Mimo ligu - LK37 [CZ]

Kapitola 11

•Pohled Ládi•

,,Já v tomhle ale asi nechci pokračovat," řekla a sundala moji ruku z její tváře. Odstoupila ode mě o dva kroky dál.

Musím uznat, že mě to zarazilo. Když jsme byli takto blízko u mě doma, reagovala jinak. ,,Proč?" zeptal jsem se jí, i když jsem tušil, co odpoví.

,,Mělo to být jen na omluvu," vydechla. ,,Tohle vůbec nedává logiku," rozhodila rukama. ,,Jsme každý jiný, navíc tys mi řekl, že ani nechceš holku, tak o co ti tady teď jde," říkala se zvýšeným hlasem a nevrle pochodovala. ,,Já vůbec nepřemýšlela nad tím, že by se to mělo opakovat."

Musel jsem se nad ní usmát. ,,Já nevím, su ze sebe sám zmatený," přiznal jsem. ,,Každopádně celý život si stojím za tím, že nic není náhoda a vše je výsledek tvrdé dřiny."

,,Profesionální deformace," zhodnotila Julie trefně.

S uchechtnutím jsem souhlasně přikývl. ,,Takže to, že tě v jednom týdnu sejmu míčem, málem přejedu autem a vrazím do tebe v obchodě, mi přijde jako nějaké znamení," snažil jsem se jí vysvětlit svoje pocity, ačkoliv se v nich sám nevyznám. ,,Prostě mi to nejde nechat jen tak být," dokončil jsem svůj monolog.

Julie zatřepala hlavou. ,,Já tohle nechci," řekla rozhodnutě. ,,Nepopírám, že si s tebou rozumím," kuňkla, ,,Ale to není všechno," dodala.

,,A co ve vztahu chceš víc?" zeptal jsem se nechápavě. Popravdě jsem si myslel, že to s ní bude jednodušší. Fakt by mě nenapadlo, že jeden den s ní mi přeprogramuje hlavu natolik, že já budu ten, který se o ni bude snažit. Nechci s ní mít hned svatbu, ale vídat se jako kamarádi, alespoň prozatím, bych bral.

,,Například chci věnovat čas někomu, kdo stoprocentně ví, že vztah chce," odvětila pohotově. Zůstal jsem mlčet. Měla pravdu. Neměla ve mě důvěru po tom, co jsem za ní s tímto svým přesvědčením sám přišel. ,,Nechme to, jak to původně bylo v plánu," rozhodla. ,,Ty budeš zase fotbalista, já budu jen nějaká Sparťanka a necháme to u toho, že jsme spolu trávili jedno odpoledne kvůli tomu, že ses mi chtěl omluvit," mluvila. ,,Nemá smysl v tom pokračovat."

,,Fajn," vydechl jsem. ,,Bude to tak lepší," řekl jsem, ale moje slova neměla žádný význam. To co jsem jí řekl, jsem tak doopravdy necítil. Zároveň ale vím, že se z toho rychle dostanu. Julie není jediná holka na této planetě. Stejně mě iritovalo, že mám plnou hlavu jí a kvůli tomu nejsem stoprocentně focusovaný na tým a moje cíle.
Julie stála jako přikovaná na místě a těkala pohledem všude kolem. Jediný, po čem nezavadila očima, jsem byl já. Zjevně jí nebylo příjemné, že tu ještě pořád su. ,,Asi bych měl jít," hlesl jsem. Přikývla. Vydal jsem se tedy do předsíně, kde jsem si v mžiku oka obul tenisky. Naposled jsem se na ni otočil. Stála kousek ode mě a nepřítomně na mě koukala. ,,Tak třeba zase někdy," snažil jsem se s ní nějak pozitivně rozloučit.

,,Třeba taky ne," kuňkla skoro neslyšně, ale dostatečně hlasitě na to, aby vynikl její skleslý tón hlasu.

,,Vysvětli mi, proč jsi teď smutná," dal jsem jí poslední šanci, aby změnila svůj postoj. Pokud teď odjedu, nevrátím se. To není můj styl.

Pokrčila rameny. ,,Nevím," řekla. ,,To bude v pohodě," snažila se mě přesvědčit. ,,Jen nemám ráda tyto situace, kdy musím řešit něco skrz vztahy. Spouští mi to úzkosti," vysvětlila. ,,Mám to od rozchodu."

,,To mě mrzí," vydechl jsem. Nevěděl jsem, co mám říct. Vlastně jsem si v tu chvíli ani nebyl jistý, jestli ode mě chce něco slyšet. ,,Tak se měj hezky a buď na sebe opatrná, znáš se," rozloučil jsem se s ní naším dobíravým způsobem. Julie se mlčky rozešla, přišla ke mně a objala mě. Vypadalo to trochu komicky, vzhledem k tomu, jak oproti mně byla malinká. Její hlava dosahovala sotva mé hrudi.

Protože jsem ani nedoufal, že by něco takového mohla udělat, chvilku mi trvalo, než jsem zareagoval a objal ji také. ,,Pa," řekla stroze a odtáhla se.

Vzal jsem za kliku a odešel ještě zmatenější, než jsem doposud byl. Venku jsem nasedl do auta a odjel domů. Když jsem dojel, udělal jsem první impulzivní věc, která mě napadla.

@lkrejci__: Čau, nechceš se na chvilku stavit?

Uznávám, že jsem se zachoval jako debil. Dřív jsem konal, než jsem myslel.

@karolinabae: Jo, klidně :) Do hodiny jsem tam.

Odepsala mi ta holka ze včerejší večeře.

Jelikož můj byl můj záměr, proč ji sem zvu, jednoznačný, předtím, než dorazila, jsem stihl rychlou sprchu. Vzhledem k tomu, že jsme oba tušili, proč sem ji sem pozval, nezdržovali jsme se zbytečnou komunikací a přesunuli se rovnou do ložnice. Potřeboval jsem ze sebe vybít všechno, co mě sralo a schytala to ona.

.

,,Už můžeš jít," prskl jsem chladně, když bylo po všem a ona se stále neměla k odchodu. Neustále se se mnou snažila navazovat konverzaci, o což jsem ale absolutně nestál.

,,Ok?" zamrkala překvapeně.

,,Čemu nerozumíš?" zeptal jsem se. Myslel jsem, že je jí jasné, proč jsem jí napsal. Vzhledem k tomu, jak se mi neustále nabízela na Instagramu a cpala přes Sabinu, jsem usoudil, že jí jde právě o sex, ne o debatování.

,,Nic, rozumím všemu," řekla a začala se oblékat. Já souběžně s ní. Když měla na sobě zpět své oblečení, dala se na odchod. Šel jsem do předsíně s ní, abych za ní zabouchl dveře.

Hned po tom, co otevřela dveře do chodby, nadskočila leknutím. Nečekala, že by tam někdo stál. Před mým bytem právě stála Julie, která se na mě, teď už zklamaně, dívala. Než jsem stihl zareagovat, rozběhla se pryč.

,,Kurva," sykl jsem a bouchl pěstí do futra dveří.

,,Kdo s čím zachází, tím taky schází," řekla Karolína důležitě a dala se na odchod také. Nezmohl jsem se na víc, než na znuděné protočení očima. Byl jsem v tu chvíli tak akorát zvědavý na nějaké moudra. Navíc zrovna od ní.

Práskl jsem dveřmi a hlavu si dal do dlaní. ,,Já jsem takový kokot," zaúpěl jsem.