už je druhá holka z jeho minulosti, která se k němu snaží dostat," svěřila jsem se jí. ,,Moc dobře ví, že jsem po náročném rozchodu...,"

,,Vím, že se cizí rozhovory nemají poslouchat," přerušil můj monolog Matěj Kovář. Obrátila jsem na něho svůj pohled. ,,Krejda je teď vevnitř s nějakou holkou? Blondýna, zelený šaty?" ujistil se. Zmateně jsem přikývla. ,,Doprdele," vyjekl, otočil se a vlítl dovnitř do Lucerny.

S Ester jsme na něj nechápavě zíraly, než nám zmizel z dohledu. ,,Co to bylo?"

,,Asi to už začínám chápat," mrkla na mě. ,,Martin mi říkal, že přítelkyně Kováře měla něco s některým z kluků," prozradila mi. ,,Ale že by to byl Krejda, to by mě nenapadlo."

Mlčky jsem přikývla. ,,To mi stačí," hlesla jsem. ,,Jdu si pro kabát a jedu domů," rozhodla jsem se. ,,Už je to asi dvacet minut, co tam s ní je a ani se neobtěžoval za mnou přijít." V tu chvíli mě nehorázně štvalo, že mi moje povaha neumožňuje vběhnout tam a udělat mu scénu. Přijdu si, jak nějaká chudinka, co na něho čeká. Ale představa, že na tak společensky významném večeru vyvolám konflikt a bude z toho skandál, mi nedovolila nijak jednat. Proto bylo nejlepším řešením sbalit se a odjet.

Když jsem šatnářce předávala číslo, uslyšela jsem za sebou hluk. ,,Zbláznili jste se oba?" zvýšil hlas Rosa na Matěje s Ladislavem, kteří po jeho boku naštvaně opouštěli velký sál.

,,Už nikdy se k ní nepřibližuj," zakřičel Matěj na Ladislava.

,,Vždyť za mnou přišla sama," rozhodil Láďa rukama. ,,Máš si ji hlídat," vysmál se mu.

Matěj se napřáhl, že Ladislavovi vrazí, Rosický mu ale ruku chytl, a tak se nic nestalo. Nevěděla jsem, jak mám na celou tu situaci reagovat, a proto jsem si rychle vzala kabát a utekla pryč.

,,Julie!" slyšela jsem z sebou křik a kroky, které se mě snaží doběhnout. ,,Zastav se, sakra!" dodal ještě. Šla jsem dál, protože jsem se s ním nechtěla bavit. Najednou jsem ucítila ruku na svém rameni, která mě donutila se zastavit.

,,Co?" rozhodila jsem rukama.

,,Chcu ti to vysvětlit," vydechl Ladislav.

Ironicky jsem se uchechtla. ,,Už na mě přišla řada?" zeptala jsem se se značnou dávkou sarkasmu.

,,Promiň," omluvil se. ,,Museli jsme si to s Andreou vyříkat."

,,Fakt?" pokračovala jsem stejným tónem. ,,A co jste si vyříkávali, když jsi nikdy vztah neměl a tvoje první holka jsem já?"

Jeho obličej byl absolutně nečitelný. Tvářil se neurčitě, což mě nasíralo ještě víc. ,,No právě," vydechl a poškrábal se na zátylku. ,,On si to celé špatně vyložila," řekl.

Ironicky jsem přikývla s našpulenou pusou. ,,Chuděrka jedna."

,,Julie, spal jsem s ní," přiznal se. ,,Ale nikdy jsem jí nedával najevo nic víc. To s tím, že jsem jí řekl, že ju miluju, si vymyslela," pokračoval v monologu. ,,Nikdy jsem nikoho nemiloval. Dokud jsem nepotkal tebe," řekl a chytl mě za ruku.

Vysmekla jsem se mu. ,,Tak se zase budeš muset odmilovat, protože já končím."